Maserati MC12: Horší, ale lepší Enzo

Supersport vycházející ze slavného Ferrari Enzo byl oproti svému dárci dílů výkonově slabší, ale ve výsledku i lepší, rychlejší i sběratelsky cennější.

V polovině minulého století bylo Maserati zvučné jméno a velký konkurent Ferrari, se kterým dnes spadá do obchodní skupiny Ferrari Maserati. Na počátku současného století se obě značky semkly, aby společně zkonstruovaly chloubu, jenž se bude vyjímat v už tak bohaté historii modenské značky, supersport Maserati MC12.

Pod dohledem Giorgia Ascanelliho značka započala vývoj závodního vozu kategorie FIA GT s továrním označením MCC (Maserati Corse Competizione), z něhož začala postupně vznikat i silniční varianta MCS (Maserati Corse Stradale). Na vzhledu supersportu se podílel Frank Stephenson, jehož tvar následně doladil Giorgetto Giugiaro ve větrném tunelu. Prototyp MCC měl tvary velmi podobné výslednému vozu, ale stále mu chybělo charakteristické křídlo. Andrea Bertolini, závodník FIA GT, si vybral Michaela Schumachera, aby MCC testoval na okruhu Fiorano. Postupem vývoje vůz získal i své oficiální typové označení – MC12.

Dvoumístná targa byla oficiálně představena v roce 2004, aby homologovala závodní variantu třídy FIA GT1, se kterou se Maserati vrátilo do světa závodění po dlouhých 37 letech. Supersport, jenž velmi brzy oslovil automobilové nadšence, z velké části vycházel z Ferrari Enzo, s nímž sdílel motor, převodovku i podvozek. Přestože byl supersport od Ferrari technickými parametry lepší, daleko větší Maserati excelovalo aerodynamikou. Delší, širší a vyšší MC12 disponuje nižším koeficientem odporu vzduchu než Enzo. K vysokému přítlaku dopomohlo i téměř 2 metry široké impozantní křídlo.

Základ karoserie je tvořen nosným rámem, který je vyroben z karbonových kompozitů a hliníkové slitiny. Povrchové panely jsou vyrobeny z uhlíkových vláken. Použitím nejmodernějších technologií konstruktéři dosáhli pohotovostní hmotnosti 1 497 kilogramů. Jediným zvnějšku viditelným dílem, který je shodný s Enzem, je čelní sklo. MC12 bylo lakováno pouze do bílo-modrého barevného schématu, jenž vzdávalo hold americkému závodnímu týmu America Camporadi, který se počátkem šedesátých let účastnil závodů v obdobně zbarvených Maserati Birdcage.

Uprostřed MC12 byl umístěný šestilitrový vidlicový dvanáctiválec vycházející z Ferrari Enzo. Motor s úhlem rozevření válců 65° vážil 232 kilogramů a disponoval mazáním se suchou skříní, čtyřventilovým rozvodem a kompresním poměrem 11.2:1. Vlivem těchto prvků motor dosáhl maximálního výkonu 630 koní při 7 500 otáčkách za minutu a nejvyššího točivého momentu 652 Nm v 5 500/min. Omezovač otáček zasahoval v 7 700 otáčkách, mezitím co Enzo jich zvládlo až 8 200. Hnací síla byla přenášena na zadní kola skrz elektro-hydraulicky ovládanou šestistupňovou převodovku Maserati Cambiocorsa s řazením pádly pod volantem a možností nastavení dvou programů – Sport a Race. Klidnější ježdění podpořily bezpečnostní systémy ABS a EBD.

Podvozek supersportu byl tvořen lichoběžníkovým zavěšením vpředu i vzadu, které zabraňovalo ponořování vozu při akceleraci a brzdění. V případě vysokých retardérů bylo možné příď vozu elektronicky přizvednout. Zkrocení kinetické energie pomáhají hliníkové brzdové třmeny firmy Brembo, jejichž šest pístků vpředu a čtyři vzadu se zakusuje do kotoučů o rozměrech 380 a 335 milimetrů. Devatenáctipalcová sedmipaprsková hliníková kola jsou obuta do pneumatik Pirelli P Zero Corsa.

Interiér MC12 se nese ve znamení luxusu. Kombinace karbonu, hliníku a modré kůže jej kombinuje s aurou pravého závodního vozu. Komfortní pozici za volantem v zatáčkách zajišťují sportovní sedadla se čtyřbodovými bezpečnostními pásy. Posádka má k dispozici klimatizaci, elektrické ovládání oken i zrcátek a po ruce je i zásuvka na 12 voltů.

Supersport zároveň dosahoval velmi vysokých výkonů. Akcelerace z 0 na 100 km/h mu zabrala pouhých 3,7 sekundy a následně atakoval maximální rychlost až 330 kilometrů v hodině. Čtvrtmílový sprint zvládl za 11,3 sekundy a rychlé kolo na okruhu Nordschleife objel v čase 7:24.29, čímž byl o vteřinu rychlejší než Enzo.

Během výroby v letech 2004-2005 bylo smontováno pouhých 50 exemplářů, což s Maserati MC12 dělá větší vzácnost, než bratrské Ferrari Enzo. Všechny exempláře byly prodány již před samotný představením za částku $795,000 USD.

Japonská auta zastíněná legendami. Představujeme 6 z nich

Výběr šestice japonských aut, která byla neprávem zapomenuta, jelikož je zastínily vozy se slavnějšími jmény. Jaké to jsou?

Číst celé

Toyota AE86: Z obyčejné Corolly legendou díky animáku a driftu

Fenomén známý nejen fanouškům japonských vozů, ale snad všem automobilovým nadšencům. Corolla patří mezi základní stavební kameny japonské tuningové a driftové scény. Ceny sériových kusů rostou do závratných výšin a přitom jen málokdo ví, jaká ta sériovka doopravdy je. Víte, co je ten základ?

Číst celé

První 911 pro chudé. Přivítejte Porsche 912

Typ 912 měl být menším bráškou slavné 911, ale zákazníkům se zalíbil natolik, že se v prvních letech prodával jako housky na krámě.

Číst celé

Začátky cizích značek v Americe: Evropské sportovní vozy

Ferrari, Lamborghini a Porsche v současnosti prodávají největší počet svých vozů na americkém trhu. Jak na něm začínaly?

Číst celé

Supersporty z Japonska: Tyhle 3 zanikly ve fázi prototypů

Japonští inženýři nenavrhují supersportovní vozy každý den, ale když to zkusí, výsledek jejich snažení stojí za to. Každý z těchto projektů měl slibnou budoucnost, ale všechny zanikly dříve, než dostaly šanci na úspěch.

Číst celé

Stanovení rekordu McLarenem: „Nepojede více než 391 km/h“

V březnu roku 1998 byl zelený prototyp McLarenu F1 s interním označením XP5 dopravený na testovací okruh Volkswagenu v Ehra-Lessien, aby stanovil nový světový rekord. Přečtěte si jeho příběh.

Číst celé