Auto Pólo: Zničená auta a tvrdé pády při zvláštním sportu

Místo koní použili auta a snažili se zasáhnout soupeřův terč basketbalovým míčem. Auto pólo bylo odvázanou motoristickou zábavou počátku minulého století.

Historie motorsportu je značně bohatá na jednotlivé disciplíny, ale ty nejvíce praštěné se do dnešních dnů nedochovaly. Jednou z nich je auto pólo, v němž se soutěžilo převážně ve druhém desetiletí minulého století. Čím bylo tak výjimečné? Namísto koní používaných v tradičním jezdeckém pólu se soutěžilo s auty.

Auto pólo oficiálně vzniklo v roce 1911, kdy jej navrhl Ralph „Pappy“ Hankinson, vlastník prodejny Fordu v kansaském městě Topeka. Ralph se s novou sportovní disciplínou chtěl pokusit zvýšit odbyt Plechových Lízinek, neboli Fordů model T. Úplně první turnaj se odehrál 20. července 1912 na vojtěškovém poli u města Wichita a zúčastnily se jej dva čtyřčlenné týmy, v každém týmu byla dvě auta, pojmenované Red Devils a Gray Ghosts, přičemž je sledovalo přibližně 5 000 diváků.

Přestože je Hankinson považovaný za organizátora prvního velmi sledovaného zápasu, koncept auto póla byl navržen už v roce 1902 Joshuou Cranem Jr. z bostonského klubu Dedham Polo. Tisk však o auto pólu záhy napsal, že je nepravděpodobné, aby se jako sport stalo opravdu populární. Později bylo auto pólo hrané uvnitř policejní zbrojnice v New Yorku.

Popularita netradičního sportu významně vzrostla až po kansaském zápase pořádaném „Pappym“ Hankinsonem a posléze byla založená oficiální liga pod vedením organizace Auto Polo Association. První velký turnaj v auto pólu se konal 22. listopadu 1912 v League Stadium ve Washingtonu D.C. Do dvacátých let minulého století zavítala soutěž i do největších amerických, k nimž se řadilo Chicago či New York, kde se odehrávala v aréně Madison Square Garden.

Ve světovém měřítku se ale auto pólo neuchytilo. Britský motoristický magazín The Auto popsal nový sport jako impozantní, ale příliš šílený, přičemž doufali, že se v Anglii nestane populární. Hankinson sám prosazoval auto pólo v Manile, kde jej sponzorovala společnost Texaco. Kromě krátkého turné po Evropě se auto pólo ukázalo i v Kanadě, kde se stalo prvním motoristickým sportem prezentovaným na kanadské národní výstavě, ale nestalo se tam populárním.

Pravidla nebyla výrazně rozdílná od běžného jezdeckého póla, ale na rozdíl od něj auto pólo nevyžadovalo obrovské hrací plochy. Vzhledem k potřebným rozměrům hřiště, kterými byla délka alespoň 91 metrů a šířka 37 metrů, se mohly turnaje odehrávat i v zimních měsících pod střechami uzavřených stadionů. Hra se hrála na dvě poloviny a týmy o čtyřech lidech a dvou autech musely trefovat terč o šířce 4,6 metru.

První auta používaná týmem Dedham Polo Club byla neupravenými parními stroji s jedním sedadlem, které tehdy stály 650 dolarů (dnešní ekvivalent je přibližně 18 385 dolarů). Postupem času se do hry dostávaly hlavně Fordy model T, z nichž byly odstraněny střechy a přebytečná sedadla. Bezpečnost naopak zvyšovaly namontované bezpečnostní rámy chránící soutěžící. V každém autě byl kromě řidiče i maltman, který se držel boku karoserie a snažil se kriketovou pálkou zasáhnout basketbalový míč směrem k terči soupeře.

Sport byl nebezpečný nejen dosaženými rychlostmi, kdy se auta honila po hřišti rychlostí až 65 kilometrů za hodinu, ale vzhledem k povaze auto póla se velmi často srážela. Ačkoliv osoby z aut velmi často padaly, úmrtí byla v auto pólu jen vzácná. Větší újmu utrpěly samotné vozy. Hankinson se v roce 1924 rozpovídal tisku o tom, že během zápasů došlo ke zničení 1 564 kol, 538 pneumatik, 66 náprav a 10 motorů. Šest aut bylo natolik poškozených, že musela být úplně odepsána.

Úpadek Američany oblíbeného auto póla přišel ke konci dvacátých let kvůli příliš vysokým nákladům na opravy vozidel, či jejich úplnou výměnu. Po skončení druhé světové války bylo auto pólo krátce oživeno ve středozápadních Spojených státech amerických, ale nedočkalo se své původní popularity.

Karosárna Bertone byla továrnou na dokonalost

Je těžké uvěřit, kam se automobilový průmysl za více než 100 let dostal. Karosář byl vždy někým výjimečným a vysoce respektovaným. Vývoj aut se samozřejmě postupem času přizpůsobuje měnícím se potřebám společnosti. Pro milovníky starých krásných karoserií je dnešní moderní doba kacířská. Pokud jste i vy mezi těmito lidmi, bude se vám zaručeně líbit tento fotospeciál.

Číst celé

Maserati Birdcage: Složitá konstrukce rámu připomínala ptačí klec

Základem Maserati Birdcage byl unikátní prostorový rám, který mu dal jeho nesmazatelnou přezdívku „ptačí klec“.

Číst celé

Nissan 200 SX S14 díl 1.: Čtyři roky s dvoukilem

Kupovat japonské auto v Německu je dobrý nápad, ale nejde udělat kšeft, když jde Turek na oběd.

Číst celé

Ferrari 250 GT SWB Breadvan: Pomsta za odmítnuté 250 GTO

Vlivný podnikatel Giovanni Volpi byl podporovatelem továrny Automobili Tourismo Sport, jíž založili bývalí zaměstnanci Enza Ferrariho. Ferrarimu se to pochopitelně nelíbilo a rozhodl se, že Volpimu nedodá jeho objednané Ferrari 250 GTO. Vznešený Ital se proto rozhodl postavit daleko lepší auto a jeho vývojem pověřil talentovaného inženýra Giotta Bizzarriniho. Výsledkem jeho snažení se stal závodní speciál známý jako „Breadvan“.

Číst celé

Život s Mazdou RX-8: Vzdor puberťačky

Nekonečný seriál servisních zásahů a oprav pokračuje. A bylo by zvláštní, kdyby to šlo bez nemilých překvapení.

Číst celé

Tajemství 10 muscle cars. Co jste o nich nevěděli?

Deset skvělých sportovních vozů podle amerických měřítek a zajímavosti, které se skrývají v jejich příbězích.

Číst celé