Mazda 3 2.0: Kouzlo jménem SkyActiv

V segmentu vozů nižší střední třídy je dnes velmi bohatá nabídka. V současné době si lze vybrat například mezi velikány jako Ford Focus, Škoda Octavia či Volkswagen Golf. Pokud však toužíte lehce vybočit z úplného mainstreamu, pak můžete vsadit na povedenou Mazdu 3, která mimo jiné oproti konkurenci nabízí jednu dnes už raritní, přednost.

Rozsáhlý výběr aut na dnešním trhu dává na výběr téměř každému. Pokud však vybíráte auto s neokoukaným designem, které ještě ke všemu výjimečně jezdí, tak moc na výběr nezbývá. Jedním z takových aut, která nabízí zmíněné vlastnosti je aktuální generace Mazdy 3.

Karoserie nese prvky designové linie KODO, která se prolíná celou současnou modelovou řadou Mazdy. Na první pohled působí dynamicky. Rozměrná přední maska chladiče spolu s chromovým rámečkem dodává hatchbacku až agresivní vzhled. Při pohledu z boku nejvíce vyniknou okna, jejichž výška se od předu dozadu postupně zmenšuje, zadní boční okna působí spíše jako průzory. Zadní část je pak zakončena dvěma decentními chromovanými koncovkami výfuku.

Krátce po prvním obhlédnutí vozu usedám do interiéru trojky, kde začínám poznávat typické prvky moderních Mazd. Mnou testovaný kus je vybaven balíčkem Revolution, jehož předností je barevný head-up displej na palubní desce, audiosystém BOSE a další vychytávky. Látkový interiér je doplněn do ruky dobře padnoucím volantem s koženým čalouněním. Pomocí jeho tlačítek lze snadno ovládat intuitivní infotainment a tempomat. Ale dost bylo interiéru. Netrpělivě  se vydávám poznat hlavní přednosti Mazdy 3.

Mazda jako jedna z mála automobilek nepovažuje turbo za povinnost a ukazuje, že jde plnit emisní limity i s atmosférickými zážehovými motory. Já tu mám dvoulitrový agregát SkyActiv-G120. Jde o slabší variantu dvoulitru se 120 koňmi. Silnější varianta pak poskytne dalších 45 koní, a to za férový příplatek 25 tisíc korun.

Po nastartování tlačítkem se motor probouzí ve zlomku okamžiku a usazuje se na zvýšeném volnoběhu, jehož zvuk za studena se vlivem přímého vstřikování až nápadně podobá vznětovým motorům svým hrubým chodem, který se po chvíli uklidní. Dávám jedničku a vyrážím kupředu. Řazení jde hladce a s výraznou přesností. Už od prvního kilometru začínám pozorovat dobře promyšlenou charakteristiku motoru. Při městské jízdě okolo 50 km/h nechávám zařazenou trojku, kde motor točí přibližně 2000 otáček bez větších problémů. Když po chvíli zkouším zařadit pětku, kterou mi doporučuje digitální indikátor na přístrojové desce, mám pocit, že s otáčkami lehce přes 1300 za minutu motor vyskočí z uložení. Snaha o nízkou ekologickou zátěž auta je chvályhodná, ale reálně se rad indikátoru snad ani držet nedá.

Když motoru pouštím opratě, jsem překvapen jeho pružností. I přes neoslnivých 120 koní dodává autu slušnou agilitu. Městské popojíždění je pryč a ručička otáčkoměru překračuje 3500 otáček za minutu. S postupně rostoucími otáčkami slaboučký agregát s vysokým kompresním poměrem značně graduje až ke hranici 6500 otáček za minutu, kde řadím nahoru a pokračuji v hitparádě.

Blížím se k první utažené zatáčce a přesným řízením snadno směruji trojku do oblouku, ve kterém zjišťuji, že se značně naklání. Změna směru do druhého oblouku probíhá téměř okamžitě, čemuž pomáhá strmý převod řízení. Podvozek i přes ony náklony odvádí dobrou práci a poskytuje dostatek jistoty v zatáčkách. Na velkých osmnáctipalcových kolech auto neztrácí na svém komfortu a snadno přejíždí i větší nerovnosti rozbitých českých silnic. Musím stále brát v potaz fakt, že je tenhle vůz navržený k práci v každodenním městském provozu a do opravdu svižného tempa jej dostanou jen sportovně založení řidiči.

Po zvolnění tempa opět projíždím ulicemi města a říkám si, že se Mazda 3 opravdu povedla. Potápím se do téměř petrolheadských myšlenek o tom, že možná řídím jeden z posledních opravdu povedených nepřeplňovaných hatchbacků. Dvoulitrových atmosfér už dnes totiž příliš nekoupíte. Milé na tom je, že Mazda 3 při tom všem není žádný sporťák či auto s výjimečnou cenovkou. Jde vlastně o vcelku bežné auto pro běžné smrtelníky.

Kromě velmi povedeného motoru mi trojka během testu nabídla nejen solidní jízdní komfort, ale i slušnou dávku zábavy díky podařeným jízdním vlastnostem. Mazdě patří metál za to, že se vydala svou vlastní cestou a tím naplnila jinde často zcela prázdné marketingové fráze o radosti a nadšení z jízdy. U Mazdy 3 to totiž doopravdy platí.

Za zapůjčení vozu děkujeme společnosti Car Star Praha.

Umění na kolech. Speciální edice Veyronu berou dech

Nejslavnější model v historii Bugatti byl nejen luxusní a brutálně rychlý. Jeho speciální edice byly uměleckými díly. Tahle pětice je podle nás nejlepší!

Číst celé

Lancia D50: Ferrari převzalo závodní program kvůli tragédii

Lancia D50 měla fantastický závodní debut, ale její úspěšné tažení ukončila tragédie, kvůli níž byl tovární program formule 1 následně zrušen.

Číst celé

Porsche 911 Carrera S: Nejlepší dostupná 911 pro opravdové řidiče

Točivý atmosférický šestiválec, manuální převodovka, pohon zadních kol a hydraulický posilovač řízení. Carrera S generace 997 je přesně takovou rozumně dostupnou 911, jakou potřebujete.

Číst celé

Ferrari 360: První sériové celohliníkové Ferrari. Co mělo společného s Enzem?

Příchod Hondy NSX otřásl trhem superaut. Japonci totiž dokázali vyrobit rychlé auto, které bylo vhodné i pro každodenní použití. Ferrari se muselo začít snažit, následkem čehož vyvinulo povedený typ F355, ale až s blížícím se novým miléniem se Italům podařil opravdový úspěch – Ferrari 360.

Číst celé

Maserati 5000 GT: Spojení přání Šáha z Persie a snu konstruktéra

Maserati 3500 GT změnilo filosofii automobilky, ale některým zákazníkům nestačilo. Italská továrna kvůli nim vyvinula vytříbené kupé, o které ale nebyl velký zájem.

Číst celé

Chrysler koupil Lamborghini v dubnu 1987, aby pomohlo s vývojem Viperu

Lamborghini se za 7 let pod křídly Chrysleru začalo stavět na vlastní nohy a pomohlo Američanům s vývojem legendárního Dodge Viper.

Číst celé