Od devadesátých let uplynula už dlouhá doba, ale některá z tehdy vyráběných aut se zdají, jako by byla měřítkem pro nejnovější modely dnešních dnů. Do vzpomínání na minulá léta jsem se nepustil náhodou, protože stále přemýšlím nad tím, proč byla dlouho očekávaná pátá generace legendární Supry tak chladně přijata pravověrnými automobilovými nadšenci.

Osobně jsem si řekl, že závěr nad nejnovější Suprou vznesu až v okamžiku, kdy se s ní setkám osobně a snad se s ní i svezu. Od jejího oficiálního představení na lednovém mezinárodním autosalonu v Detroitu uběhla už řada týdnů, a abych se přiznal, vlastně se stále nedokážu rozhodnout, jestli se mi líbí, nebo ne. Zatím jsem se zapřemýšlel nad několika různými problémy, jimž nová Toyota GR Supra čelí v pohledu automobilových nadšenců a dovolte mi, abych se s vámi podělil o svůj názor.

Život ve stínu BMW

Často si v internetových diskuzích všímám, že velkému počtu automobilových nadšenců vadí, že Toyota GR Supra vznikla ve spolupráci s německým BMW. Značka vyrábějící skvělá každodenní i sportovní auta začala ze dne na den ležet v žaludcích zarytých petrolheadů. Důvodem je společná platforma s nejnovější generací BMW Z4. Současná Z4 je přitom z pohledu motoristických novinářů naprosto výborný roadster.

Proč se Toyota rozhodla vyvinout zcela nové sportovní kupé ve spolupráci s jinou značkou? Stačí se podívat na současný automobilový trh, který stále není přesycený nabídkou desítek různých crossoverů a SUV. Vyrábět něco jiného se zkrátka nevyplatí, protože se nejedná o kdovíjak výnosné podnikání.

GR Supra je pouze výsledkem další spolupráce mezi značkami. Stejným způsobem vznikla dvojčata jako Toyota GT86 a Subaru BRZ nebo Mazda MX-5 a Fiat 124 Spider, která nikomu nevadí. Málokdo si uvědomuje, že spolupráce mezi BMW a Toyotou nebyla úzká, protože si obě značky poskytly část svých technologií, podepsaly smlouvu o exkluzivitě karosářských verzí (BMW bude pouze roadster, Toyota naopak pouze kupé) a poté šly vlastní cestou. Toyota navíc říká, že je GR Supra značně odlišná BMW Z4, protože její vývoj probíhal v Japonsku. Oba týmy si na závěr pouze porovnaly výsledky svého snažení.

Nemá starý řadový šestiválec a manuál

Pomyslný problém s BMW pokračuje i při pohledu na nabízené motorizace. Toyota se totiž nerozhodla vydat cestou nákladného vývoje nového vlastního řadového šestiválce, ale jednoduše nakoupila pohonné jednotky od BMW, z nichž nejlepší známe s typovým označením BMW jako M40i. Jedná se o dvakrát přeplňovaný třílitrový řadový šestiválec s nejvyšším výkonem 340 koní a točivým momentem 500 newtonmetrů. Přestože například v domácím Japonsku bude dostupný i menší dvoulitr, nemá příliš smysl jej rozebírat, protože se s ním nesetkáme v Evropě.

Petrolheadi okamžitě začali přemýšlet, kdo první provede takzvaný swap (česky: výměnu motoru) za starý dvakrát přeplňovaný třílitrový řadový šestiválec 2JZ-GTE z minulé generace Supry. Trvalo to pouhé dva měsíce od představení, než japonský profesionální drifter Daigo Saito odhalil svůj nejnovější závodní speciál poháněný tímto ikonickým motorem. Je první, ale rozhodně ne poslední.

To mě donutilo k přemýšlení nad tím, jak velký smysl má montáž starého motoru do moderního auta. Jako jediný pochopitelný důvod mi připadá právě stavba závodního speciálu. Šestiválec 2JZ-GTE se totiž proslavil svou ohromnou mechanickou odolností, s níž jeho silné komponenty zvládnou pracovat s obrovským plnícím tlakem. Pro použití na běžných silnicích mi však takové řešení připadá nesmyslné, protože z vlastní zkušenosti vím, že nejmodernější pohonná ústrojí od BMW pracují výborně.

A co absence manuální převodovky? Toyota GR Supra je zatím dostupná pouze s osmistupňovým měničovým automatem od ZF, který používá i BMW a pravděpodobně se jedná nejlepší automatickou převodovkou současnosti. Toyota se pro tento typ převodovky rozhodla z jednoduchého důvodu. Kdyby GR Supra měla manuál, kdo by si pak kupoval GT86? Je ale možné, že se manuální převodovka stane součástí nabídky v budoucnu, protože sám vedoucí projektu Tetsuya Tada řekl, že se s ním při vývoji počítalo.

Nepřekoná generaci A80, protože míří jiným směrem

Největší problém, s nímž se Toyota GR Supra (A90) zatím setkala je skutečnost, že je srovnávána s minulou generací označovanou A80. Podle mnohých benzínových šílenců prý není a nikdy nebude natolik dobrá, jako byl její předchůdce. Tady však nastává jeden velký problém – nové auto se nesnaží podobat tomu starému. Sice na něj odkazuje několika designovými prvky a teoreticky stejnou koncepcí pohonu, ale míří vlastní cestou.

Toyota Supra A80 vznikla v devadesátých letech jako ideální kompromis mezi cestovním a sportovním kupé. Nová Toyota GR Supra se vydává hlavně směrem sportovních zážitků. GR Supra je oproti předchozímu modelu výrazně menší a dokonce má o deset centimetrů kratší rozvor než „malé“ kupé GT86. Toyotě se navíc podařilo udržet hmotnost na uzdě a i s nejmodernějšími technologiemi a komfortní výbavou váží těsně pod 1,5 tuny, což je přibližně stejně jako A80. Platforma poskytnutá BMW navíc znamená, že má nové auto ideální rozložení hmotnosti 50:50 a nižší těžiště. Takové faktory jsou klíčové pro základ rychlého obratného sporťáku.

Co dodat na závěr? Toyota GR Supra možná neskrývá potenciál snadných přestaveb do podoby tisícikoňových monster vládnoucích při sprintech, ale naopak nabídne větší řidičský zážitek oproti do nebes vynášenému předchůdci. Ačkoliv byla čtvrtá generace Supry dlouhou dobu můj automobilový sen, pokrok zkrátka nezastavím. A to je důvod, proč bych si pro běžný život automobilového nadšence vybral novější auto.