Auto Pólo: Zničená auta a tvrdé pády při zvláštním sportu

Místo koní použili auta a snažili se zasáhnout soupeřův terč basketbalovým míčem. Auto pólo bylo odvázanou motoristickou zábavou počátku minulého století.

Historie motorsportu je značně bohatá na jednotlivé disciplíny, ale ty nejvíce praštěné se do dnešních dnů nedochovaly. Jednou z nich je auto pólo, v němž se soutěžilo převážně ve druhém desetiletí minulého století. Čím bylo tak výjimečné? Namísto koní používaných v tradičním jezdeckém pólu se soutěžilo s auty.

Auto pólo oficiálně vzniklo v roce 1911, kdy jej navrhl Ralph „Pappy“ Hankinson, vlastník prodejny Fordu v kansaském městě Topeka. Ralph se s novou sportovní disciplínou chtěl pokusit zvýšit odbyt Plechových Lízinek, neboli Fordů model T. Úplně první turnaj se odehrál 20. července 1912 na vojtěškovém poli u města Wichita a zúčastnily se jej dva čtyřčlenné týmy, v každém týmu byla dvě auta, pojmenované Red Devils a Gray Ghosts, přičemž je sledovalo přibližně 5 000 diváků.

Přestože je Hankinson považovaný za organizátora prvního velmi sledovaného zápasu, koncept auto póla byl navržen už v roce 1902 Joshuou Cranem Jr. z bostonského klubu Dedham Polo. Tisk však o auto pólu záhy napsal, že je nepravděpodobné, aby se jako sport stalo opravdu populární. Později bylo auto pólo hrané uvnitř policejní zbrojnice v New Yorku.

Popularita netradičního sportu významně vzrostla až po kansaském zápase pořádaném „Pappym“ Hankinsonem a posléze byla založená oficiální liga pod vedením organizace Auto Polo Association. První velký turnaj v auto pólu se konal 22. listopadu 1912 v League Stadium ve Washingtonu D.C. Do dvacátých let minulého století zavítala soutěž i do největších amerických, k nimž se řadilo Chicago či New York, kde se odehrávala v aréně Madison Square Garden.

Ve světovém měřítku se ale auto pólo neuchytilo. Britský motoristický magazín The Auto popsal nový sport jako impozantní, ale příliš šílený, přičemž doufali, že se v Anglii nestane populární. Hankinson sám prosazoval auto pólo v Manile, kde jej sponzorovala společnost Texaco. Kromě krátkého turné po Evropě se auto pólo ukázalo i v Kanadě, kde se stalo prvním motoristickým sportem prezentovaným na kanadské národní výstavě, ale nestalo se tam populárním.

Pravidla nebyla výrazně rozdílná od běžného jezdeckého póla, ale na rozdíl od něj auto pólo nevyžadovalo obrovské hrací plochy. Vzhledem k potřebným rozměrům hřiště, kterými byla délka alespoň 91 metrů a šířka 37 metrů, se mohly turnaje odehrávat i v zimních měsících pod střechami uzavřených stadionů. Hra se hrála na dvě poloviny a týmy o čtyřech lidech a dvou autech musely trefovat terč o šířce 4,6 metru.

První auta používaná týmem Dedham Polo Club byla neupravenými parními stroji s jedním sedadlem, které tehdy stály 650 dolarů (dnešní ekvivalent je přibližně 18 385 dolarů). Postupem času se do hry dostávaly hlavně Fordy model T, z nichž byly odstraněny střechy a přebytečná sedadla. Bezpečnost naopak zvyšovaly namontované bezpečnostní rámy chránící soutěžící. V každém autě byl kromě řidiče i maltman, který se držel boku karoserie a snažil se kriketovou pálkou zasáhnout basketbalový míč směrem k terči soupeře.

Sport byl nebezpečný nejen dosaženými rychlostmi, kdy se auta honila po hřišti rychlostí až 65 kilometrů za hodinu, ale vzhledem k povaze auto póla se velmi často srážela. Ačkoliv osoby z aut velmi často padaly, úmrtí byla v auto pólu jen vzácná. Větší újmu utrpěly samotné vozy. Hankinson se v roce 1924 rozpovídal tisku o tom, že během zápasů došlo ke zničení 1 564 kol, 538 pneumatik, 66 náprav a 10 motorů. Šest aut bylo natolik poškozených, že musela být úplně odepsána.

Úpadek Američany oblíbeného auto póla přišel ke konci dvacátých let kvůli příliš vysokým nákladům na opravy vozidel, či jejich úplnou výměnu. Po skončení druhé světové války bylo auto pólo krátce oživeno ve středozápadních Spojených státech amerických, ale nedočkalo se své původní popularity.

Final Edition: Evropa se loučí s japonskými sporťáky a kritizuje GR Supru

Japonské sportovní vozy to mají stále těžší. Automobilky se při jejich vývoji musí obhájit nejen před evropskou legislativou, ale také před milovníky rychlé jízdy. Má jejich kritika vůbec nějaký smysl?

Číst celé

Válka Fordu a Ferrari v Le Mans ’66: Impozantní souboj Davida a Goliáše

Kultovní závod 24 hodin Le Mans v letošním roce oslavuje 100 let. Připomeňte si se mnou ten asi nejzajímavější rok, kdy se americký gigant z Detroitu utkal tváří v tvář s malou továrnou z italského Maranella. A byl to impozantní závod!

Číst celé

BMW M3 GTR Straßenversion: Závodní M3 pro každý den nikdy nevyjela

Coupe Sport Leichtbau nebylo nejlepší silniční verzí BMW M3 E46. BMW v roce 2002 vyrobilo několik kusů GTR Straßenversion, které se i přes homologaci pro běžný provoz nikdy nedostaly na silnici.

Číst celé

Guinnessova kniha rekordů: Pět nevšedních nejlepších výkonů

Nejrychlejší drift nebo nejrychlejší akcelerace v elektrickém autě. To a další zajímavosti můžete najít v Guinessově knize rekordů.

Číst celé

Nejepičtejší závod, který svět neviděl

Duel mezi dvěma mistry volantu na Nordschleife bohužel nebylo jak zaznamenat. Vše se seběhlo příliš náhodně a rychle.

Číst celé

Lancia D50: Ferrari převzalo závodní program kvůli tragédii

Lancia D50 měla fantastický závodní debut, ale její úspěšné tažení ukončila tragédie, kvůli níž byl tovární program formule 1 následně zrušen.

Číst celé