V pozdní polovině roku 1972 Porsche představilo homologační speciál, který vznikl pomocí nejnovějších technologií získaných za pomoci továrního závodního programu. Původní plánovaná omezená produkce měla dosáhnout 500 kusů, ale kvůli obrovskému zájmu ze strany zákazníků bylo nakonec smontováno více jak třikrát tolik exemplářů.

Porsche vyvinulo 911 Carrera RS 2.7 (zkratka RS odkazuje na „RennSport“, případně „race sport“), aby mělo s čím závodit poté, co přísné regulace FIA zakázaly typ 917. Vhodným základem pro stavbu nového auta byl model 911 S, který byl poháněn nejsilnějším motorem tehdejší nabídky – 2,4-litrovým plochým šestiválcem o výkonu 190 koní. Přestože byl motor dostatečně výkonný, konstruktéři našli mnoho způsobů jak jej zesílit. Z 911 se stal hardcore závoďák, jenž byl schopný porážet konkurenci a vyhrávat závody kategorie FIA Group 4.

Inženýři se drželi svého oblíbeného hesla i v případě RS. V návaznosti na nárůst výkonu musela klesnout hmotnost. Karoserie vyrobená ze slabšího materiálu byla zasklena tenčími okny, kapota a kryt motoru byly vyrobeny ze skelných vláken. Dieta pokračovala i v interiéru vozu, z něhož byly vyházeny veškeré přebytečné prvky. Na podlaze skončily části jako zvuková izolace, koberce, zadní sedadla, rádio a dokonce i hodiny. První vyrobené kusy byly vybaveny pevnými sportovními sedadly.

Závodní specifikace 911 RS zhubla na 975 kilogramů, což je úctyhodný výsledek oproti 1 074 kg vážící 911 S. Zájemci o lépe vybavený vůz si mohli objednat balíček Touring, který do interiéru vrátil komfortní výbavu v podobě koberců a nastavitelných sedadel. Takto vybavené vozy ale dosáhly vyšší pohotovostní hmotnosti, jenž se vyrovnala tovární 911 S.

Z vnějšku se RS od svého dárce odlišovalo svým ikonickým přítlačným spoilerem, kterému se v němčině přezdívalo bürzel, neboli „ducktail“. K finálnímu tvaru křídla Porsche dospělo dlouhým testováním ve větrném tunelu. Ducktail výrazně zlepšil stabilitu RS ve vysokých rychlostech a v průběhu sedmdesátých let se vyskytl na nespočtu závodních 911. Dalšími viditelnými prvky byla široká hliníková kola Fuchs, která si vyžádala širší blatníky, a příplatkové nepřehlédnutelné polepy Carrera v dolní části boků karoserie.

Pohon obstarával 2,7-litrový vzduchem chlazený plochý šestiválec. Ten za pomoci mechanického vstřikování paliva Bosch dosáhl výkonu 210 koní v 6 300/min a točivého momentu 255 Nm při 5 100 otáčkách za minutu. K bloku motoru byl namontovaný pětistupňový manuál, který posílal hnací sílu dále na kola zadní nápravy. Závodní 911 RS zrychlilo na stovku za 5,8 sekundy a dosahovalo maximální rychlosti okolo 240 kilometrů v hodině. Skvělým jízdním výkonům na okruzích prospěl zpevněný podvozek a větší brzdy na všech kolech.

První prototypy Carrery RS vznikly na počátku roku 1972 a produkční verze byla oficiálně představena na autosalonu v Paříži o několik měsíců později. Přestože závodní předpisy nevyžadovaly výrobu více než 500 vozů, zájem byl natolik obrovský, že se Porsche rozhodlo vyrobit dalších 500 kusů navíc. Ty se prodaly téměř stejným tempem a v roce 1973 byla zhotovena třetí série, jejíž objem čítal dalších 580 exemplářů.

Výsledný počet prodaných kusů překvapil nejen zástupce automobilky, ale i veřejnost. Porsche 911 Carrera RS bylo s obrovským náskokem nejdražším autem v tehdejší nabídce automobilky, francouzská cena dosahovala částky 83 000 franků. Původní 911 S v té samé době stála 68 000 franků a nejlevnější lidový model 914 byl k mání za pouhých 28 500 franků. Kromě neočekávaných prodejů se automobilce vývoj vyplatil i po stránce úspěšné účasti v závodech. K významným vítězstvím 911 RS patří vytrvalostní závody 24 Hours of Daytona, 12 Hours of Sebring a dokonce i náročný sicilský závod Targa Florio.