Automobilový trh byl v posledních letech značně zaplaven rodinnými auty s přeplňovanými motory. Vysoký litrový výkon z malého objemu zkrátka láká a tak se z trhu začínají vytrácet atmosférické motory, jenž byly ještě před deseti lety běžnou nabídkou mnoha značek. K posledním bojovníkům za atmosférické plnění se v současné době řadí hlavně japonská Mazda, která ani v budoucnu neplánuje svou snahu a vývoj vzdát. Za minulé měsíce jsem dostal příležitost svézt se v několika Mazdách se zážehovým motorem, které spojovala technologie SkyActiv. Zatím poslední zkušeností byl oblíbený model 6 Sedan, jenž se mi dostal do rukou ve své nejprodávanější motorizaci.

Současná třetí generace je na trhu již více jak pět let, ale i tak vypadá k světu a svým odvážným agresivním vzhledem se značně odlišuje od své konkurence. Křivky designové linie KODO, která se táhne napříč celou modelovou řadou, mě nikdy nezklamou a mohl bych je pozorovat dlouhé hodiny. Červený sedan v příplatkovém odstínu vypadá opravdu fantasticky, až fenomenálně. Interiér je starý známý společník, kde je vše na svém místě, jak jsem v současných Mazdách zvyklý.

Testovaný kus se mi dostal do rukou s nejprodávanější motorizací, jíž je dvoulitrový atmosférický čtyřválec SkyActiv-G165 s manuální převodovkou a pohonem předních kol. Mnoho zákazníků si prý rádo připlatí za prostornější variantu Wagon, ale to ničemu nebrání, abych si mohl vyzkoušet zlatou střední cestu. S podobně dlouhým kombi, avšak s nejsilnějším dieselem nabídky, jsem nedávno strávil několik dní a v závěru jsem o něm řekl, že je to zkrátka kombík, který vytváří úsměv ve tváři. Se vzpomínkou na skvělé jízdní vlastnosti jsem se na svou další testovací šestku opravdu těšil a byl jsem zvědavý, jak zábavná bude zážehová varianta a jaká bude ve srovnání s tou vznětovou. Po nastartování se hliníkový motor krátce nachází ve zvýšených otáčkách a následně se usadí na klidném volnoběhu v přibližně 600/min. Mezitím se ve skvěle ergonomickém interiéru pohodlně usazuji a vyrážím si za volantem šestky užít stovky kilometrů řidičské radosti.

Dvoulitr o výkonu 165 koní a točivém momentu při běžném ježdění poskytuje dostatek síly, kvůli nezvykle vysokému kompresnímu poměru 14:1, ale při pružném zrychlení bych ocenil alespoň dalších 20 koní navíc. To však neznamená, že bych sedan s pohotovostní hmotností 1 300 kilogramů řadil k pomalým autům. Zrychlení na stovku za 9,1 sekundy a maximální rychlost 213 kilometrů v hodině považuji u auta pro denní používání za dostačující. Motor dokáže oslovit svou spotřebou, která v době přeplňovaných dieselů již rozhodnuté lidi jen těžko zaujme, ale jízda s dvoulitrovou atmosférou za 7,5l/100km se ještě před dlouhými roky zdála utopií. Šestistupňová manuální převodovka disponuje krátkými přesnými drahami, s nimiž lze měnit rychlosti bez sebemenších problémů.

Jestli má Mazda 6 oproti své konkurenci opravdu něco nabídnout, jsou to její jízdní vlastnosti. Auto se díky svému strmému a na dnešní dobu i komunikativnímu řízení hravě pouští do zatáček, čemuž napomáhá výborně naladěný podvozek. Ten poskytuje nevídané pohodlí, kdy jsem s vozem projel nejrozbitější okresky, jaké se mi podařilo najít, a šestka po nich jen a jen plula i na svých devatenáctipalcových kolech, aniž by se mě prací svých podvozkových komponentů snažila v interiéru rušit. Zároveň komfortní podvozek nabízí obrovskou porci jízdní stability jak v zatáčkách, tak při rychlých přesunech na dlouhých rovinkách.

Když jsem v závěru svého testování přemýšlel, jaká mnou vyzkoušená varianta mě oslovila více, chvíli jsem si lámal hlavu. Šedivý Wagon poháněný 2,2 litrovým turbodieselem s automatickou převodovkou a pohonem všech kol fungoval jako okamžitý zmizík. S obrovskou porcí točivého momentu z klidového stavu doslova vystřelil a následně upaloval jako o život, aniž by se zalekl blížících se zatáček. Důležité je pro mě ale jakési poselství, které v aktuální době vidím v benzínové Mazdě 6. Zážehová varianta oproti dieselu působí jako okénko do dob minulých, kdy byla podobná auta běžná. Dnes už je sedan s dvoulitrovou atmosférou, manuálem a výjimečným podvozkem na trhu vzácností. Výsledné rozhodnutí záleží na preferencích každého z nás. Přestože byl instantní výkon turbodieselu, který dokázal výrazně zkrátit rovinky, návykový, benzínová atmosféra se mi v současné době zdá milejší. Upřímně kašlu na skutečnost, že je značně pomalejší, ale z mého pohledu automobilového nadšence a fanouška atmosférických motorů je mi surový řev dvouvačkového atmosférického čtyřválce milý a neoposlouchatelný.

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Car Star Praha.