BMW M3 E92: Osmiválcová atmosféra na vlastní kůži
Osmiválec v BMW M3 se krátce po uvedení mnoha lidem nelíbil, jenže byl až dokonalou volbou, jak posunout už tak skvělé auto o hodně dál.
BMW M3 bylo vždy považováno za měřítko sportovních kupé. Když však mnichovská značka v roce 2007 uvedla na trh jeho už čtvrtou generaci, veřejnost i novináři začali mluvit o nečekaném problému. Jak tomu bývá u každého milovaného modelu, nováček začal být porovnávaný se starými zkušenými mazáky, v jejichž přední části byly uložené řadové motory, konkrétně čtyřválec v případě E30 a šestiválec u pozdějších generací E36 a E46.
Tehdy nová M3 však přišla na trh s něčím, co se stalo kontroverzí. Němečtí inženýři se rozhodli použít čtyřlitrový vidlicový osmiválec S65B40 s atmosférickým plněním. Vysokootáčkový motor dokázal vyvinout nejvyšší výkon až 420 koní při 8 300 otáčkách za minutu a točivý moment vzrůstal až na 400 newtonmetrů při 3 900/min.
Ačkoliv se standardní převodovkou stal klasický šestistupňový manuál, mnoho zákazníků se vydalo cestou moderních technologií a zvolili sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku M-DCT s pádly pod volantem. To ale není případ Milanova auta, s nímž jsem dostal možnost se kousek svézt.
Vyleštěný černý lak dokonale maskuje střechu z uhlíkových vláken a vlivem absence slavného znaku M3 na kufru na první pohled působí jako sleeper. Skutečnou pohonnou jednotku odhalí až čtveřice koncovek, z nichž se po nastartování motoru line zlověstné dunění.
Je až překvapením, že je M3 E92 více než deset let starým autem. Co však zůstává nedotčené zubem času, je dynamika, s jakou se dokáže přibližně 1 650 kilogramů vážící kupé pohybovat. Motor se za doprovodu burácení ochotně vytáčí až k osmi tisícům otáček za minutu a v celém spektru jeho otáček je znatelně cítit gradování výkonu.
V přímce má osmiválcová M3 v dnešním provozu jen několik málo konkurentů, kteří se s ní mohou opravdu měřit. Rychlost 160 kilometrů v hodině je dosažitelná na třetí rychlostní stupeň manuálního šestikvaltu, ale v městském provozu lze s osmiválcem jet padesát i na šestku, jelikož disponuje masivní silou i v otáčkách kousek nad volnoběhem.
Už podle ukazatele průměrné spotřeby přesahujícího 15 litrů na 100 kilometrů je mi jasné, že si Milan svou M3 náležitě užívá, což mi následně dokazuje ve světle zapadajícího slunce na klikaté okresce nedaleko Prahy. Velké kupé projíždí zatáčky s chirurgickou přesností až zázračnou rychlostí, přičemž je stále sebejisté. Díky rozměrným ocelovým kotoučům lze brzdit na poslední chvíli i z vyšších rychlostí a následně lze auto s lehkostí nasměrovat ke středu zatáčky. Jak již padlo o několik řádků výše, s rychlým opuštěním oblouku výkonné auto problém rozhodně nemá. A samozřejmě to umí i v přetáčivém smyku.
Oněch několik desítek kilometrů strávených na sedadle spolujezdce pravděpodobně posledního BMW M3 s atmosférickým motorem mi jasně ukázalo, že vidlicový osmiválec byl správnou volbou. V kombinaci s manuální převodovkou, kterou je nutné v inzercích pečlivě hledat, je to přesně taková hulvátská M3, jakou bych rád viděl ve své garáži. Jen je z mého pohledu škoda, že tržní ceny postupně rostou. Což ale rozhodně nevadí Milanovi..