Henry Ford patří k nejdůležitějším osobnostem v historii automobilového průmyslu. V roce 1903 založil společnost Ford Motor Company, v roce 1908 uvedl na trh promyšlený Ford Model T, kterým postavil Ameriku a další světové země na kola, a v roce 1910 zavedl masovou výrobu automobilů na montážní lince, jež je důležitou součástí produkce nových vozů do dnešních dnů. Henry Ford myslel na své dělníky a snažil se, aby si oni sami mohli koupit auta, která vlastnoručně vyrábějí. Kromě různých benefitů jim dal i cenný dárek: pětidenní, 40 hodinový pracovní týden.

Henry Ford byl známý tím, že ustoupil pokaždé, když došlo na ostrá pracovní jednání. Napětí mezi detroitskou automobilkou a jejími pracovníky bylo v roce 1937 natolik silné, že se strážci továrny střetli s členy organizace Union Auto Workers v krvavé potyčce. Henry Ford ale uměl odhadnout správný čas, kdy přijít se správným řešením.

Už rozsáhlá nezaměstnanost v roce 1914 jej dovedla k oznámení, že společnost Ford Motor Company zaplatí mužským zaměstnancům minimálně 5 dolarů za osmihodinový pracovní den. To bylo více než dvojnásobek platu za devítihodinový den, který jim byl dříve vyplácen. Od začátku roku 1916 byly stejně odměňovány i ženy. Zaměstnanci se za zvýšení platu odvděčili vyšší produktivitou, loajalitou a hrdostí. Čtyřicetihodinový pracovní týden měl stejný účinek.

Ford uvažoval o zkrácení pracovního týdne ze šesti na pět dnů už v roce 1922, kdy se tento nápad zrodil v hlavě Edsela Forda, Henryho syna. „Každý člověk potřebuje více než jeden den v týdnu na odpočinek a rekreaci,“ řekl Edsel Ford v rozhovoru pro The New York Times v březnu toho roku. „Společnost Ford se vždy snažila prosazovat ideální domácí život pro své zaměstnance. Věříme, že pro řádný život by každý člověk měl mít více času na trávení s rodinou.“

Když byl v roce 1926 vyhlášen čtyřicetihodinový pracovní týden, Henry Ford prohlásil: „Je nejvyšší čas, abychom se zbavili představy, že volno pro dělníky je buď ztracený čas, nebo privilegium vyšší třídy.“

Henry Ford ale nezavedl zkrácenou pracovní dobu sám od sebe. Byl k tomu opět dotlačen. Dělníci pracující na pásové výrobní lince se bouřili, protože nechtěli dělat šest dnů v týdnu stále to samé. Hrozící stávky a hromadné odchody zaměstnanců jej přiměly k dalšímu ústupku.

Ostatní výrobci automobilů se začali řídit Fordovým rozhodnutím, ale trvalo dalších dvanáct let, než se připojil zbytek Spojených států amerických. Prezident Franklin D. Roosevelt podepsal zákon o spravedlivých pracovních normách až v roce 1938, který postupnými novelami stanovil následující limity: nejprve to bylo 44 hodin týdně, následující rok byla pracovní doba zkrácena na 42 hodin týdně a v roce 1940 bylo nařízení sníženo na 40 hodin týdně. Tímto rozhodnutím se později inspiroval i zbytek světa.