Milujeme příběhy o jednorázových automobilových projektech, které se nikdy nedostaly za sériové výroby a postupně byly zapomenuty. Mnichovská automobilka BMW jich v minulých desetiletích vyvinula celou řadu, z nichž nejslavnější je originální BMW M8, jež mělo být německým konkurentem luxusních cestovních kupé od Ferrari.

Existuje však ještě další prototyp, který je neméně zajímavý a vzrušující, ale na rozdíl od BMW M8 by jeho uvedení do sériové výroby nebylo tak snadné. Jedná se o prototyp BMW 767i „Goldfisch“, který vznikl v roce 1987 a byl poháněný vidlicovým šestnáctiválcem.

Projekt „Goldfisch“ (Zlatá rybka), známý také jako „Secret Seven“, vznikl jako konkurence nejsilnějších limuzín Mercedes-Benz. Výsledek vývoje musel být rychlý a zároveň pohodlný. Konstruktéři se rozhodli, že pod kapotu řady 7 E32, kam se sotva vešel motor V12, nacpou mohutný 6,7 litrový V16. Šestnáctiválec byl upravenou verzí dvanáctiválce BMW M70, jehož blok byl prodloužen o čtyři válce, a potřeboval speciální řídicí management Bosch DME 3.3, který jej ovládal jako dvojici řadových osmiválců spojených dohromady.

Montáž šestnáctiválce do omezeného motorového prostoru si vyžádala spoustu úprav, protože se k němu nevešlo rozměrné příslušenství. Pod kapotu se nevešlo například chlazení, které bylo přemístěno do zavazadlového prostoru. Inženýři se rozhodli nepoužít standardní radiátor, ale místo něj do vozu namontovali dvojici menších chladičů. Kvůli tomu musela být přepracována záď, na níž se objevily laminátové kapsy nasávající chladný vzduch. K odsávání horkého vzduchu sloužila mřížka, která si vyžádala úpravy celé zádi, včetně zadních světel.

Šestnáctiválec byl spojen se šestistupňovou manuální převodovkou a vyvinul 408 koní a 625 newtonmetrů. Limuzína s V16 pod kapotou byla o pouhých 60 kilogramů těžší než standardní 750i, takže dokázala akcelerovat z 0 na 100 km/h za 6 sekund a dosahovat maximální rychlosti 282 kilometrů v hodině. Ve druhé polovině osmdesátých let to byly solidní výkony, protože například Ferrari Testarossa zrychlilo na stovku za 5,3 sekundy a jezdilo až 290 km/h.

Dokončený prototyp byl nalakován do zlaté barvy, podle níž dostal své jméno. Byl to fascinující vůz, který vypadal úžasně, ale nikdy se nedostal do sériové výroby. Není těžké pochopit proč. Vývoj produkční verze by byl extrémně nákladný a zbytečný, protože by se nedokázal zaplatit. Z obchodního hlediska bylo ukončení projektu nejlepším řešením. Kromě toho by šestnáctiválec nejspíše neprošel emisními limity.

Přesto je BMW 767i Goldfisch neuvěřitelné auto, které má zajímavý příběh a určitě patří k nejzajímavějším prototypům z dílen BMW. Škoda, že se nedostalo do sériové výroby. Dokážete si představit, že si kupujete šestnáctiválcovou sedmičku se šestistupňovým manuálem a velkými nasávacími otvory na zádi?