Ferrari s osmiválcem uprostřed se vyrábějí již od sedmdesátých let a prvním pokračovatelem tehdy nejnižší modelové řady maranellské automobilky ve 21. století bylo Ferrari F430. Historie Ferrari F430 se začala psát na pařížském autosalonu v roce 2004, kde Ferrari odhalilo moderního nástupce velmi oblíbeného typu 360. Nový vůz opět zdokonalil nejnovější technologie a navázal na úspěch svého předchůdce.

Svým vzhledem bylo Ferrari F430 evolucí předchozího modelu, přičemž design opět vyvinulo studio Pininfarina, které vůz přidělilo talentovanému návrháři Franku Stephensonovi. Ten vypracoval přitažlivou hliníkovou karoserii s promyšlenou aerodynamikou. Stylistické úpravy předchozích tvarů výrazně modernizovaly celkový vzhled a vzdávaly hold historii značky.

Zpětná zrcátka odkazovala na legendární Testarossu a malé zadní svítilny byly vypůjčeny z Ferrari Enzo. Nejvýraznějším designovým prvkem auta byl nepochybně přední nárazník s velkými kontrastními vstupy vzduchu, který připomínal slavné závodní vozy Ferrari ze šedesátých let – 156 „Sharknose“ z F1 a 250 TR61 Le Mans, se kterým závodil Phil Hill.

Výkladní skříň za kabinou vozu umožňovala nahlédnout na nově vyvinutý vidlicový osmiválec z rodiny motorů Ferrari-Maserati, který Ferrari vyrábělo s továrním označením F136. Atmosférické osmiválcové srdce o zdvihovém objemu 4,3 litru bylo další evolucí padesátiletého vývoje Ferrari, a přestože se oproti předchůdci zvýšil zdvihový objem o 20%, hmotnost motoru vzrostla o pouhé 4 kilogramy. Úplným přepracováním původního motoru inženýři dosáhli kompaktnějších rozměrů. Kliková hřídel s ojnicemi a písty byly zcela nové a hlavy motoru s čtyřventilovým rozvodem a sacími kanály, které byly vyvinuty za pomoci technologií z Formule 1.

Sériově vyráběné Ferrari F430 produkuje nejvyšší výkon 490 koní při 8 500/min a točivý moment 465 Nm s maximem při 5 250 otáčkách za minutu, přičemž osmdesát procent točivého momentu bylo dostupných v méně než 3 500 otáčkách. S takovou hnací silou se 1 517 kg vážící kupé rozjelo na 100 km/h za 3,9 sekundy a bylo o 0,6 sekundy rychlejší než jeho předchůdce. Maximální rychlost Ferrari F430 byla 315 kilometrů v hodině.

Zákaznáci si při objednávání Ferrari F430 mohli vybrat ze dvou konstrukčně rozdílných šestistupňových převodovek. První variantou byl standardní manuál s otevřenou kulisou řazení, druhou možností byla elektro-hydraulicky ovládaná převodovka F1 se sekvenčním řazením pádly pod volantem. Točivý moment je dále přenášen na zadní kola skrze počítačem řízený aktivní samosvorný diferenciál E-Diff, který rozděluje točivý moment na kola podle úhlu natočení volantu a zrychlení vozu.

Ferrari F430 je historicky prvním modelem Ferrari s ovladačem Manettino na volantu, jehož pomocí si řidič vybírá jeden z pěti jízdních režimů režimů, na něž se váže nastavení jízdních asistentů. V závislosti na zvoleném režimu se automaticky upravuje nastavení odezvy plynu, převodovky, diferenciálu a tuhost elektronicky řízeného podvozku.

Velkou rychlost ale je potřeba zkrotit. S tímto úkolem se Ferrari spojilo se společností Brembo, která dodala kompletní brzdový systém, který byl nabízen s ocelovými nebo výkonnějšími karbon-keramickými kotouči. O vývoj ovládací elektroniky brzdového systému se postarala společnost Bosch a devatenáctipalcová kola obouvala pneumatiky Goodyear Eagle F1 GSD3 EMT typu run-flat.

V návaznosti na tradici osmiválcových modelů se následně představila i otevřená varianta F430 Spider, která byla 21. otevřeným vozem v historii automobilky Ferrari. Látková střecha se skládala do prostoru mezi kabinou a motorem. V roce 2008 z otevřeného vozu vznikl ekologičtější prototyp F430 Spider, který kromě standardního benzínu spaloval také ethanol. Identický 4,3 litrový osmiválec dosahoval o 4% vyššího točivého momentu a emise oxidu uhličitého klesly o 5%.

Zákazníkům milujícím purističtější vozy a jízdu na závodních okruzích Ferrari vyvinulo odlehčenou verzi Ferrari 430 Scuderia, která se inspirovala skvělým modelem 360 Challenge Stradale a byla odhalena na frankfurtském autosalonu samotným Michaelem Schumacherem. V Maranellu tak vyrazili do konkurenčního boje s populárním Porsche 911 GT3 RS a uřvaným desetiválcovým Lamborghini Gallardo Superleggera.

Scuderia byla o přibližně 100 kilogramů lehčí než standardní kupé a chlubila se nejvyšším výkonem 510 koní. Nárůst výkonu byl odměnou za přepracované sací a výfukové potrubí motoru. Modernizací prošla i poloautomatická převodovka s upraveným softwarem Superfast2, který umožnil přeřazení za 60 milisekund. Ferrari při oficiálním představení uvádělo, že 430 Scuderia zvládne tovární okruh Fiorano ve stejném čase jako Ferrari Enzo.

Poslední produkční variantou modelu F430 byla otevřená verze odlehčené Scuderie, kterou bylo Ferrari 430 Scuderia Spider 16M. Číslovka na konci názvu odkazovala na 16. vítězství Poháru konstruktérů ve Formuli 1, jež tovární tým získal v roce 2008. Limitka oslavující titul byla odhalena tentýž rok na továrnou pořádané akci Finali Mondiali v Mugellu a její produkce byla omezena na pouhých 499 exemplářů.

Ferrari F430 lze řadit k nejoblíbenějším modelům moderní produkce automobilky. Jeho výroba byla ukončena v roce 2009, kdy jej nahradil typ 458 Italia.