Volkswagen Schwimmwagen byl jedním z nejpozoruhodnějších vozidel vyvinutých během druhé světové války. Byl to obojživelný vojenský vůz s pohonem všech kol navržený německým inženýrem Erwinem Komendou, stejným mužem, který později navrhl Porsche 356 a Porsche 550 a významně se podílel na návrhu Porsche 911.

Schwimmwagen z počátku čtyřicátých let dvacátého století byl pozoruhodně pokročilý, protože byl vybavený stálým pohonem všech kol, nezávislým zavěšením ve všech čtyřech rozích, vodotěsným trupem, samosvornými diferenciály ZF vpředu i vzadu, portálovou zadní nápravou pro zvýšení světlé výšky vrtulí pro pohon ve vodě a na souši dosahoval nejvyšší rychlosti 80 kilometrů v hodině. Jak jste možná uhodli, německé označení „Schwimmwagen“ se překládá do češtiny jako „plovoucí vůz“. Němci se proslavili šikovnými inženýry a logickými názvy. 

Obojživelná verze vojenského Kübelwagenu (KdF 82) vznikla ve dvou hlavních verzích – Type 128 a Type 166. Jako první se představil Type 128 a v podstatě šlo o prototyp s několika významnými problémy, které byly napraveny upravenou verzí Type 166. Základy Schwimmwagenu Type 128 byly založeny na Kübelwagenu, který byl přivařen do vodotěsné vany. První prototyp se ale ukázal příliš křehký pro jízdu v terénu a trpěl prasklinami svarů a trupu.

Vylepšený Type 166 používal kratší rozvor kol o délce 200 centimetrů (oproti Type 128 s rozvorem 240 centimetrů) a přepracovaným vodotěsným trupem, který byl dostatečně silný, aby vydržel drsné zacházení mimo silnice. Pohotovostní hmotnost byla 910 kilogramů a vůz dokázal pojmout 4 až 5 vojáků s plnou polní výstrojí.

Konstruktéři chtěli snížit výrobní náklady a usnadnit údržbu, takže pro pohon Schwimmwagenu použili stejný vzduchem chlazený čtyřválcový boxer o výkonu 25 koní z Volkswagenu Beetle a Kübelwagenu. Malý čtyřválec o zdvihovém objemu 1 131 ccm nebyl výkonný v žádném rozumném měřítku, ale ukázal se jako odolný a ve Schwimmwagenu byl dostačující kvůli relativně krátkým převodům.

Wehrmacht zadal vývoj vozu Schwimmwagen jako průzkumného vozidla, které se stalo oblíbeným společníkem německých průzkumníků. Obojživelník se během druhé světové války používal v mnoha částech Evropy a odhaduje se, že do konce války vzniklo více než 15 000 kusů. Spojenci jich během tažení z Normandie do Berlína našli tisíce a většinu z nich zničili při svých zvědavých pokusech.

Dodnes se dochovalo přibližně jen 500 exemplářů, které byly v průběhu let zrenovovány, aby zůstaly funkční a mnoho z nich je v muzeích. Výroba po válce nebyla obnovena, což se z dnešního pohledu zdá jako škoda. Jednoduchá konstrukce Erwina Komendy udělala ze Schwimmwagenu jeden z nejlépe vymyšlených obojživelných vozů dvacátého století.