Honda Beat: Soichirovo poslední dítě

Miniaturní roadster s vysokootáčkovým tříválcem pod kapotou je auto, které by chtěla alespoň jednou v životě řídit většina fanoušků japonských sportovních aut.

Japonsko je malou ostrovní zemí, která si pečlivě hýčká své životní prostředí a města s úzkými uličkami nechce zaplňovat běžnými „přerostlými“ auty. Z tohoto důvodu začali Japonci už na počátku svého automobilového průmyslu navrhovat malá auta, zvaná kei jidōsha či kei cars, jejichž vlastnictví je zvýhodněné nízkou cenou pojištění a samozřejmě i snadným parkováním uprostřed přeplněného Tokia.

Jelikož jsou Japonci nadaní pro navrhování lehkých sportovních aut, i v kategorii mikro aut vznikla zajímavá nabídka, na jejímž vrcholu kromě jiných stála maličká Honda Beat. Cílem Beatu bylo nabídnout širé nebe nad hlavou a zároveň se vejít do zvýhodněného segmentu na trhu. Ačkoliv je design ryze japonský, ve skutečnosti jej navrhlo studio Pininfarina, které jej následně prodalo Hondě. Prototyp se zalíbil i zakladateli společnosti Soichirovi Hondovi, čímž se Beat stal posledním vozem značky, jež osobně schválil před svou smrtí v roce 1991.

Ve stejném roce začal Beat opouštět výrobní linku továrny v Suzuce a začal zaplavovat japonské silnice. V rámci pětileté produkce vzniklo zhruba 33 600 kusů, z nichž se přibližně dvě třetiny prodaly během prvního roku výroby. Poté nastal strmý pokles zájmu zákazníků. Nabídku tvořila dvojice běžných modelů PP1-100 a PP1-110, které byly doplněné řadou limitovaných edic, a auta byla prodávaná výhradně skrze síť prodejců Honda Primo.

Přestože byl Beat opravdu prťavý, škála nabízených prvků byla na úrovni dospělých aut. Standardně se v něm nacházela klimatizace, elektricky ovládaná okna, tříbodové bezpečnostní pásy, přední stabilizátor a v rámci příplatků bylo možné získat doplňky jako hliníková kola, zadní spoiler či ozdobnou koncovku výfuku.

Dnešní automobilové nadšence ale Honda Beat nejvíce přitahuje hravými jízdními vlastnostmi a motorem hladovým po otáčkách. Tím je maličký řadový tříválec o zdvihovém objemu 656 ccm, který na rozdíl od konkurentů Suzuki Cappuccino a Autozamu AZ-1 nevyužívá přeplňování. Konstruktéři Hondy dosáhli nejvyššího výkonu 63 koní při 8 100 otáčkách za minutu použitím systému MTREC (Multi Throttle Responsive Engine Control), jímž je motor plněný nasávanou směsí za pomoci samostatné škrticí klapky pro každý z válců. Všechny vyrobené kusy byly vybavené pětistupňovou manuální převodovkou.

Výkon o několika desítkách koní malému Beatu vážícímu 760 kilogramů ke sportovnější jízdě stačil a pro jeho ovladatelnost a zábavnost jej chválil i Jeremy Clarkson. Ačkoliv lze Beat považovat za úspěšný, na svého duchovního nástupce čekal dlouho. Tím se v roce 2015 stal malý roadster S660.

Porsche 911 Carrera RS 2.7: Drahý homologační speciál s ducktailem

První nositel ikonického zadního spoileru byl vysoce žádaný již při svém představení. Porsche využilo situace a napakovalo si kapsy.

Číst celé

Zrození, život a smrt Lamborghini Countach

Klínovitý idol mládeže sedmdesátých a osmdesátých let měl mnoho porodních bolestí, ale nakonec se mu úspěšně podařilo nahradit nezapomenutelnou Miuru.

Číst celé

Dodge Challenger: Počátek příběhu amerického vyzyvatele

Příchod pony cars pro jednotlivé automobilky znamenal naději na vysoké zisky. S tímto cílem koncern Chrysler zkonstruoval vůz, který se stal nejen prodejně úspěšným, ale i filmovou hvězdou.

Číst celé

Nissan GT-R Liberty Walk: 890 koní a bōsōzoku

Japonská historie v moderní podobě s obrovskou porcí výkonu pod kapotou. Může tohle být vůbec špatné?

Číst celé

Praga Dragon EVO 125 ccm: Jak se řídí závodní motokára

Ultimátní řidičský stroj, který vám za zlomek ceny přinese zážitky, které nezískáte ani v supersportu. Tohle je prostě nejlepší věc, jakou může normální smrtelník řídit!

Číst celé

5 věcí, které vás dostanou při první návštěvě Nürburgringu

Nürburgring není pouze o ježdění. Místní jím doslova žijí, což každého benzínového nadšence doslova pohltí a už nikdy nepustí.

Číst celé