Pohon všech čtyř kol, ostré řízení, krátká převodovka, přeplňovaný dvoulitr o výkonu 300 koní a masivní zadní spoiler? Stvořeno v zemi vycházejícího slunce? Pokud hledáte modrý, či červený čtyřdveřový sedan, tak jste vedle. Tohle je příběh možná trochu zapomenutého vozu, který má ovšem po celém světě nespočet příznivců. Jaký byl jeho příběh? Co stálo za jeho koncem? To vše se dočtete níže.

Vrcholová verze Celicy, která se skrývá pod názvem GT-Four, či jednoduše GT-4, je defacto sestřička známých vozů Mitsubishi Lancer EVO a Subaru Impreza WRX STI. Pojí je stejné rodiště, technika a částečně i osud. Celica je totiž těm z nás, kteří se zajímáme o motorsport známá hlavně z rally, kde její čtvrtá a pátá generace sesbíraly mnoho úspěchů. Mimo jiné tituly jezdců z let 1990 a 1992 (Carlos Sainz), 1993 (Juha Kankkunen) a 1994 (Didier Auriol) a jako třešničku na dortu i poháry konstruktérů v letech 1993 a 1994.

Z té záplavy letopočtů tedy můžeme usoudit, že na poli rally byla Celica více než jen slavné jméno, jehož působení ukončila (ne)plánovaně šestá generace. Poté na kolbiště rychlostních zkoušek přišla legendární Corolla WRC, ale to je již jiný příběh. Co se tedy vlastně stalo a proč byla Celica GT-Four vyřazena z šampionátu 1996 a dokonce byly anulovány její výsledky z celé sezóny?

Inu, roku 1995 se FIA rozhodla, že je na čase udělat závody skupiny A bezpečnější a vyhnout se tak osudu legendární skupiny B, která byla po sérii fatálních nehod ukončena. Jak toho dosáhnout? Vcelku jednoduše, i když možná krapet nelogicky. Všechna auta musela mít restriktor turbodmychadla, který blokoval větší přísun vzduchu a tím omezil výkon na maximálně 300 koňských sil.

To se ovšem nelíbilo inženýrům Toyoty a tak vymysleli vcelku geniální tah: restriktor na turbo umístili, takže na první pohled bylo vše v pořádku, ale jakmile auto nabralo určitý výkon, tak se restriktor posunul a turbo mělo plný přísun vzduchu. Technicky vzato vlastně Toyota nic neporušila, jelikož restriktor měla, ovšem FIA byla neoblomná a Celicu vyloučila na jeden rok z mistrovství. I to ovšem ke konci Celicy GT-Four na poli Mistrovství světa stačilo.

Co se týče výsledků sezóny bez týmu Toyota, tak vítězem poháru jezdců se stal Tommi Mäkinen, druhý skončil Colin McRae a třetí Carlos Sainz (vskutku slavná jména, že?). Pohár konstruktérů pak putoval k Subaru, které následující rok představilo vůz kategorie WRC.

Pravdou je, že i přes to, že GT-Four byla legendárním vozem, který řídili slavní jezdci jako výše zmíněný „El Matadore“ Carlos Sainz, tak roku 1996 se blížil konec tradiční skupiny A a Celica již nebyla na pořadu dne. Týmy Subaru i Toyoty koneckonců hned následující rok představily vozy nové kategorie WRC. Ruku na srdce, Corolla byla do nové doby vhodnější než dlouhá Celica, jíž nepomohla ani karoserie typu kupé. Za zmínku stojí, že první start s Corollou WRC absolvoval vítěz Toyoty z roku 1994 Didier Auriol na finské rally a následující rok se vrátil i Carlos Sainz, byť pouze na jednu sezónu. Tomu se podařilo s Corollou WRC vyhrát Rally Monte Carlo.

Těžko soudit, jestli byl vývoj v rally hlavní důvod, proč byla šestá generace poslední, která se pyšnila přízviskem GT-Four, či jestli šlo pouze o vývoj trhu. Jisté je, že to byl konec Celicy jako rally auta a na řadu přišla sedmá generace, která i přes svou oblíbenost vlastně nemá s původní Celicou moc společného. Koneckonců se jedná o úplně jiný vůz s jiným účelem. Rally byste zde hledali marně.

Dnes Křeslo pro hosta obsadil Josef Fousek. Díky!