Za dlouhá desetiletí vývoje a existence přinesl automobilový nespočet zajímavých nápadů a technických řešení. Stejně jako dnes, i v minulých dobách představovala jízda na sněhu opravdovou výzvu i pro zkušené řidiče. Chevrolet v roce 1969 přispěchal s konstrukčním řešením, které mělo za úkol zlepšit přilnavost zimních pneumatik na sněhové nadílce.

Systém nástřiku „tekutých řetězů“ na hnaná kola se v katalogu příplatkové výbavy nacházel pod objednacím kódem V75 a byl k dispozici pro všechny vozy modelové řady. Mohl být namontován do luxusních full-size modelů, sportovních Chevelle či ekonomického kompaktu Chevy II. Na konci šedesátých let tento užitečný zlepšovák rozšířil nabídku zimních doplňků, mezi něž spadaly například ostřikovače čelních světel, vyhřívání zadního okna či výhřev bloku motoru.

Ovládání systému bylo zajištěno tlačítkem na přístrojové desce, které aktivovalo dvojici aerosolových kanystrů umístěných nad hnanými zadními koly. Uvnitř kanystrů byl uchována kapalina s obchodním jménem Liquid Tire Chain Traction Improver, jež byl vstřikována na pneumatiky, čímž došlo ke zlepšení trakce na sněhu i ledu. Zda takový systém skutečně fungoval a dokázal potlačit nepříznivé klimatické podmínky je však něco, na co bychom se museli zeptat amerických pamětníků.

I přes lákavou reklamu si praktického pomocníka do výbavy svého vozu zvolilo pouze 2 600 zákazníků. Přestože mohl být montován do všech modelů, nejvíce se vyskytl na palubě full-size Chevroletů. Nízká prodejní čísla pravděpodobně zapříčinila skutečnost, že tekuté řetězy vydržely v nabídce pouze jeden jediný rok. Velká část potenciálních zákazníků nejspíše nevěřila, že by podobný systém mohl opravdu usnadnit zimní ježdění.