Hliníková kola má skoro každé sportovní auto, ale jen velmi málo lidí ví, že je poprvé použilo Bugatti ve 20. letech minulého století. Ettore Bugatti se při vývoji legendárního Bugatti Type 35 zapsal do historie automobilového vývoje a motorsportu jako konstruktér prvního vozu s hliníkovými koly.

Vynálezce Charles Martin Hall a chemik Paul Héroult byli prvními průkopníky, kteří nezávisle na sobě vyvinuli proces elektrolýzy na výrobu hliníku v roce 1886. Americký konstruktér Harry A. Miller si v roce 1920 nechal patentovat nápad na výrobu hliníkových kol, ale nikdy žádná nevyráběl. Prvním konstruktérem, který se odvážil vyzkoušet revoluční hliníková kola, se stal Ital Ettore Bugatti.

Ettore Bugatti ve své slévárně ve francouzském Molsheimu vyrobil formy pro odlévání hliníkových kol a brzdových bubnů. Geniální vynálezce zkonstruoval první použitelná hliníková kola a v roce 1924 je přidal ke svým přibližně 500 patentům, když si zaregistroval ochrannou známku na „vylepšení hliníkových kol s chladicími disky“. V roce 1933 k tomu přidal také patent na „kolo s radiálně a axiálně odpruženým ráfkem vůči středu kola“.

Bugatti Type 35 – První závodní auto s hliníkovými koly

V roce 1924 Bugatti nahradilo „zastaralá“ drátěná kola s tenkými paprsky výrazně modernějšími litými hliníkovými koly s osmi plochými a širokými paprsky a integrovaným brzdovým bubnem. Jednoduchý design kol Bugatti Type 35 se postupem času zařadil ke skutečnému automobilovému umění.

Začátky technické revoluce ale nebyly snadné. K prvnímu použití litých kol v motoristickém sportu došlo při Grand Prix v Lyonu 3. srpna 1924, při níž musela většina vozů Bugatti odstoupit ze závodu. Na vině nebyla samotná kola, ale špatná vulkanizace dodaných pneumatik, kterým se odděloval běhoun od konstrukčních vláken.

Ettore Bugatti však věřil svým inovacím a rozhodl se pokračovat ve vývoji. Kola ovlivňují přibližně čtvrtinu aerodynamického odporu vozidla a Ettore Bugatti věřil tomu, že s propracovanější konstrukcí kol dosáhne lepšího proudění vzduchu okolo vozu a menších turbulencí. Tyto vlastnosti jsou spojovány i s lepším odvodem tepla. Brzdy sportovních vozů jsou vystaveny velkému zatížení a otevřená konstrukce kol s plochými paprsky pomáhá rychlému odvádění horkého vzduchu.

Výhody hliníkových kol

Kola Bugatti s žebrovanými hliníkovými brzdovými bubny přinášely i další výhody. Kroužek na vnějším okraji kola, zpočátku s 32 a později s 24 šrouby, zabránil odskakování pneumatiky během ostrého zatáčení, takže jezdci Bugatti zvládali rychlejší průjezdy zatáčkami. Centrální upevnění pak zrychlovalo výměnu kol při zastávkách v boxech.

Tyto vlastnosti byly spojeny s nízkou hmotností a tedy i nižší neodpruženou hmotou ve srovnání s ocelovými koly. Čím nižší jsou neodpružené hmoty, tím menší je moment setrvačnosti a lepší ovladatelnost vozidla. Díky tomu bylo Bugatti Type 35 snazší na ovládání, přesnější na řízení, brzdilo lépe a mělo pohodlnější odpružení než srovnatelné závodní vozy té doby.

Během těchto raných závodů, které často trvaly několik hodin nebo dokonce dní, byli řidiči Bugatti schopni jezdit delší úseky a dosahovali vyšších rychlostí při plném soustředění na řízení. To byly důvody, proč jezdci s Bugatti  ovládli většinu vytrvalostních závodů v letech 1925 až 1930.

Bugatti v průběhu několika příštích let vyrobilo sedm různých typů hliníkových kol. Pro závodní vozy Type 35, Type 39 a Type 51 se vyráběla trojice různých verzí: dvacetipalcová kola s malými brzdami, devatenáctipalcová kola s velkými brzdami a devatenáctipalcová kola s velkými brzdami a demontovatelným ráfkem.

Designem původních osmipaprskových kol závodního Bugatti Type 35 se v moderní historii značky inspirovala kola hypersportu Bugatti Veyron 16.4. Kola Veyronu se sice odlišují větším počtem paprsků, ale vizuálně jsou velmi podobné kolům Bugatti z 20. let minulého století. Plnohodnotný design starých kol se objevil na limitované edici Veyronu “Fbg Par Hermes”.