Dříve, než se „quattro“ stalo jménem divize, než bylo jako pohon standardní výbavou crossoverů a sedanů s automatickou převodovkou, než Audi představilo R8 jako další lidově dostupný supersport a dlouho před současnou érou čtyřkolek a turbomotorů ve WRC tady bylo „Ur Quattro“. Slovíčko „Ur“ lze z němčiny volně přeložit jako „první“ či „původní“. Ačkoliv jej továrna pojmenovala jednoduše Quattro, fanoušci rychlých kol dali legendárnímu Audi tuto přezdívku, aby jej odlišili od novějších sourozenců.

Historie Quattra se začala psát v pozdních sedmdesátých letech, kdy Ferdinand Piëch, vnuk Dr. Ferdinanda Porscheho, a muž stojící za úspěšným Le Mans speciálem 917 vyzvali inženýry Audi k vývoji nového auta. Už jen konstrukční požadavky ukázaly, že se jednalo o kolektivní sen. Základní podobu pohonu všech kol Quattra navrhl podvozkový inženýr Jörg Bensinger poté, co se inspiroval lehkým džípem Volkswagen Iltis, který používala německá armáda. Pokud se vůz pohyboval na sněhu, nemohlo jej téměř nic zastavit.

Audi Quattro představené v roce 1980 nebylo jen historicky první osobní auto kombinující pohon všech kol s turbodmychadlem přeplňovaným motorem, ale stalo se prvním autem pro závody rally, které těžilo výhody nového uspořádání hnacího ústrojí, jenž bylo o chvíli dříve oficiálně schváleno pravidly WRC.

Mezi ostatními speciály s pohonem zadních kol se Quattro stalo neporazitelné na jakémkoliv povrchu, což má zásluhu na tom, že se z jezdců jako Michèle Mouton, Stiga Blomqvista, Hannu Mikkoly a Waltera Röhrla stali jedni z nejslavnějších pilotů rally všech dob. Dominance hranatého dlouhého kupé byla obrovská, což vedlo všechny ostatní soutěžící značky k tomu, aby opustily od svých zadokolek s atmosférickými motory a rychle se přesunuly k autům podle nového receptu s všestrannou trakcí a agilitou.

Turbodmychadlem přeplňovaný 2,1 litrový řadový pětiválec byl uložený nad přední nápravou a téměř se dotýkal vnitřní strany masky chladiče. První exempláře poháněné motorem s rozvodem SOHC a desetiventilovou hlavou dosahovaly nejvyššího výkonu 200 koní, který však pozdějším navýšením zdvihového objemu o jednu desetinu litru a použitím dvacetiventilového rozvodu s dvojicí vačkových hřídelů povyrostl na výsledných 220 koní. I přes vysoký výkon hnací jednotky byl interiér Quattra všestranný a s typickým německým uspořádáním, což znamenalo tmavé plasty a promyšlenou ergonomii.

Quattro bylo při rychlé jízdě známé hlavně kvůli své naprosto neutrální rovnováze, při níž netrpělo chronickou nedotáčivostí, jež je známá z mnoha vozů z pohonem všech kol z pozdějších let. V kombinaci s bezkonkurenční trakcí v téměř jakémkoliv prostředí, snadnou ovladatelností, vyhovující komfortní jízdou a dobře vybaveným interiérem bylo revoluční Audi novým typem cestovního vozu. Na světě bylo jen málo bezpečnějších a důvěryhodnějších aut, než dobře řízené Quattro, čímž je vysvětlena i velká obliba mezi obyvateli horských měst.

Výroba produkčního Audi Quattro dosáhla v letech 1980-1991 pouhých 11 452 vozů, což zajistilo mystickou auru a v současnosti i vysoké prodejní ceny. Dědictví Ur Quattra však žije i na nečekaných místech. Bugatti a Lamborghini používají ve svých modelech pohon všech kol, který využívá zkušenosti získané Audi, za jejichž pomoci je následně vylepšován. Automobilkám pomáhá přenést obrovskou porci výkonu a točivého momentu na kola, přičemž stále zajišťuje až výjimečnou trakci. I běžní smrtelníci pak mohou snadno řídit velmi rychlá auta. A to vše začalo v dobách umírajícího hudebního žánru disco a nezaměnitelného hlubokého zvuku přeplňovaného pětiválce.