Poprvé na Nordschleife: Zelené peklo na vlastní kůži

Poprvé v životě jsem měl příležitost jezdit v Zeleném pekle. Z velkých obav z nejnáročnějšího závodního okruhu světa se stal můj nejúžasnější řidičský zážitek.

Nürburgring – Nordschleife. Severní smyčka legendárního Nürburgringu mě fascinuje už dlouhá léta. Nebudu vás však příliš nudit vyprávěním příběhů popisujících historii trati, které si nechám na jindy. Na začátku jen připomenu, že tento závodní okruh v kopcích okolo hradu Nürburg v současnosti měří 20,81 kilometru a skládá se ze 73 zatáček. Tahle trať si vyžádala hodně životů a děsila ještě větší počet jezdců.

Jako benzínový nadšenec jsem fanouškem Nürburgringu už pěkně dlouho, ale nikdy jsem neměl příležitost se na něm svézt. Když jsem před pár týdny dostal nabídku, zda bych se chtěl na tento okruh poprvé vypravit, prostě nešlo říct ne. Moje první cesta na Nordschleife je navíc o to zajímavější, protože své „poprvé“ absolvuji za volantem dvou aut, se kterými budeme na trati jediní.

Prvním z našich aut je sportovně laděný shooting brake Kia ProCeed GT, který pohání turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec 1.6 T-GDI o výkonu 204 koní se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a pohonem předních kol. Druhým autem je fastback Kia Stinger GT s dvakrát přeplňovaným vidlicovým šestiválcem 3.3 T-GDI o 370 koních, osmistupňovým automatem a pohonem všech kol.

Den 1 – Strach z neznámého

Je pátek a čas je krátce po šesté hodině večerní, když s fotografem Martinem v ProCeedu GT konečně sjíždíme z německého autobahnu a po široké okresce s dlouhými zatáčkami míříme k legendární závodní trati. Mojí nervozitu z ježdění na neznámé trati, která je navíc známá jako nejnáročnější okruh světa, neuklidňuje ani počasí. Dost možná, že ale nakonec vytváří tu správnou atmosféru. Je zataženo, v kopcích okolo Nürburgringu je mlha a do toho všeho mrholí. Bude trať mokrá, nebo zůstane suchá?

Netrpělivě čekám, až uvidím první kousek okruhu, což je ale slabota oproti výhledu na dlouhou rovinku Döttinger Höhe. Kombinace dlouhého pásu asfaltu, šedé oblohy, mlhy a mých vzpomínek na mnoho pověstí o Nordschleife vytváří tajemnou atmosféru. Na parkovišti u vjezdu se setkáváme s Hugem a Pavlem, kteří se Stingerem GT přijeli dříve a už zvládli odjet dvě kola. Velký těžký Stinger však musí chladnout, takže se snažíme využít poslední hodinu veřejného ježdění.

Vzhledem k tomu, že jsem jako jediný z naší party nikdy nebyl na Nordschleife, usedám vedle Huga na sedadlo spolujezdce, abych viděl na trať. Během jednoho kola se mi Hugo snaží předat co nejvíce zkušeností, ale mému mozku trvá, aby zpracoval obrovské množství nejen sdělených informací, ale i vizuálních dojmů. Určitě nejsem první, koho šokovala rozdílnost reálného Nordschleife od toho virtuálního v simulátorech.

Ačkoliv například simulátor Assetto Corsa obsahuje detailní laserem skenovanou trať, rozdíly jsou markantní. Největším rozdílem je skutečná plasticita trati, kterou nelze pocítit ani v nejlepším simulátoru. V několika zatáčkách je nutné bojovat s gravitací a přetížením ve svislé ose. Trať není tak úzká, jako jsem očekával, ale blízká svodidla nedávají jediný prostor pro větší chybu. Kromě četných převýšení a velkého počtu slepých horizontů mě dostává i výška některých obrubníků, jejichž profil mi spíše připomíná zeď.

Dojíždíme kolo, zastavujeme na parkovišti a kromě ProCeedu opět bereme i Stinger. „Teď budeš řídit ty,“ říká Hugo. Mám strach, ale jak se později ukázalo, nejlepší škola je vhození do horké vody. Moje první kolo na Nordschleife je za volantem šestiválcového Stingeru GT a je nejvhodnější ho měřit kalendářem. Hugova znalost trati a coaching mi pomáhá první kolo zvládnout bez problémů, ačkoliv tedy bylo hrozně pomalé. Ještě dlouho nedokážu svým kolegům pořádně popsat první dojmy, protože to prostě nejde.

Den 2 – Nebezpečí je všude kolem

Jestliže bylo první seznámení s tratí vcelku v klidu a bez provozu, o druhém dni to nelze říci. V sobotu se Nürburgring otevřel veřejnosti až v půl šesté večer a během hodiny a půl ježdění stíhám dvě kola za volantem a jedno na sedadle spolujezdce. Vzhledem k nutnému dochlazování obou aut a popojíždění kolem si každá jízda celkově žádá okolo půl hodiny čistého času.

První řízené kolo sedím za volantem ProCeedu GT, za jehož volantem jsem seděl většinu cesty z Prahy na Nürburgring, a druhé ve Stingeru GT. ProCeed funguje překvapivě dobře a je vhodnější na pořádné seznámení se s reálnou tratí. Oproti Stingeru je o zhruba 500 kilogramů lehčí, což je znát hlavně v několika přítomných velkých klesáních a při brzdění. Velký Stinger je všude rychlejší, v zatáčkách má výhodu koncepce i podvozku, ale kvůli hmotnosti trpí na brzdách. I velké Brembo se dokáže rychle unavit. Coaching od Huga je intenzivnější a jedu rychleji než včera. Přece jen je tu ale něco, co mi nejprve nahání hrůzu.

Hezký podvečer vytáhl z domovů obrovské množství dalších nadšenců. Auta jsou všude. M3, 911 GT3 RS a další podobné vozy se do zrcátek dostávají velkou rychlostí. Nejděsivější je Huracán Performante, který se přes tři zatáčky přibližuje rychle, velmi rychle. Okamžitě ho mám plná zrcátka. Dávám pravý blinkr a nechávám ho předjet. Stačí mu pár vteřin, aby mi zase zmizel dohledu. Na tohohle bývalého rekordmana okruhu ProCeed GT a šestiválcový Stinger GT prostě nemají.

Když ale konečně jezdíme s minimem provozu, je Zelené peklo neuvěřitelné. Obzvláště plný plyn ve Flugplatzu nebo téměř vlet do Fuchsröhre, kde je dole potřeba nechat auto proletět dolíkem pod plynem a pak zase stoupat nahoru s nohou na podlaze. Spolu s Karussellem a extrémní kompresí v dolíku mezi úseky Pflanzgarten a Schwalbenschwanz jsou to nejúžasnější zážitky, které jsem v autě zažil za hodně dlouhou dobu. Neustále musíte přemýšlet, kde můžete brzdit nebo nemůžete, abyste si zbytečně nerozbili hubu nebo zjišťovat, kde brzdit musíte, abyste si.. nerozbili hubu. A do toho všeho sledovat zrcátka.

Ve třetím kole už začínám mít nějakou jistotu a i s těžkou čtyřkolkou, se kterou jsem zatím příliš nenajel, si troufám zrychlovat vstříc mnoha slepým horizontům. Hugo zná trať dobře a vede mě vhodnou stopou. Jestli mě bavilo ježdění na virtuálním asfaltu Nordschleife, reálná zkušenost je neuvěřitelná a fascinující. Minuty za volantem jsou pocitově rychlé, za což hlavně může kombinace adrenalinu, vzrušení a strachu. I z malé řidičské chyby už nemusí být cesta zpátky.

Jízda v provozu je nebezpečná, ale zábavná. Nejprve nás ohrozil Range Rover Sport SVR místního Jaguar Race Taxi, který se k nám na výjezdu ze zatáčky sklouzl při nedotáčivosti a před nejslavnější zatáčkou trati nás dojíždí rychlejší smečka. „Kašli na ně, nepouštěj je a užij si Karussell!“, říká Hugo. A přesně takhle vznikla titulní fotka tohohle článku, kde s mastodontem zdržuji značně rychlý „Ringtool“ v podobě jedničkového kupé od BMW a netrpělivou Corvette.

Oproti pátku mám ze sobotního ježdění mnohem lepší pocit. Konečně začínám mít alespoň základní znalost reálného okruhu, za volantem se konečně bavím a dokonce mám první zářez – kromě několika pomalejších aut jsem zvládl předjet rychle jedoucí Focus ST. Při návratu do hotelu musím splnit jednu „petrolheadskou povinnost“. Mezi několika možnými cestami je i trasa přes Südschleife, neboli pozůstatky dnes už téměř zapomenuté Jižní smyčky Nürburgringu, která byla v sedmdesátých letech opuštěna ve prospěch Severní smyčky.

Den 3 – Zrychlujeme

Je neděle a okruh má otevřeno už od rána, takže vyrážíme co nejdříve, než bude silný provoz. Kolem okruhu je pořádně rušno a parkoviště se začíná plnit zajímavými auty. Kromě mnoha 911, Lotusů, Mercedesů-AMG GT R a Jaguaru XE SV Project 8 „Race Taxi“ vidím přijíždět i nedávné rekordmany v podobně 991 GT2 RS a děsivě vyhlížejícího Lamborghini Aventador SVJ.

Pro oživení trati jedu první jízdu jako spolujezdec a pak okamžitě přesedám za volant Stingeru. Z předchozích jízd mám základní představu o ideální stopě a s dalším coachingem jedu zase rychleji. Stinger mě překvapuje velkou stabilitou, ale zároveň i děsí brzdami. Kapalina je už převařená, destičky zapečené a pedál brzdí až na konci dráhy chodu, ale stále brzdí. Jedu s určitou rezervou, takže mám více času učit se ideální stopu okruhu a snažím se lépe pracovat s přenosy hmotnosti auta v náročných pasážích.

Při Touristenfahrten je však potřeba neustále upravovat jízdní stopu kvůli okolnímu provozu a bez zaváhání hledat místa, kam lze bezpečně uhnout rychlejším autům. Obavy z matného přízraku v podobě Aventadoru SVJ se nekonají, ale ve druhém kole za volantem ProCeedu se opět setkávám s červeným Huracánem Performante.

Konečně se kromě trati samotné více soustředím i na chování jednotlivých aut. Zatímco Stinger GT je i přes větší náklony hodně stabilní, ProCeed GT stále obutý na zimních pneumatikách funguje nečekaně dobře. I ve vyšších rychlostech zůstává stabilní a i přes drobnou nedotáčivost mu při stáčení do zatáček pomáhá setrvačnost zádi. Největším překvapením je však skutečnost, že bílý kombík na Nordschleife trpí méně než Stinger, který má sportovní jízdu více v DNA. Velký cesťák musíme po každé jízdě chladit, zatímco ProCeedu stačí malý oddech a může hned zase jet.

Obě auta teda fungovala mnohem lépe, než jsme si původně mysleli. Okruh Nürburgring – Nordschleife je při prvním seznámení dechberoucí. Mých prvních pět kol mám za sebou. Dokonce jsem neskončil v kompilaci bouraček na YouTube, protože jsem díky bohu nic nezničil. Doufám, že se na Nordschleife zase brzo vrátím a jsem si jistý, že ještě dlouho budu mít strach z provozu a respekt z okruhu. U „Bridge“ (první most) člověk zažívá obavy, ale když pak pod plným plynem vyjíždí z poslední zatáčky směrem na „Gantry“ (poslední reklamní brána) a na kopci vidí hrad, je to jako odměna za další úspěšné kolo na Nordschleife. Vzrušení je maximální a zážitek je uchvacující.

Bandama Rally 1972: Závod, který nikdo nedokončil

Ačkoli má téměř každá rally svého vítěze, v historii motorsportu se objevil jeden podnik, v němž neuspěl žádný z účastníků.

Číst celé

McLaren MP4-12C obrodil slavnou značku

Návraty kdysi známých automobilek na trh nejsou snadné. O problémech, které na moderním světě číhají, se přesvědčil nespočet investorů. Značce z britského Wokingu se to však povedlo a od roku 2011 vyrobila více než 10 000 aut.

Číst celé

Ford Mustang GT-R Concept: Pojízdný katalog Ford Racing

Katalog závodních doplňků lze připravit různými způsoby. Můžete jej vytisknout, udělat digitálně či jej rovnou vyrobit.

Číst celé

Hvězdy z Paříže roku 1998. Co se představilo před 20 lety?

Nejžhavější novinky autosalonu v Paříži, které se představily veřejnosti před dvaceti lety. Pamatujete si, když byla tato auta nová?

Číst celé

Budoucí klasiky: Tato auta by mohla vydělat

Čtveřice aut, která dokáží přinášet radost a zároveň vám pomohou vydělat v budoucnu.

Číst celé

První poválečný závod na Bathurstu v roce 1946. Podívejte se na unikátní záznam

Austrálie se po válce vracela do normálního života, k čemuž patřilo i automobilové závodění. Podívejte se na unikátní záběry z prvního závodu na slavném okruhu Mount Panorama.

Číst celé