Mazda se na začátku devadesátých let chtěla stát třetím největším japonským výrobcem automobilů a zahájila expanzi společnosti uvedením značek Autozam, Eunos a ɛ̃fini. Mazda usilovně pracovala i na uvedení čtvrté divize, kterou měla být luxusní značka Amati konkurující značkám Acura a Lexus na americkém trhu. Kolaps japonské ekonomiky v roce 1992 ale znamenal, že Mazda neměla dostatek financí na to, aby dokončila téměř hotový projekt a byla nucena značku Amati zrušit.

Japonské automobily se na začátku sedmdesátých let začaly těšit obrovskému zájmu amerických zákazníků, když se trh po ropné krizi v roce 1973 přesunul směrem k malým ekonomickým automobilům. Hlavní američtí výrobci jako General Motors, Ford Motor Company, Chrysler a American Motors Company (AMC) se nedokázali připravit na období krize a v souboji s japonskými výrobci začali ztrácet. Do konce desetiletí byly Ford, Chrysler a AMC v krutém finančním nedostatku a byly nuceny se zmenšit, aby dokázaly přežít.

Lee Iacocca, generální ředitel Chrysleru, vyjednal s americkým kongresem půjčku ve výši 2 miliard dolarů při mediálně sledovaných slyšeních, díky čemuž si získal uznání veřejnosti. Jeho úsilí bylo úspěšné a zákon o zárukách půjčky Chrysleru, podepsaný prezidentem Jimmym Carterem v roce 1979, zachránil společnost před bankrotem. Francouzská automobilka Renault se rozhodla zachránit AMC a koupila většinový podíl ve společnosti v roce 1980. Americká vláda se následně rozhodla zachránit domácí automobilový průmysl a nový prezident Ronald Reagan v roce 1981 přesvědčil japonskou vládu k tomu, aby souhlasila s dobrovolným exportním omezením 1,68 milionu vozidel ročně do Spojených států amerických.

Hlavní japonští výrobci museli upravit své obchodní strategie a místo toho, aby vyváželi obrovské množství levných ekonomických aut, rozhodli se vyvážet pouze dražší modely a ty levnější vyrábět v nově postavených továrnách ve Spojených státech. Rostoucí poptávka po luxusnějších automobilech v Japonsku pomohla tomuto přizpůsobení a konkurence mezi největšími výrobci byla tvrdá. Automobilky Honda, Toyota a Nissan začaly vyvíjet luxusní modely speciálně pro prodej ve Spojených státech, a protože se americká ekonomika zotavila z recese na počátku osmdesátých let, všimly si, že cílová skupina zákazníků stárne a bohatne. Honda uvedla na trh značku Acura v roce 1986 a Toyota a Nissan představily své příslušné značky Lexus a Infiniti v roce 1989.

Výrazně menší Mazda s omezenými zdroji se na konci osmdesátých let pustila do rozsáhlého plánu expanze s cílem stát se třetím největším japonským výrobcem automobilům. Mazda na domácím trhu uvedla značky Autozam, Eunos a ɛ̃fini a založila divizi M2 (Mazda Two) na vývoj a výrobu továrních úprav automobilů. V Mazdě viděli, jak se jejich konkurenti dostávají na americký luxusní trh a v roce 1988 zahájili operaci „Project Pegasus“, jejímž výsledkem měl být luxusní model přizpůsobený Američanům. Mazda byla ve Spojených státech méně populární japonskou značkou, ale překvapivý úspěch roadsteru Mazda Miata v roce 1989 upevnil pozici společnosti na trhu.

Mazda potřebovala přilákat nové zákazníky a Project Pegasus se v roce 1989 změnil na novou divizi Amati. Mazda později japonskému tisku potvrdila, že pracuje na vývoji luxusního vozu pro domácí trh. Důkazem o tom, že Mazda připravuje něco speciálního, bylo představení atmosférického čtyřlitrového zážehového motoru W12 DOHC na Tokijském autosalonu v roce 1989. Motor s hliníkovým blokem válců a magnesiovými hlavami dosahoval nejvyššího výkonu 280 koní, aby neporušoval gentlemanskou dohodu japonského automobilového průmyslu.

Zvěsti o vzniku luxusní divize Mazdy přetrvávaly i v roce 1990 a veřejnost očekávala, že se nový motor W12 objeví ve spekulovaném modelu Amati 1000. Americký novinář a zaměstnanec Mazdy Bob Hall, kterému vděčíme za vznik Miaty, později uvedl, že motor W12 vznikl jen proto, aby znemožnil konkurenci a nikdy nebyl zamýšlen pro sériovou výrobu. Mazda na začátku devadesátých let popírala plánování luxusní divize a zatímco Japonci dokončovali vývoj vozidel a připravovali továrnu na spuštění sériové výroby, manažeři amerického oddělení automobilky měli za úkol zajistit úspěšné uvedení značky na americký trh. Američtí zaměstnanci Mazdy ale projekt Amati nebrali vážně a nepracovali na něm.

Mazda na tiskové konferenci v srpnu 1991 oficiálně oznámila značku Amati, která vstoupí na trh na jaře 1994. Divize měla mít sídlo v Mazda North American Operations v kalifornském Irvine a Mazda na rozdíl od konkurentů plánovala prodávat vozy Amati v rámci svých obchodních zastoupení. Mazda na konferenci neodhalila žádné podrobnosti a rozhodla se napodobovat Infiniti, které utajovalo nové modely do poslední chvíle, aby vzbudilo zájem veřejnosti. Mazda tvrdila, že jméno Amati pocházelo z latinského výrazu „milovat“. Analytici v tehdy poznamenali, že „Amati“ je přesmyčkou slova „Miata“ a pochybovali, že Mazda má zdroje na podporu samostatné divize luxusních vozů.

Tehdejší zprávy o značce Amati hovoří o uvedení tří až čtyř modelů. Kompaktní Amati 300 mělo být americkou adaptací sedanu Eunos 500. Středně velký sedan Amati 500 měl mít přeplňovaný motor s Millerovým cyklem, řízení všech kol a měl vycházet z japonského Eunosu 800. Vlajkovou lodí značky se mělo stát záhadné Amati 1000, které měl konkurovat Lexusu LS400, ale nikdy nebyl odhalen veřejnosti. Bob Hall později uvedl, že model Amati 1000 byl prodlouženou verzí Mazdy 929 a měl být poháněn pětilitrovým motorem V12. Mazda testovala několik prototypů s výkonem 280 koní a zvukem, který připomínal Ferrari. Čtvrtým modelem mělo být luxusní kupé na základě Mazdy Cosmo, které by konkurovalo Lexusu SC400.

Krátce po oznámení značky Amati v roce 1991 praskla japonská bublina a začátkem roku 1992 se ekonomika zhroutila do zdlouhavého období deprese a stagnace, které se později proslavilo jako Ztracená dekáda. Současně americká ekonomika vstoupila do méně závažné recese po válce v Perském zálivu, což výrazně snížilo prodeje nových automobilů. S úpadkem japonské ekonomiky došlo ke zpřísnění úvěrových trhů, prodej aut klesl a Mazda musela bojovat s nedostatkem likvidity. Mazda se nadměrně rozšířila a zjistila, že nedokáže udržet všechny nové divize, které uvedla na trh jen o několik let dříve.

Nová továrna Mazdy v americkém Flat Rocku v Michiganu, která vyráběla Mazdu MX-6, Mazdu 626 a Ford Probe, měla mnoho problémů s kvalitou. Japonské vedení Mazdy obviňovalo Američany kvůli neschopnosti, dokud se stejné problémy nezačaly objevovat i v japonských továrnách. Mazda postupně omezovala finance vydané na projekt Amati, do kterého již investovala nejméně 50 miliard jenů, což přimělo americké manažery, aby Japoncům řekli, že nemají dostatek peněz na uvedení značky na americký trh. Rozhodnutí zrušit Amati bylo učiněno, když si Mazda uvědomila, že nemá 50 milionů dolarů potřebných k uvedení Amati 1000 do výroby.

Mazda oznámila zrušení značky Amati 20. října 1992 a zároveň oznámila výrazné snížení investic do motorsportu, kvůli čemuž byl ukončen závodní program, se kterým Mazda v roce 1991 zvítězila v Le Mans s wankelovým prototypem 787B. Japonské továrny tehdy začínaly s výrobou prvních dvou modelů Amati, inženýři testovali prototypy Amati 1000 a výrobní linka v Hofu byla připravena na výrobu motoru V12. Kalifornská společnost Lord, Dentsu & Partners dokončovala přípravy marketingové kampaně a malá část dokončených reklamních brožur poté unikla na veřejnost. Společnost Ford Motor Company, která vlastnila 24% podíl v Mazdě a v roce 1995 koupila dalších 12%, aby Mazdě poskytla injekci čerstvého kapitálu. Mazda, která před koncem desetiletí zrušila značky Autozam, Eunos a ɛ̃fini se s pomocí Fordu vrátila k ziskovosti.

Mazda nikdy nepřestavila jediný model Amati, udržovala projekt v utajení a od tiskové konference v roce 1992 se o něm nezmínila, kvůli čemuž lidé věří, že se za něj stydí. Tovární muzeum v Hirošimě a archiv v Kalifornii neobsahují ani zmínku o projektu Amati, který byl velkou chybou společnosti. Bývalí zaměstnanci Mazdy potvrdili, že v utajených japonských archivech stále existují záznamy z testování maskovaných prototypů, ale žádný nebyl zveřejněn. Značka Amati je příběh o velkých nadějích a očekáváních, který skončil neúspěchem a obrovskými ztrátami.