Venku je horko, slunce pomalu zapadá a při pohledu na ciferník svých hodinek zjišťuji, že čas opravdu plyne jako voda. Nedávno jsme oslavili příchod roku 2019, který se za několik dnů přehoupne přes svou polovinu. O několik dnů dříve nastane důležité výročí v mém životě na čtyřech kolech. Nedokážu uvěřit tomu, že už to jsou dva roky, co jsem vytočil telefonní číslo a člověku na druhé straně řekl: „Přemýšlel jsem nad tím a rozhodl jsem se, že si jí teda vezmu.“

Právě jsem někomu řekl, že si od něj koupím auto, se kterým jsem se ani nemohl svézt. Stálo na nepříliš udržovaném dvoře, zvenku bylo trochu zanedbané a kapota byla výše, než běžně bývá. Přestože motor se zadřeným ložiskem ležel na paletě v dílně o několik metrů dál, nabyl jsem pocitu, že tohle je to pravé. V onen okamžik skončilo několikaměsíční hledání správného kusu jednoho z aut mých snů.

Telefonát, ve kterém jsem potvrdil koupi vozu, se ve skutečnosti odehrál zhruba hodinu po jeho prohlédnutí. Když si kupujete tohle auto tímhle způsobem, může se stát, že si příšerně natlučete, ale po letech strávených životem v jistotě a sněním o přesně takto vypadajícím exempláři jsem si říkal, že je to vhodná příležitost na opravdový punk. Má silnější dvourotorový wankel o výkonu 231 koní, šestistupňový manuál, Torsen, červený odstín Velocity Red Mica a černo-červený kožený interiér.

Teď už víte, jakým způsobem jsem si koupil svou Mazdu RX-8 ve specifikaci, jakou jsem dlouhé roky chtěl. Nebudu se příliš rozepisovat o řešeních, která byla provedena v rámci údržby a lehkých úprav. Tohle všechno je detailně popsané v minulých dílech seriálu, jež se s tímto dílem trhá od původního názvu „Život s Mazdou RX-8.“ Proč? Důvod je prostý, po roce a půl jeho existence jsem dospěl k závěru, že alespoň v tomto směru nastal čas změny.

Změna se málem odehrála i v mé garáži. Není tomu tak dávno, co jsem přemýšlel, zda se mi vyplatí RX-8 vlastnit. Ačkoliv se po stránce provozních nákladů řadí k nejdražším japonským autům minulé dekády, problém se týkal něčeho jiného. Kvůli velkému počtu testovacích aut za poslední měsíce už nemám tolik času s ní jezdit. Krátkou dobu jsem dokonce uvažoval o její výměně za jiné japonské auto, které má podobné jízdní vlastnosti, ale nabízí lepší běžnou použitelnost – Subaru BRZ.

I přestože Subaru BRZ je vážně dobré sportovní kupé, při nedávném testování verze Spec.S jsem dospěl k závěru, že BRZ prostě není lepší. Nevyplatí se mi zaplatit téměř dvojnásobek hodnoty perfektně udržované RX-8 za nezhuntované ojeté BRZ, které sice bude lepší pro každodenní život, ale je pomalejší a nemá takový charakter. Otázka možného prodeje RX-8 se tak vyřešila rychle, snadno a „petrolheadsky“. Oblíbené auto zůstává na svém místě, rozumná řešení jdou stranou.

Takže, co dál? Nastává konec zbytečného odkládání a je načase provést další úpravy, o nichž jsem se zmiňoval v minulém díle seriálu. Pořád mi tu totiž leží závodní regulátor mazacího tlaku motoru od Racing Beatu, nový vodní chladič Koyo, lepší zapalovací cívky, funkční okruh klimatizace a několik dalších komponentů. Také přemýšlím o koupi sacího potrubí Racing Beat REVi, výfukového potrubí Racing Beat REV8 a kvalitního stavitelného podvozku. Vypadá to, že mě s Mazdou čeká ještě hodně práce.

Před dvěma roky stála opuštěná a zanedbaná na jednom dvoře v Praze a její motor se válel na paletě opodál. Před rokem zářila naleštěná a funkční o několik kilometrů dál na jubilejním pátém ročníku automobilové slavnosti Legendy. Takové jsou poslední dva roky z šestnáctiletého příběhu redakční Mazdy RX-8. Příčina, proč jsem se tenkrát zdlouhavě nerozmýšlel, byla taková, že motor čekal na generální opravu.

Při psaní závěru tohoto vyprávění mi přišlo jako dobrý nápad jej vydat v den dvouletého výročí od chvíle, kdy jsem do telefonu řekl jednu z nejodvážnějších vět v mém životě. A důvod, proč jsem si vzpomněl, že se blíží další výročí byl, protože jsem si všiml, že Mazdě bude brzo končit technická..