Maserati MC12: Horší, ale lepší Enzo

Supersport vycházející ze slavného Ferrari Enzo byl oproti svému dárci dílů výkonově slabší, ale ve výsledku i lepší, rychlejší i sběratelsky cennější.

V polovině minulého století bylo Maserati zvučné jméno a velký konkurent Ferrari, se kterým dnes spadá do obchodní skupiny Ferrari Maserati. Na počátku současného století se obě značky semkly, aby společně zkonstruovaly chloubu, jenž se bude vyjímat v už tak bohaté historii modenské značky, supersport Maserati MC12.

Pod dohledem Giorgia Ascanelliho značka započala vývoj závodního vozu kategorie FIA GT s továrním označením MCC (Maserati Corse Competizione), z něhož začala postupně vznikat i silniční varianta MCS (Maserati Corse Stradale). Na vzhledu supersportu se podílel Frank Stephenson, jehož tvar následně doladil Giorgetto Giugiaro ve větrném tunelu. Prototyp MCC měl tvary velmi podobné výslednému vozu, ale stále mu chybělo charakteristické křídlo. Andrea Bertolini, závodník FIA GT, si vybral Michaela Schumachera, aby MCC testoval na okruhu Fiorano. Postupem vývoje vůz získal i své oficiální typové označení – MC12.

Dvoumístná targa byla oficiálně představena v roce 2004, aby homologovala závodní variantu třídy FIA GT1, se kterou se Maserati vrátilo do světa závodění po dlouhých 37 letech. Supersport, jenž velmi brzy oslovil automobilové nadšence, z velké části vycházel z Ferrari Enzo, s nímž sdílel motor, převodovku i podvozek. Přestože byl supersport od Ferrari technickými parametry lepší, daleko větší Maserati excelovalo aerodynamikou. Delší, širší a vyšší MC12 disponuje nižším koeficientem odporu vzduchu než Enzo. K vysokému přítlaku dopomohlo i téměř 2 metry široké impozantní křídlo.

Základ karoserie je tvořen nosným rámem, který je vyroben z karbonových kompozitů a hliníkové slitiny. Povrchové panely jsou vyrobeny z uhlíkových vláken. Použitím nejmodernějších technologií konstruktéři dosáhli pohotovostní hmotnosti 1 497 kilogramů. Jediným zvnějšku viditelným dílem, který je shodný s Enzem, je čelní sklo. MC12 bylo lakováno pouze do bílo-modrého barevného schématu, jenž vzdávalo hold americkému závodnímu týmu America Camporadi, který se počátkem šedesátých let účastnil závodů v obdobně zbarvených Maserati Birdcage.

Uprostřed MC12 byl umístěný šestilitrový vidlicový dvanáctiválec vycházející z Ferrari Enzo. Motor s úhlem rozevření válců 65° vážil 232 kilogramů a disponoval mazáním se suchou skříní, čtyřventilovým rozvodem a kompresním poměrem 11.2:1. Vlivem těchto prvků motor dosáhl maximálního výkonu 630 koní při 7 500 otáčkách za minutu a nejvyššího točivého momentu 652 Nm v 5 500/min. Omezovač otáček zasahoval v 7 700 otáčkách, mezitím co Enzo jich zvládlo až 8 200. Hnací síla byla přenášena na zadní kola skrz elektro-hydraulicky ovládanou šestistupňovou převodovku Maserati Cambiocorsa s řazením pádly pod volantem a možností nastavení dvou programů – Sport a Race. Klidnější ježdění podpořily bezpečnostní systémy ABS a EBD.

Podvozek supersportu byl tvořen lichoběžníkovým zavěšením vpředu i vzadu, které zabraňovalo ponořování vozu při akceleraci a brzdění. V případě vysokých retardérů bylo možné příď vozu elektronicky přizvednout. Zkrocení kinetické energie pomáhají hliníkové brzdové třmeny firmy Brembo, jejichž šest pístků vpředu a čtyři vzadu se zakusuje do kotoučů o rozměrech 380 a 335 milimetrů. Devatenáctipalcová sedmipaprsková hliníková kola jsou obuta do pneumatik Pirelli P Zero Corsa.

Interiér MC12 se nese ve znamení luxusu. Kombinace karbonu, hliníku a modré kůže jej kombinuje s aurou pravého závodního vozu. Komfortní pozici za volantem v zatáčkách zajišťují sportovní sedadla se čtyřbodovými bezpečnostními pásy. Posádka má k dispozici klimatizaci, elektrické ovládání oken i zrcátek a po ruce je i zásuvka na 12 voltů.

Supersport zároveň dosahoval velmi vysokých výkonů. Akcelerace z 0 na 100 km/h mu zabrala pouhých 3,7 sekundy a následně atakoval maximální rychlost až 330 kilometrů v hodině. Čtvrtmílový sprint zvládl za 11,3 sekundy a rychlé kolo na okruhu Nordschleife objel v čase 7:24.29, čímž byl o vteřinu rychlejší než Enzo.

Během výroby v letech 2004-2005 bylo smontováno pouhých 50 exemplářů, což s Maserati MC12 dělá větší vzácnost, než bratrské Ferrari Enzo. Všechny exempláře byly prodány již před samotný představením za částku $795,000 USD.

NSU Ro 80: Chválený sedan, kterého se lidé báli

Novináři nezvyklý sedan z dílen NSU milovali a udělili mu důležitý titul, ale konstrukce, která byla ještě v plenkách, předurčila jeho neúspěch.

Číst celé

Rolls-Royce Phantom I: Dostatečný výkon a maximální luxus

Luxusní Rolls-Royce Phantom I, oficiálně pojmenovaný „40/50 New Phantom“, byl nástupcem typu Silver Ghost a nahradil ventily na boku válců modernějším rozvodem OHV.

Číst celé

Ferrari Mondial: Příběh černé ovce z Maranella a nejlevnějšího Ferrari

Ferrari Mondial vzniklo na začátku 80. let jako nejlevnější vůz z Maranella, který si mohli koupit zákazníci z celého světa.

Číst celé

Prototyp Fordu GT40 Mk.IV se v roce 1976 prodával za cenu dnešního supersportu

Vývojový prototyp Fordu GT40 Mk.IV bylo možné pořídit za částku, která se v dnešních dnech téměř rovná katalogové ceně nového Fordu GT.

Číst celé

Bugatti Type 29/30: Zapomenutý první řadový osmiválec z Molsheimu

Ettore Bugatti se ve 20. letech proslavil závodním Bugatti Type 35, jehož předchůdcem byl neméně důležitý vůz Type 29/30, který poháněl první osmiválec značky.

Číst celé

Opel GT: Historie menšího evropského sourozence Corvette

I když jsou Opel GT a Chevrolet Corvette rozdílnými sportovními vozy, oba vznikly pod dohledem amerického koncernu. Znáte jejich hlavní podobnosti?

Číst celé