Eberhard Schulz byl technicky nadaným studentem a své první auto, vycházející z Volkswagenu Type 3, navrhl již v době studií. Vůz s motorem uprostřed a nesl jméno Erator a zaujal vysoce postavené pracovníky Porsche natolik, že Schulzovi okamžitě nabídli práci v oddělení vývoje technologií a stylingu. Nejvíce času trávil ve druhém zmíněném oddělení a velmi často se objevoval mezi testovacími jezdci. Ve volných chvílích se ale věnoval přípravám svého druhého sportovního vozu, taktéž s motorem uprostřed.

Po odchodu z Porsche roku 1978 se Schulz připojil k B+B Auto Exclusive Service a odhalil světu své další auto. Překvapivý supersport dostal jméno CW311 a poháněl jej vidlicový osmiválec Mercedes-Benz. Zamýšlený duchovní nástupce Mercedesu 300 SL z padesátých let byl postaven ze skelných vláken okolo trubkového rámu a nechyběly vzhůru otevírané dveře po vzoru Gullwingu. Mercedes-Benz však o nové sportovní auto, oslavující jeho vlastní úspěšný vůz, neprojevil zájem. Eberhard Schulz se následně rozhodl v projektu pokračovat a založil společnost Isdera (Ingenieur Studio für Design und Racing), pod jejímž jménem jej plánoval vyrábět.

Produkční podoba sporťáku s novým jménem Imperator 108i byla dokončena v roce 1982 a její vzhled se nesl ve jménu uhlazení původního prototypu. Veškeré nezvyklé charakteristické prvky, jako vzhůru otevíratelné dveře či periskopové zpětné zrcátko, byly zachovány. Z vozu naopak zmizely vyklápěcí přední světlomety a postranní výfuky. Zadní části dominovaly snadno rozpoznatelné svítilny, které pocházely z Mercedesu. Karoserie byla stále zhotovena z panelů ze skelných vláken, jenž byly přimontované k rámu.

Po vzoru prototypu CW311 byl Imperator postaven za pomoci prostorového rámu vyrobeného ze čtvercových trubek. Přední zavěšení bylo tvořeno rovnoběžníkovými nápravami, zadní část využívala víceprvkové zavěšení inspirované Porsche 928, o kterém Schulz měl dobré znalosti. Geometrie podvozku byla nastavena, aby bylo možné použít velmi široké přední a zadní pneumatiky zajišťující co největší možný kontakt s asfaltem. Uvnitř luxusně vybavené Isdery bylo využito mnoho dílů převzatých z Porsche, k nimž patřil centrální rychloměr spolu s paletou přepínačů a otvorů ventilace.

Supersport vstoupil do výroby s rokem 1984 a zákazníci dostali na výběr z několika motorů Mercedes-Benz, jejichž nabídka začínala pětilitrovým vidlicovým osmiválcem. Později se do vozu dostal i 5,6-litrový atmosférický V8, který původně poháněl SL 560 a další modely značky. Jednotka s rozvodem SOHC dosahovala nejvyššího výkonu 295 koní a točivého momentu 455 Nm. Jednou z dostupných možností byla AMG varianta stejného motoru, jenž byla osazena hlavami s ventilovým rozvodem DOHC. Motor s dohromady 32 ventily dosahoval výkonu 390 koní a obrovské porce točivého momentu. Čtvrtým dostupným motorem byl osmiválcový šestilitr. O využití a přenos hnací síly na zadní kola se staral pětistupňový manuál ZF.

S cenou okolo 300 000 německých marek byl supersport Isdera Imperator 108i jedním z nejdražších aut na trhu, ale zároveň nabízel opravdu vysoké výkony. Striktně omezená výroba každého Imperatoru započala až ve chvíli, kdy byla známa jeho konfigurace, načež se vázalo podepsání smlouvy a složení zálohy. Během zbytku osmdesátých let Schulz nikdy nevyrobil více než dva kusy ročně.

Do roku 1991 Isdera vyrobila 17 exemplářů a následně se Imperator dočkal modernizace, která na vůz vrátila vyklápěcí světlomety, a došlo k celkovému zakulacení tvarů. Výroba probíhala následující dva roky ve větším počtu a údajně bylo vyrobeno dalších 13 faceliftovaných kusů. Přestože se společnost Isdera později věnovala vývojovým pracím pro další společnosti, Imperator 108i patří k jejím nejvýznamnějším dílům.