Audi Quattro Spyder: Nástupce Quattra se nedostal na trh, aby nenarušil rodinné vztahy

Audi Quattro Spyder se představilo jako nástupce legendárního Quattra, ale kvůli hrozícím sporům v rodině Ferdinanda Piëcha se nedostalo do sériové výroby. Zjistěte, jak Audi později využilo nákladný vývoj nového modelu s motorem uprostřed.

Na začátku 90. let se Audi potýkalo s dilematem, jak nahradit zastarávající, ale kultovní model Quattro. Od představení na autosalonu v Ženevě v březnu 1980 transformovalo Quattro image Audi z výrobce obyčejných aut na prestižní automobilku, která mohla být silnou konkurencí pro BMW a Mercedes-Benz. Quattro se díky svému vzhledu, velkým vítězstvím v rallye a jízdním vlastnostem stalo ikonou své doby.

I když Audi mělo připraveno Quattro S2 na podvozku Audi 80 B4, management automobilky chtěl postoupit na vyšší úroveň a vyvinout čistokrevný sportovní vůz s motorem uprostřed. V důsledku toho byly v posledních měsících roku 1991 představeny dva zcela odlišné koncepty sportovních modelů. Prvním z nich bylo Audi Quattro Spyder, druhým bylo Audi Avus Quattro.

Audi Quattro Spyder se představilo jako první na autosalonu ve Frankfurtu v říjnu 1991 a bylo navrženo jako sportovní vůz s vidlicovým šestiválcem a cenou pod 100 000 německých marek. Koncept Quattro Spyder se mohl pochlubit již typickým pohonem všech kol a lehkou hliníkovou karoserií s odnímatelnými střešními panely.

O necelé tři týdny později Audi představilo druhý koncept, kterým byl Avus Quattro s motorem W12. Quattro Spyder bylo téměř dokončené a připravené k sériové výrobě, ale supersport Avus Quattro nebyl pro sériovou výrobu zvažován. Cílem jeho představení bylo ukázat připravovanou technologii hliníkových konstrukcí karoserií Audi. Navzdory tomu, že se oba koncepty představily v hlubinách recese z počátku devadesátých let, bylo Audi zaplaveno objednávkami na malý sporťák s šestiválcem.

Konstrukční práce na vývoji Quattro Spyder byly zahájeny v červenci 1990 a základem vozu se stal ocelový prostorový rám s relativně dlouhým rozvorem 2 540 milimetrů. Elegantní hliníková karoserie vážila pouhých 140 kilogramů, čímž byla přibližně o 30% lehčí oproti srovnatelnému ocelovému plášti. Přední zavěšení tvořily dvojité lichoběžníky a zadní zavěšení bylo vybaveno moderními vinutými pružinami a příčnými rameny. Brzdy s ventilovanými kotouči využívaly poslední generaci systému ABS. Osmnáctipalcová kola Speedline byla na svou dobu obrovská.

Prohlížet modely na Svět-autíček.cz

O pohon Audi Spyder Quattro se měl starat nově představený vidlicový šestiválec se zdvihovým objemem 2,8 litru, který pocházel z modelu 100 C4. Motor s litinovým blokem, hliníkovými hlavami válců, rozvodem SOHC a vícebodovým vstřikováním Hitachi vyvinul nejvyšší výkon 172 koní při 5 500 ot./min. a točivý moment 245 newtonmetrů při 3 000 ot./min. Jednou z nevýhod modelu Quattro Spyder byla skutečnost, že velký servis vyžadoval demontáž motoru z vozu.

Hnací ústrojí se dále skládalo ze speciální pětistupňové manuální převodovky, středového diferenciálu typu Torsen, který automaticky upravoval rozložení točivého momentu mezi přední a zadní nápravou, a manuální uzávěrky zadního diferenciálu z Golfu Syncro s pohonem všech kol. I když výstavní auto bylo pojízdné, vývoj stále nebyl hotový. Audi uvádělo předpokládanou hmotnost 1 100 kilogramů, zrychlení 0 – 100 km/h za 5,7 sekundy a elektronicky omezenou maximální rychlost 250 km/h.

Audi Spyder Quattro bylo přijato velmi příznivě a automobilka údajně získala přibližně 3 000 objednávek, ale od projektu z několika důvodů upustila. Zaprvé nebylo možné dosáhnout předpokládané prodejní ceny 100 000 německých marek. Zadruhé, očekávaná výroba 25 000 kusů byla pro Audi příliš malá, takže by to musel zvládnout subdodavatel, jako byl Karmann nebo Porsche.

Zatřetí, Ferdinand Piëch, generální ředitel společnosti Audi a syn dcery Ferryho Porsche, byl přesvědčen, že tento model ohrozí prodeje Porsche. V té době se Porsche potácelo na pokraji bankrotu a představa, že by poškodil existenci rodinného podniku, byla nemyslitelná a nepřijatelná.

Nakonec byl vyroben pouze jeden exemplář Quattro Spyder v barve Fiji Orange, který byl středem pozornosti na stánku Audi ve Frankfurtu. Následně byl přelakován do odstínu Gomeragruen Pearl na focení v Arizoně a později byl vrácen do původních barev.

Audi uvedlo na trh první produkční model s motorem uprostřed v roce 2006. Audi R8 vzniklo ve spolupráci s automobilkou Lamborghini, kterou koncern Volkswagen koupil v roce 1998. Základem R8 byla platforma italského supersportu Lamborghini Gallardo.

Brawn GP: Z outsiderů mistry světa za pár měsíců

Do prvního závodu nastoupili s monoposty vyvinutými v rekordně krátkém čase a bez sponzorů. O několik měsíců později si odváželi titul mistra světa a pohár konstruktérů. Takový je příběh týmu Brawn GP.

Číst celé

Ferrari F40 Valeo s automatem. Jedinečný vůz vznikl pro šéfa Fiatu

Jediné Ferrari F40 s automatickou převodovkou Valeo vzniklo ve spolupráci se společností Valeo pro šéfa Fiatu Gianniho Agnelliho. Stále mělo dvakrát přeplňovaný motor V8, jezdilo přes 320 km/h, ale mělo elektronicky ovládanou spojku.

Číst celé

BMW 700: Malý model zachránil BMW před bankrotem a odstartoval novou éru

BMW se v druhé polovině padesátých let ocitlo na pokraji bankrotu, z něhož mu už na začátku šedesátých let pomohl lidově zacílený dvoudveřový model s motorem umístěným vzadu. BMW 700 stálo na začátku nové úspěšné budoucnosti značky.

Číst celé

Aston Martin V8 Zagato: Motor se vstřikováním nestačil na to, aby jel 300 km/h

Aston Martin se ve druhé polovině osmdesátých let spojil se Zagatem, aby společně oslavili ikonický DB4 GT Zagato. Vzácné GT vycházející z V8 Vantage je považované za jeden z nejlepších vozů značky všech dob.

Číst celé

Ferrari 348 tb & 348 ts: Evoluce osmiválců s malou revolucí pod slupkou

Ferrari 348 bylo dalším z úspěšné série základních osmiválcových modelů Ferrari a bylo prvním modelem značky s lisovaným ocelovým monokokem.

Číst celé

Ferrari F512 M: Kontroverzní, ale i nejlepší a nejrychlejší Testarossa

Ferrari Testarossa prošlo dlouhým vývojem a jeho finální verzí bylo kontroverzní Ferrari F512 M. Rozporuplná Testarossa ale byla tou nejlepší verzí.

Číst celé