Pět předválečných závoďáků, které pravděpodobně neznáte
Pětice závodních aut, v nichž jezdili jen ti nejbláznivější muži na planetě. Kolik z nich znáte?
Závodní auta vždy přitahovala odvážné blázny, z nichž se stávali báječní muži v šílených strojích. Pravda, na dnešní vcelku bezpečné závoďáky první věta článku neplatí, ale když se ohlédneme do historie, našli bychom takových vozů mnoho. Nahlédli jsme do minulosti a vybrali jsme pět vozů stvořených pro automobilové závody, které pravděpodobně neznáte.
Alfa Romeo Tipo C 8C-35
Překrásná Alfa Romeo Tipo C 8C-35 se na světě objevila roku 1935 a byla nástupcem Tipo B C3. Poháněl ji mechanicky přeplňovaný řadový osmiválec, jehož nejvyšší výkon se pohyboval v rozmezí 304-334 koní. Motor o zdvihovém objemu 3,8 litru disponoval rozvodem DOHC a krmily jej dva karburátory Weber 48 BS spolu s dvojicí kompresorů. V útrobách 750 kilogramů vážícího vozu se nacházela palivová nádrž, která dokázala pojmout až 170 litrů paliva. Slavným pilotem závodní Alfy byl Tazio Nuvolari, jenž s ní vyhrál tři důležité závody: Velkou cenu Modeny 1935, o rok později ještě GP Maďarska a italský Cianův pohár.
Alfa Romeo 8C 2900B Le Mans
U Alfy Romeo ještě zůstaneme, tentokrát s modelem 8C 2900B, který se v roce 1938 zúčastnil vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans. Speciální aerodynamickou a lehkou karoserii navrhla karosárna Touring. Přestože řidiči Biondetti a Sommer dokázali smáznout své soupeře, později museli zpomalit kvůli poškozené pneumatice a později ze závodu odstoupili úplně, když se poškodil ventil motoru. S Alfou, jíž poháněl řadový osmiválec se dvěma kompresory o výkonu 220 koní, dosáhli nejvyšší rychlosti až 154,78 kilometrů v hodině.
Bugatti Type 32
Aerodynamický tank, neboli Bugatti Type 32, vznikl v roce 1932 ve čtyřech exemplářích. Pod kapotou každého z nich se ukrýval dvoulitrový řadový osmiválec o devadesáti koních. Všechny vozy byly nasazeny v Grand Prix Francie 1923, která se konala v Tours. Čtveřice vozů se však úspěchu nedočkala. Ettore Bugatti za něj považoval pouze vítězství, kdežto nejlepší z vozů s Ernestem Friedrichem dojel třetí se ztrátou 25 minut. Jeden z exemplářů Type 32 se krátce pohyboval i na českém území, když jej využívali Eliška a Čeněk Junkovi.
Ford 999/Arrow
Děsivě vypadající Ford vznikl na samotném počátku dvacátého století v době, kdy byl Henry Ford zaujatý pro automobilové závody. Ford navrhl a vyrobil dvojici stejných exemplářů, které byly v červené a žluté barvě a nenesly žádná jména. Vozy bez karoserie na svém rámu nesly obrovský řadový čtyřválec o zdvihovém objemu 18,9 litrů, na jehož výstupu byl použit setrvačník o hmotnosti 100 kilogramů. Maximální výkon agregátu se pohyboval v rozmezí 70-100 koní. Vozy nebyly vybavené zadním odpružením, diferenciálem a řízení bylo obstaráváno řídítky se svislými madly. Červený exemplář byl později pojmenován 999, po vlaku Empire State Express No. 999, a žlutý Arrow.
Opel 260 PS Rennwagen
Závodní Opel vznikl v roce 1913 a poháněl jej vpředu uložený řadový čtyřválec o zdvihovém objemu 12,3 litru. Ten i přes absenci přeplňování dosahoval nejvyššího výkonu 260 koní, k čemuž mu dopomohly čtyři ventily na válec a rozvod DOHC. Za pomoci čtyřstupňové mechanické převodovky Opel dosahoval nejvyšší rychlosti 228 kilometrů v hodině, ale brzdily jej pouze zadní bubnové brzdy. Přední prostě neměl.