Sebevražedné dveře se v minulých desetiletích staly designovým a konstrukčním prvkem, který se nám vryl do hlavy jako vznešený prvek historických luxusních automobilů. Objevily se však i na lidově zaměřených vozech, k nimž se řadí populární Fiat 500 či jeho japonská obdoba Subaru 360.

Vyznačují se ukotvením ke karoserii na straně blíže k zádi vozu a svůj název dostaly podle nebezpečí, které hrozilo při jejich náhodném otevření. Obtékající vzduch je totiž následně otevřel až na doraz a pasažérům, kteří se na ně pokusili dosáhnout a zavřít je, hrozilo vypadnutí z vozidla. Nezavřené dveře se mohly stát osudem i běžných chodců, kteří jimi mohli být zraněni při nevyhnutelné srážce.

Jak je známo, motorová vozidla vznikla postupným vývojem z povozů tažených koňmi, na nichž se poprvé objevily i sebevražedné dveře. V automobilovém průmyslu byl tento způsob otevírání dveří používaný hlavně v první polovině dvacátého století a velkou oblibu si získaly mezi americkými gangstery ve třicátých letech. Mafiáni rádi odstraňovali nepohodlné osoby vyhozením z jedoucích automobilů.

V předválečném období se způsob uchycení sebevražedných dveří vyskytoval vpředu i vzadu, ale po druhé světové válce byly využívány jako zadní dveře velkých čtyřdveřových sedanů a kabrioletů. K nejslavnějším poválečným autům se sebevražednými dveřmi se jednoznačně řadí Ford Thunderbird (1967-1971) a Lincoln Continental (1961-1969). Nevšední způsob otevírání dveří se samozřejmě používal i ve zbytku světa. Využíval je například britský Rover P4 nebo německé malé auto Goggomobil.

V sedmdesátých letech došlo k tvorbě prvních opravdových bezpečnostních předpisů, kvůli nimž museli designéři zapomenout na odvážné sebevražedné dveře. Tehdy se posledním masově vyráběným autem s tímto způsobem otevírání karoserie se stal výše zmíněný Ford Thunderbird. Postupem času se však vzadu uchycené dveře objevily na různých novějších modelech, jako například na pickupu Toyota Tundra z let 2000 až 2002.

Největším konstrukčním a pro posádku nebezpečným problémem bylo ukotvení, kdy si jednotlivé dveře mohly být vzájemnou oporou. Tento nedostatek byl poprvé odstraněn v roce 2003, kdy přišel na trh Rolls-Royce Phantom. Inženýři vyřešili zádrhel použitím běžného B-sloupku schopného udržet dveře bezpečně zavřené. Ve stejném roce bylo uvedeno i čtyřdveřové kupé Mazda RX-8, kde byl prostřední sloupek součástí konstrukce zadních polovičních dveří a při jejich zavření se ukotvil do karoserie.

Kromě řady stylových konceptů se v současnosti můžeme setkat se sebevražednými dveřmi u moderního elektromobilu BMW i3 a Američané koncem roku 2018 představili krásný Lincoln Continental 80th Anniversary, který oslavuje osmdesáté výročí od uvedení první generace modelu Continental na trh.

Výhody sebevražedných dveří

Vzadu uchycené dveře usnadňují nastupování a vystupování – pasažér může snadno usednout na sedadlo „otočkou na patě“ a poté vystoupit z vozu pouhým vykročením vpřed. V kombinaci s tradičními běžnými dveřmi usnadňují práci řidičům, kteří je mohou otevřít dříve, než u běžných automobilů. Legendární londýnské taxíky Austin TX4 byly navržené, aby byl řidič schopný otevřít zadní dveře bez nutného vystoupení, protože dosáhl na kliku ze svého okna.

Nevýhody sebevražedných dveří

Ačkoliv jsou sebevražedné dveře jakkoliv krásné a stylové, jejich nevýhody bohužel převažují. Už z uživatelského hlediska jsou mnohdy otravné, protože některé konstrukce vyžadují otevření předních dveří, aby mohly být následně otevřeny ty zadní. Takový způsob otevírání má například BMW i3 nebo Mazda RX-8. Kvůli tomu se otevření zadních dveří stává nemožné hlavně v úzkých parkovacích místech.

K důležitějším vadám nejvíce patří výše zmíněné vysoké riziko zranění při pádu z vozu ve snaze zavřít otevřené dveře, čemuž bylo v posledních desetiletí výrazně zamezeno pozdějším nařízeným používáním bezpečnostních pásů. Riziko zranění kolemjdoucích chodců otevřenými dveřmi však hrozí i nadále. Dveře mohly být otevřeny i obtékajícím vzduchem ve vysokých rychlostech, jako se tomu dělo koncem šedesátých let u Subaru 360.