Jak koupit tu nesprávnou Miatu
Vítejte u jednoho z mnoha mých virtuálních nákupů auta. Virtuálního proto, že stejně jako vy hrozně rád procházím inzerci a vybírám auta, na která nemám peníze nebo odvahu. Dnes si musím postěžovat na Mazdu MX-5. Nepřepínejte kanál, vysvětlím.
Rozhodl jsem se totiž, že můj život, jinak věčně visící nad finanční propastí, není úplný bez lehkonohého roadsteru na běžné ježdění. Proč, to je jasné a jistě se shodneme. Jezdí příjemně, nevyklepe z vás duši a ještě si v něm připadáme sexy, protože si nás prohlíží všichni, kdo zrovna čekají na autobus (co si o nás říkají raději pomiňme). Začínám automaticky u Mazdy MX-5, protože přece není lepšího roadsteru. Vlastně ani není lepšího auta. Atmosférický motor, fajn vzhled, pohon zadní nápravy volitelně se samosvorem a rozumné ceny z něj dělají osamocený starosvětský ostrov v jinak zvráceném oceánu plném downsizingu, předokolových BMW a zrušených Lancerů EVO.
Po které generaci sáhnout? NA je roztomilá, ale je to jako vlastnit původní Mini Cooper – není to opravdové auto, je to hračka. Přes veškeré své kvality NB mi prostě nepříjde zrovna sexy. ND je zatím příliš drahá a tak skončím u NC, na kterou bych dosáhl. Jezdí pořád dobře a protože jsem fanoušek roztomilých aut (ať žije Fiat 500), nepřipadá mi ani nijak ošklivé, ba naopak.
Jenže sotva jsem vybral generaci, nastává první problém. Petrolheadův rozum řiká, že NC je těžké a není v ničem lepší než NB, což znamená, že pokud s tím přijedu třeba na Kafe a káry (jednoho dne tam fakt dorazím), všichni se na mě budou tvářit, jakože vědí něco, co já ne. Ale dobře, přejdu to a jdeme tedy dál. Miata NC se prodávala s plátěnou i pevnou střechou. A já chci pevnou, protože vandalové, protože zvuková izolace, protože zimní provoz, protože diskrétnost a nebo taky protože nechci, aby moje auto vypadalo jako ručník hozený přes židli. Jenže pak příjde petrolhead a vysvětlí mi, že kovová střecha je o sto a půl kila těžší. Mám nesprávnou Miatu přece. Aha.
No tak jdeme dál. Už mám špatné auto se špatnou střechou, ale teprve teď to zabiju úplně. Já totiž chci auto s automatem. Roadster je o pohodě a automat taky, patří to k sobě a já stejně většinu času nestrávím na okreskách, ale na semaforech. Takže ano, můžu mít auto, které mi přesně vyhovuje, ale zároveň to bude ta petrolheadsky nejdebilnější Miata pod sluncem. Na názory ostatních můžeme kašlat (ale nekašlem), jenže z téhle Miaty bych měl výčitky i já. A to jsem ještě nezačal řešit motor, protože na dvoulitru a samosvoru – petrolheadské povinnosti – také nijak netrvám.
Jak z toho ven? Ne vždy dojdu k rozumnému řešení, ale tentokrát ho pro sebe a další teoretické i praktické nakupující mám. Jmenuje se Mercedes-Benz SLK se základním motorem 200 Kompressor. Ano, je o něco dražší, těžší a zřejmě i náchylnější k vysátí peněženky. Jenže k Mercedesu se automat hodí skvěle, plátěná střecha nebyla v nabídce a motor není ani tak žádný chudinka. Je to stejně hezké, obratné a příjemně malé auto. Jo a navíc skýtá jeden velký bonus. Je to Mercedes. Mercedes je Mercedes, no a Mazda… Mercedes není. Nemáte zač.