Aston Martin umí krásná auta. Výrazný a pomalu se vyvíjející designový jazyk této britské automobilky je příliš drahocenný a milovaný zákazníky i nadšenci na to, aby mohl být nahrazen zcela novým trendem. Návrháři Aston Martinu se naučili pracovat s poznávacími rysy a umí upravit typické linie značky pro cokoliv, co manažeři nebo inženýři vymyslí. Aston Martin prodává auta, ze kterých se tají dech a nezáleží na tom, zda jsou to základní modely nebo limitované série za miliony euro.

V roce 2009 britská automobilka představila okouzlující luxusní kupé One-77. Pohádkově drahý (1,2 milionu liber), nádherně detailní a na míru vytvořený vůz ale přitom nepopiratelně vznikl ze stejného genofondu jako Vantage, DB9 a Vanquish. Tento nejvzácnější, nejrychlejší a nejambicióznější z Astonů byl extravagantním kývnutím společnosti na to, co považovala za zlatý věk motorismu – destilovala nejčistší esenci společnosti do jednoho vozidla a současně ukázala budoucí směr technického vývoje.

Hlavní inženýr Chris Porritt připustil, že One-77 bylo postaveno dříve, než ekologická lobby mohla více zkomplikovat výrobu tak „politicky nesprávného“ vozu: „Chtěli jsme se co nejlépe pokusit vytvořit nejexkluzivnější, nejzajímavější a nejvýkonnější Aston Martin, jaký jsme mohli někdy postavit.“

Výsledkem je superauto, které jednoduše nelze obdivovat kvůli jedné vynikající součásti. Od exteriérových linií k jádru je dokonalou ukázkou umění rychlosti. Odhalený pojízdný podvozek bez karosářských panelů je fascinující technickou sochou, kterou byste chtěli vidět naživo. Lidé z Aston Martinu se rádi chlubí, že jeden ze zákazníků se po prohlédnutí šasi na autosalonu v Ženevě zeptal, zda by si mohl koupit dva kusy. Jeden na ježdění a druhý s odkrytým podvozkem, aby si jej mohl vystavit ve svém obývacím pokoji.

Monokok z uhlíkových vláken, který stojí přibližně polovinu prodejní ceny vozu, váží pouhých 180 kilogramů, je až neuvěřitelně tuhý a jeho vývoj vyžadoval nesmírně náročný a choulostivý výrobní proces, jehož dokončení zabralo šesti inženýrům tři týdny. Každý krok – řezání, pokládání vrstev, vytvrzování a autoklávování – musel být bezchybný. Pokud tomu tak nebylo, byla výroba přerušena a celý proces začal znovu.

Výroba hliníkové karoserie byla srovnatelnou prací lásky. Vytvarování každého předního spoileru z hliníkového plechu zabralo jednomu člověku tři týdny. Karoserie Aston Martinu One-77 ctila neuvěřitelné umění mužů z továrny v Newport Pagnell, kteří po mnoho nejistých hned tloukli a uhlazovali hliníkové plechy při výrobě okouzlujících luxusních vozů. Kdyby One-77 byl vybaven karoserií z uhlíkových vláken, nebylo by to stejné.