V posledních letech se často stává, že automobilky mezi sebou uzavírají neočekávaná partnerství a spolupracují na vývoji nového modelu. Ke stejnému jevu docházelo i v historii a k jednomu takovému došlo v polovině sedmdesátých let, kdy BMW podepsalo dohodu s Lamborghini o společném vývoji sportovního kupé s motorem uprostřed.

Přestože spolu obě značky nikdy dříve nespolupracovaly, BMW vidělo Lamborghini jako vhodného partnera pro přípravu vlastního supersportu. Italská továrna moc dobře věděla, jak navrhnout a postavit sportovní auto s motorem uprostřed a trubkovým rámem. Lamborghini stále bylo malým výrobcem, jehož Countach otřásl celým průmyslovým odvětvím již při svém představení.

Na papíře vypadala dohoda opravdu jednoduše. Návrh designu BMW zadalo karosárně Giugiaro, Lamborghini bylo pověřeno dodáním karoserie a podvozku a o vývoj a montáž vhodného motoru se měla postarat divize BMW M. Už zpočátku bylo jasné, že se nové auto zúčastní závodů kategorie FIA Group 4 a okamžitě bylo pokřtěno M1. Označení dávalo hrdě najevo, že se jedná o první BMW M, jenž nevycházelo z již existujícího běžného modelu.

Lamborghini sužované dlouhodobými finančními problémy několikrát zažádalo o zpoždění vývoje projektu, což dovedlo frustrované BMW k přerušení spolupráce a německá značka převzala celé přípravy do svých rukou. Výsledkem bylo přesunutí složité a drahé výrobní linky z okraje italské Modeny do německého Stuttgartu.

Když byla italská továrna ze hry, BMW se obrátilo na společnost zvanou Trasformazione Italiana Resina. Ta dostala za úkol vyrábět Giugiarem navrženou karoserii ze skelných vláken. Panely byly následně spojeny s trubkovým rámem firmou Marchesi a karoserie následně putovala do dílen Italdesign, kde byla přimontována k podvozku a opatřena interiérem. Nedokončené M1 následně putovaly do Stuttgartu, kde se jich ujala společnost Baur a namontovala do nich motor a zbylé mechanické komponenty.

BMW M1 přišlo na trh v roce 1978 se vznešenou základní cenou 100 000 německých marek. Nový supersport si vypůjčil designové prvky, hranaté tvary s dlouhou kapotou a vysokým zadkem, z konceptu Turbo. Prototyp navržený Paulem Bracqem se představil v rámci Olympijských her v Mnichově roku 1972. Turbem se inspirovala i dvojice emblémů BMW na zádi, ale tenká zadní světla byla nahrazena většími, která byla převzata z řady 6 E24 z důvodu výrobních nákladů. Navzdory klínovité karoserii mělo BMW M1 méně než působivý koeficient odporu vzduchu Cx = 0,40.

Uprostřed vozu byl uložený 3,5-litrový atmosférický řadový šestiválec M88/1 s rozvodem DOHC, který byl vybavený mechanickým vstřikováním paliva Kugelfischer. Motor dosahoval nejvyššího výkonu 277 koní při 6 600/min a točivého momentu 330 Nm v 5 000 ot./min. Kupé, o pohotovostní hmotnosti 1 300 kilogramů, vystřelilo na stovku za 5,6 sekundy, rychleji než Lamborghini Countach či Ferrari 512BB, a dosáhlo maximální rychlosti 262 kilometrů v hodině. Hnací síla motoru byla posílána do pětistupňové manuální převodovky ZF a následně na zadní kola, mezi nimiž se nacházel samosvorný diferenciál.

Závodní týmy okamžitě kontaktovaly BMW kvůli účasti M1 na závodních tratích. K největším úspěchům typu M1 patří nasazení silně upraveného exempláře francouzským týmem Hervé Poulain v závodě 24 hodin Le Mans roku 1979. Přestože byl vůz značně těžší, než velké množství jeho konkurence, umístil se na celkovém šestém místě a na druhé pozici v kategorii IMSA.

Dlouhý výrobní proces znamenal, že BMW nestihne postavit 400 exemplářů během 24 měsíců, aby splnilo požadavky FIA. S trapně vypadajícím prospektem o novém závodním autě, které ale nemůže závodit, se Jochen Neerpasch, jednatel firmy BMW M, vypravil na schůzku s Berniem Ecclestonem a Maxem Mosleym. S předními osobnostmi FIA vyjednal spuštění nové závodní série Procar, jenž bude určená pouze pro M1 a bude doprovázet evropské podniky Formule 1. K oficiálnímu spuštění došlo v roce 1979 a příležitost dostaly hlavně soukromí jezdci, kteří se mohli utkat s profesionální špičkou motorsportu. Šampionátu Procar se zúčastnil i Niki Lauda, jenž v roce 1979 vyhrál tři z osmi závodů. Série Procar byla zrušena na konci sezóny 1980.

I přes bolestivý vznik bylo BMW M1 úspěšným supersportem. Výroba probíhala do roku 1981 a vzniklo pouhých 453 kusů. V roce 2004 jej magazín Sports Car International zařadil mezi deset nejlepších sportovních aut sedmdesátých let. Na svého duchovního nástupce M1 čekal dlouhou dobu až do roku 2013, kdy BMW oficiálně představilo produkční variantu hybridního supersportu i8.