Paprsky odpoledního slunce příjemně hřejí a zbývá několik hodin, než dorazí další letní bouřka. Zatímco projíždím téměř prázdnými ulicemi východního okraje Prahy, abych se dostal na okresky, přemýšlím nad tím, jak se auta za poslední dvě desetiletí zvětšila. Běžně se podobnou myšlenkou netrápím, protože rozměry navíc jsou přijatelnou daní za vyšší bezpečnost. Před chvílí jsem ale v provozu zahlédl BMW Z3 a překvapilo mě, jak malé je oproti autu, které řídím.

Sedím totiž za volantem nejnovějšího BMW Z4, duchovního nástupce staré dobré Z3. Z4 se oproti minulé generaci odklonila od praktičtější podoby s pevnou střechou a s látkovou střechou je to opět sportovní roadster tělem i duší. Za volantem sedím zapadlý v pozici krátké ruce – dlouhé nohy, na svět před sebou se dívám přes dlouhou kapotu a pokaždé, když se podívám do zpětných zrcátek na široké blatníky si uvědomím, že Z4 už vážně není malé auto jako její vzdálený předchůdce.

Design exteriéru rozdělil fanoušky bavoráků na dvě skupiny – líbí se a nelíbí se. Už od prvního osobního setkání s vozem před několika měsíci patřím k jeho příznivcům. Karoserie s dravými sportovními tvary je naživo více rozpláclá než na fotografiích a její skutečná šířka vynikne až při pohledu do zrcátek. Na některých silnicích jsem až překvapený, jak je Z4 narvaná mezi čárami. Když jsem poprvé usedal do hezky vypadajícího modrého exempláře, byl jsem nedočkavý, až zjistím, jak jezdí.

S novým BMW Z4 jsem se už svezl v nejsilnější verzi M40i, ale až teď se mi dostala do rukou prostřední motorizace sDrive30i. Na rozdíl od výkonnější šestiválcové sestřičky, sDrive30i má pod kapotou dvoulitrový čtyřválec s TwinScroll turbodmychadlem, který je schopný vyvinout maximální výkon 258 koní a točivý moment 400 newtonmetrů. Maximální točivý moment je dostupný už od 1 550 otáček za minutu a jeho působení je vážně znát. V necelých 2 000 ot./min. motor ožívá značnou nepolevující silou a s blížícím se červeným polem otáčkoměru v šesti tisících otáčkách se objevuje sympatická výkonová špička.

Gradování otáček a hnací síly je doplněné hutným hlubokým zvukem, který doplňuje hlasité syčení a odfukování turbodmychadla. Čtyřválec si rád odplivuje do výfuku a to nejen při ubrání plynu, ale i při klidné jízdě lze častokrát zaslechnout slabou ránu ve výfukovém potrubí. Překvapivě hezký přirozený zvukový projev čtyřválce s nataženou střechou bohužel mizí, což technici z BMW vyřešili přehráváním zvuku z motorového prostoru do interiéru. Z4 umí znít dvakrát jinak. Se staženou střechou posloucháte hluboký zvuk výfuku, který po jejím natažení slyšíte taktéž, ale přidává se k němu ostrý řev motoru.

Silný motor se chvílemi zdá, jako by měl více válců než jen čtyři. Během krátkého působení nové Z4 na trhu jsem se setkal s názory, že do ní čtyřválec prostě nepatří. Proč si objednávat menší motor, když je v nabídce plnotučný třílitrový šestiválec? Může být důvod takový, že to je pouze potřeba uspokojit mužské ego? Jelikož jsem řídil i vrcholnou Z4 M40i, dal jsem si za úkol najít výhody prostřední motorizace a myslím si, že by se neměly přehlížet.

Přeplňovaný čtyřválec Z4 bohatě stačí. Se šestiválcem jsem měl občas pocit, že je výkonu až příliš. sDrive30i přitom nemá problém s nedostatkem výkonu. Motor se hodí na klidné projíždění se i rychlou jízdu, protože má dost síly ve skoro celém otáčkovém spektru. Čtyřválcová Z4 nestrádá tolik, kolik by se dalo čekat. Menší hlad po benzínu určitě popisovat nemusím. Hodnota průměrné spotřeby se dokáže propadnout i pod 10 litrů na 100 kilometrů. Třetí důvod je zároveň i ten nejzábavnější.

Z4 sDrive30i má totiž výrazně lehčí předek než Z4 M40i, takže zvláště jízda na techničtějších okreskách je skutečně návyková. Auto je obratné, snadno mění směry a zatáčkami se nechá vést přesně. Napomáhá tomu i krátké a strmé pohotové řízení, které by sice mohlo být o trochu tužší, ale je schopné přenášet zpětnou vazbu od předních kol. Zadnici mám skoro na úrovni zadní nápravy, takže snadno cítím chování zadní části auta.

Inženýři BMW do Z4 vložili několik vlastností, které předurčují její výborné jízdní vlastnosti. Má pečlivě naladěný podvozek, jehož tuhost eliminuje náklony, pevnou karoserii a ideální rozložení hmotnosti v poměru 50:50. Výsledný mix funguje výborně. I přestože se pohotovostní hmotnost blíží hodnotě 1,5 tuny, auto v zatáčkách působí lehce a umí být velmi hbité. K tomu všemu má navíc hodně přilnavosti.

I čtyřválcová Z4 umí být natolik okouzlující, že se nechávám vtáhnout do děje. Při stoupání do kopce skrze několik zatáček se nechávám unést tak, že v poslední vlásence směřuji příď na hodně pozdní apex, přidávám plyn a opouštím zatáčku v lehkém smyku. I když prostřední motorizace Z4 nemá samosvor, ale moderní elektronicky řízený diferenciál, setrvačnost spolu s výkonem to udělají za něj. Nárůst točivého momentu v nízkých otáčkách je tak razantní, že se kola okamžitě utrhnou.

Ustřelení zádě je čitelné a plynulé, a protože řidič sedí blízko zadním kolům, snadno pozná, kdy ztrácejí přilnavost. Jelikož se jedná o můj oblíbený úsek ve strmém stoupání, otáčím se, vracím se zpět a znovu jedu nahoru. V poslední zatáčce, kde se mi předtím sklouzla záď, si znovu ověřuji čitelnost auta. Tentokrát však nenechávám Z4 plynule uklouznout, ale ve chvíli, kdy se má záď utrhnout, lehce povoluji plyn a nechávám pneumatiky, aby opět nabraly přilnavost. Následně zase přidávám a opouštím zatáčku v čisté stopě.

BMW Z4 je na jezdění na okreskách jako dělané a zvládá to dlouho, protože má silné neúnavné brzdy. Na rozdíl od mnoha jiných sportovních roadsterů ji ale považuji za „dospělý sportovní roadster.“ Když s ní totiž nejedu rychle, ale pouze trochu svižnějším tempem, uvědomuji si, jak je úžasným autem pro klidné projíždění se sluncem zalitou krajinou. Aerodynamický hluk je na přijatelné úrovni a osmistupňová automatická převodovka s hydrodynamickým měničem od ZF je pečlivě sladěná s motorem, takže je změna rychlostních stupňů téměř neznatelná. Na manuální řazení pádly pod volantem převodovka reaguje s okamžitou odezvou.

Poddajný podvozek pracuje bezchybně i při běžné jízdě. Ačkoliv je tuhý, není nesnesitelně tvrdý. Z4 kopíruje nerovnosti, nekroutí se, nepřenáší rázy a tlumí hladce. Chvílemi až pochybuji, že jedu ve sportovním autě. Podvozek navíc bez problémů zvládá i nepříjemné příčné nerovnosti. Čím více se po téměř 200 kilometrech na okreskách blížím k hlavnímu městu, tím více oceňuji jeho kvality. Povrch asfaltu je místy opravdu strašný.

Když přijíždím ke garáži, nad Prahou se už stahují tmavá mračna. Rozhodně se však nejedná o mračna, která by se podle některých benzínových nadšenců měla stahovat nad slibnou budoucností čtyřválcového BMW Z4. Zatím jsem neměl příležitost vyzkoušet základní čtyřválcovou motorizaci sDrive20i a s neomezeným rozpočtem bych si určitě koupil M40i, ale silnější čtyřválcová verze sDrive30i mi dává smysl.

Po předchozí zkušenosti se šestiválcem jsem trochu očekával, že se prostě bude jednat o horší auto. Ve skutečnosti je to skvělé, ale trochu jiné auto, za což může hlavně nižší hmotnost sedící na předních kolech. BMW Z4 sDrive30i umí být rychlé a zábavné za cenu nižších provozních nákladů. Jediným negativem podle mě je, že oproti M40i má méně charakteru. Přeplňovaný čtyřválec pro sportovní jízdu bohatě stačí, ale charisma šestiválce je nenahraditelné.