O Opelu GT se občas mluví jako o „malé Corvette“, přičemž hlavním důvodem je vizuální podobnost s třetí generací Chevroletu Corvette (C3). V sedmdesátých letech byly automobilky Opel a Chevrolet součástí amerického koncernu General Motors a oba sportovní vozy jsou si podobné mnohem více než pouze exteriérovým designem.

Obecně se věří, že se designéři Opelu GT a Chevroletu Corvette C3 inspirovali stejným konceptem, kterým byl vůz Chevrolet Mako Shark II z roku 1965. Na obou vozech lze nalézt křivky inspirované prototypem od návrháře Billa Mitchella a jeho týmu. V mnoha ohledech byl Opel GT navržen jako evropská alternativa Corvette, aby lépe vyhovoval požadavkům zdejších řidičů. Byl fyzicky menším GT s menším a úspornějším motorem.

Opel GT i Chevrolet Corvette se také podobají zavěšením s příčnými listovými pružinami (u Opelu vpředu a u Chevroletu vzadu), oba vozy mají malý zavazadlový prostor za sedadly, který je přístupný pouze z interiéru a oba vozy mají vyklápěcí světlomety. Nejvíce jejich podobnost vynikne při pohledu na siluetu karoserie, protože se oba vozy shodují téměř stejně vypadajícími tvary přední a zadní části karoserie. Opel se od amerického sourozence liší ocelovou karoserií, protože Chevrolet upřednostnil prostorový ocelový rám s panely ze skelných vláken.

Evropský Opel GT navrhl Erhard Schnell a poprvé se představil na autosalonech v Paříži a ve Frankfurtu v roce 1965 jako stylingové cvičení. Malé sportovní kupé přitáhlo velkou pozornost veřejnosti a Opel se rozhodl pro sériovou výrobu ve spolupráci s francouzskou společností Brissonneau & Lotz, která vyráběla karoserie založené na platformě Opelu Kadett B.

Obyčejná platforma Opelu Kadett B byla důvodem, proč byl sportovní Opel GT vybaven předním zavěšením s příčnou listovou pružinou, horními A-rameny a hnanou tuhou zadní nápravou s vinutými pružinami. Z Kadettu pocházely i kotoučové brzdy vpředu, bubnové brzdy vzadu a hřebenová převodka řízení. Motor uložený vpředu byl namontován za zadní nápravou a umožnil rozložení hmotnosti mezi přední a zadní nápravou v poměru 54:46.

Zákazníci kupující Opel GT si mohli vybrat ze dvou motorizací: 1,1 litrového čtyřválce OHV o výkonu 67 koní při 6 000 ot./min., nebo 1,9 litrového čtyřválce SOHC o výkonu 102 koní při 5 200 ot./min. Nejvyšší výkony obou motoru se postupem výroby lišily, protože byly upravovány tak, aby splňovaly stále přísnější emisní normy. Žádná z motorizací se nezdá kdovíjak silná, ale je důležité si uvědomit, že Opel GT vážil pouze 845 až 950 kilogramů v závislosti na roce výroby a specifikaci.

Opel GT mohl být vybaven čtyřstupňovou manuální převodovkou, nebo třístupňovou automatickou převodovkou. V pozdějších letech bylo mnoho automobilů přestavěno z automatických převodovek na čtyřstupňové nebo pětistupňové manuály, čímž se zlepšil jízdní zážitek a výrazně klesla spotřeba paliva.

Během výroby v letech 1968 až 1973 bylo vyrobeno více než 100 000 exemplářů Opelu GT, které se dovážely i do Spojených států amerických a prodávaly se prostřednictvím dealerů značky Buick. Navzdory relativně vysokému počtu vyrobených kusů mnoho původních GT v průběhu let podlehlo rzi nebo zanedbávání servisu, a proto je hledání dobrých přeživších vozů stále obtížnější.