Pět aut, která bych chtěl řídit o chvíli déle
Pravděpodobně všechny z nás baví neustále poznávat další a další auta. Občas se ale objeví kousky, v nichž bychom chtěli strávit více času, než bylo možné.
Možná to znáte, čas od času se objeví někdo, kdo vám řekne, že by potřeboval své auto, či auto zákazníka, převézt z bodu A do bodu B. Situace, kterou známe z filmů, a klidně může skončit špatně, je pro benzínové šílence samozřejmě lákavá. I já jsem v minulých letech dostal příležitost svézt se několika auty, jenž jsem samozřejmě toužil vyzkoušet. Abyste mi rozuměli, již od absolvování autoškoly prahnu po poznávání všemožných aut a je to něco, co mě při mé „práci“ baví nejvíce. Rozhodl jsem se tedy zamyslet, jakými auty jsem se svezl jen kousek a přál bych si, abych si to mohl ještě jednou zopakovat a více si to užít. Jaká auta to jsou?
Ford Mustang Bullitt
Druhý remake slavného Mustangu Steva McQueena z filmu Bullitt vznikl na základě klasického GT a disponovala výkonem okolo 270 koní a točivým momentem 414 Nm. Přestože hodnoty nejsou na papíře kdovíjak oslnivé, prehistorickému podvozku a brzdám dostatečně stačily. K mým oblíbeným vlastnostem patřilo hluboké dunění vidlicového osmiválce, přesná manuální převodovka s krátkými drahami a aura filmové hvězdy. Ačkoli bych mohl na Bullittovi najít milion chyb, zkrátka se mi líbil. Byl nefalšovaný, a ač neměl jízdní vlastnosti Lotusu, vlastně byl svým pojetím dostatečně zábavný.
Nissan 370Z
Díky bohu, že jsem mohl usednout za volant exempláře s klasickým manuálem. Přestože 370Z umí automatické meziplyny, ve standardním režimu je nedělá a tak jsem si je mohl provozovat vlastními silami a užívat si jejich zvuk skrze tuningový laděný výfuk. Nejvíce mě oslovila koncepce dvoumístného kupé, v němž není za zády posádky víc, než zavazadlový prostor. Perfektní pozice za volantem, úžasná ovladatelnost a živý vidlicový šestiválec jsou prvky, kvůli nimž bych se chtěl s 370Z opět projet. Sice nepatří k nejkrásnějším autům na planetě, protože trochu vypadá jako ryba, ale je čistokrevným sportovním kupé.
Jaguar XKR
Pro Jaguary máme na Temple of Speed trochu slabost. Moje první řidičská zkušenost za volantem neproběhla v typické limuzíně, ale v rychlé kočce jménem XKR. Vidlicový osmiválec o zdvihovém objemu 4,2 litru díky přeplňování kompresorem disponoval výkonem 420 koní a poskytoval hezkou porci hnací síly už v nízkých otáčkách. Automat ZF mi v luxusním GT přišel na místě a nijak nebránil pružnému zrychlování řvoucí kočky. XKR sice není vhodné na řezání zatáček, ale své kouzlo má. Pokud něco umí opravdu na výbornou, tak vozit svou posádku po okolí v komfortu.
Nissan GT-R R35
Lhal bych, kdybych tvrdil, že GT-R považuji za nezajímavé auto. Během několika měsíců jsem dostal příležitost usednout za volant hned tří exemplářů, z nichž dva disponovaly standardním výkonem 480 koní, a třetí byl posílený softwarem od AMS na hodnotu 650 koní. Přestože již standardní síla nabízela brutální zrychlení, třetí zmíněný vůz fungoval doslova jako zmizík. Při sešlápnutí plného plynu se svět okolo míhal pro mě dosud nepoznaným způsobem. Zatím poslední generaci GT-R považuji za masterpiece Nissanu a myslím si, že tento titul by mělo právoplatně držet.
Mitsubishi Lancer Evolution X MR Edition
Všechna výše zmíněná auta byla skvělá, ale nejvíce zábavy jsem si pravděpodobně užil za volantem vrcholové varianty desítkového Evolutionu. Varianta MR byla k dispozici hlavně na americkém trhu a byla vybavená dvouspojkovou převodovkou TC-SST, která v mnou řízeném exempláři bohužel zlobila kvůli špatnému naladění spojek. Přesto dodnes vzpomínám na odfukování dodělaného blow-off ventilu a razantní nástup výkonu. Pro některé už se nejedná o pravé EVO, ale osobně jej mám velmi rád. Možná je to i tím, že jsem se s ním setkával naživo již od prvního Conceptu X až do podoby sériového modelu. Ze všech aut, jaká jsem kdy řídil pouhých pár kilometrů mi Mr. X chybí nejvíce.