„Je to jako zkoušet, jak moc se můžete vyklonit z okna, než vypadnete ven. A to ti hoši ve Ferrari dělali v padesátých letech.“ Takové přirovnání zaznívá v prvních minutách dokumentárního filmu Ferrari: Race to Immortality (v českém překladu Ferrari: Cesta za nesmrtelností), který divákům dává nahlédnout do šampionátu Formule 1 v druhé polovině padesátých let minulého století.

Uprostřed toho všeho stojí Enzo Ferrari, pro něhož bylo závodění středem vesmíru. Ve svém vlastním závodním týmu Scuderia Ferrari chtěl mít pouze ty nejtalentovanější jezdce, přičemž nejlepším z nich byl vždy ten, který vyhrál poslední závod. Dokumentární snímek, za nímž stojí britský režisér Daryl Goodrich, však dává nahlédnout i do jejich soukromých životů a situací, při nichž se střídá radost i smutek.

Peter Collins, Mike Hawthorn, Eugenio Castellotti, Alfonso de Portago a Luigi Musso byli pěticí závodníků týmu Ferrari, kteří toužili po zom být stále rychlejší. Vysoké závodní nasazení, ať už dobrovolné, či nucené, se jim bohužel stalo osudné. Ani jeden z nich se nedožil vysokého věku, protože všichni z nich zemřeli ve chvílích, kdy se snažili být lepší než jejich soupeři.

Ačkoliv bych se s vámi opravdu rád podělil o vyprávění konkrétních příběhů, nerad bych vytvářel pomyslné mosty. Jako fanoušek legendární italské značky a benzínový šílenec vyhledávající historickou přesnost při vyprávění příběhů z motorsportů vám chci tenhle film doporučit, jelikož si myslím, že jej prostě musíte vidět.

Ferrari: Race to Immortality totiž vypráví příběh štěstí, ztrát a tragédií nejslavnějších jezdců Ferrari v době, kdy závodili na pokraji smrti a stali se nefalšovaným důkazem toho, že padesátá léta byla zlatou érou automobilového závodění.