Giotto Bizzarrini si krátce po založení vlastní automobilky velmi rychle uvědomil, že pro zajištění bezpečné budoucnosti společnosti bude muset rozšířit nabídku svých vozů. Nový dostupnější model měl stát po boku vrcholného 5300 GT a měl být k dispozici i na zahraničních trzích. Bizzarrini zároveň dostal povzbuzení od svého kamaráda investora, který navrhl, že by zamýšlený typ GT Europa mohl podnikateli dopomoci k získání vládního příspěvku, jenž mu poslouží k vybudování větší továrny. I přes špatný obchodní pocit tak Bizzarrini souhlasil s přípravou prototypu, na vlastní náklady, před zažádáním o státní příspěvek a další možné investice.

Lidovější sportovní vůz byl do značné míry zjednodušenou verzí úspěšného 5300 GT. Jako základ kupé GT Europa posloužila ocelová platforma uprostřed s předním a zadním pomocným rámem. Ačkoliv prototyp využíval zadní nápravu DeDion, nakonec byly kvůli snížení nákladů použity lichoběžníkové nápravy na obou koncích auta. Pro zlepšení jízdních vlastností byla přední náprava vybavena stabilizátorem. Pro pohon chtěl Bizzarrini nejdříve použít čtyřválec Fiat 1500, ale vlivem dobrých vztahů s General Motors byl nakonec vybrán motor Opel 1900 s rozvodem OHV. Jednotka za pomoci jediného karburátoru Solex dosahovala nejvyššího výkonu přibližně 112 koní. Hnací síla putovala na zadní kola skrze čtyřstupňový manuál ZF a kupé dosahovalo nejvyšší rychlosti až 206 kilometrů v hodině.

Vzhled vozu navrhl tovární designér Pietro Vanni, který jej z velké části založil na křivkách typu 5300 GT a následně se s novým vozem vypravil do větrného tunelu na univerzitě v Pise, kde jej uhladil. Karoserie byla zhotovena ze skelných vláken a kvůli vysokým sklům zařezávajícím se do střechy působila vzdušným prostorným dojmem. Dokončené auto vážilo pouhých 640 kilogramů, které byly perfektně rozloženy mezi přední a zadní nápravu díky uložení motoru téměř pod palubní deskou. Prototyp se poprvé ukázal veřejnosti v roce 1966 na Turin Motor Show, kde byl velmi dobře přijat.

Motivovaný Bizzarrini po úspěchu na autosalonu objednal dostatek dílů a karoserií, s nimiž byl schopen postavit 50 kusů levného sporťáku. Velmi brzy se ale dostavilo zklamání, když slíbené investice a vládní příspěvek nebyly realizovány. Výrobní náklady a čas pro smontování GT Europa se tím staly výrazně dražší, s čímž se snížila možnost dosáhnout tolik potřebného zisku. V problémech se nacházely i ostatní Bizzarriniho podnikatelské záměry, s nimiž byl bankrot nevyhnutelný.

Během několika let vzniklo přibližně 25 exemplářů GT Europa, mezi něž patří i otevřená varianta Spyder a výkonnější SS, kterou poháněl motor se dvěma karburátory. Některé z vyrobených vozů poháněly i čtyřválce z nabídky Alfy Romeo a Fiatu. Přestože měl dostupný model šanci na velký úspěch, nakonec jej potopila malá obchodní zkušenost opravdu talentovaného konstruktéra, jemuž se nepodařilo zajistit finance potřebné na výrobu.