Za více než 120 let trvající dobu přinesla automobilová historie mnoho fantastických ikonických aut, na něž rádi vzpomínáme. Čas od času si připomeneme i neprávem zapomenutá auta, která mnohdy skrývala mnoho technických zajímavostí a třetí kategorii tvoří auta, jež byla zapomenuta právem.

Nelze tvrdit, že je konstruktéři udělali špatná záměrně. Jejich neúspěchu mnohdy pomohla špatná politická rozhodnutí, kvůli nimž se jim lidé vysmívali už v době jejich vzniku a špatnou pověst si drží do dnešních dnů. S touto myšlenkou jsme sestavili seznam vozů, které mohou být milované svými národy či ukrývat důležitá prvenství, ale i přesto bychom je při úklidu garáže hodili do popelnice určené automobilovému odpadu. Některá z nich se navíc už dlouhodobě objevují na seznamech nejhorších aut všech dob.

Ford Mustang II

Uvedení první generace Mustangu v roce 1965 otřáslo světem a z pony caru pro mladé se stal okamžitý hit. Druhá generace se však narodila v těžkých časech pro americkou ekonomiku významně ovlivněnou ropnou krizí. Následkem těchto faktorů v roce 1973 vznikl Mustang II vycházející ze strašlivého modelu Pinto, který měl ještě ke všemu velmi daleko k jakýmkoliv sportovním vlastnostem.

Základní čtyřválec nabízel slabých 90 koní a zlepšení nepřišlo ani s příplatkovým šestiválcem nabízejícím dalších 17 koní. Už tak nízké výkony byly později sraženy montáží katalyzátoru, kvůli němuž motory disponovaly výkony 83 a 97 koní. Přestože se později objevil i opravdový pětilitrový osmiválec namontovaný do útrob silné verze King Cobra, zůstává druhý Mustang nezajímavým autem, které bylo pomalé, ošklivé a špatně vyrobené.

Renault Fuego

Sportovně zamýšlený Renault Fuego se dostal do výroby na úplném konci sedmdesátých let jako lidová alternativa Porsche 914 a byl duchovním předchůdcem nedávné Laguny Coupe. Počátek následujícího desetiletí byl zlatými časy pro výrobu zábavných aut s pohonem zadních kol, jaká navrhlo například BMW nebo Ford. Jenže Renault chytil vývoj Fuega doslova za špatný konec a udělal obrovskou chybu, jelikož se rozhodl pohánět kola přední části.

Od zklamání nepomohla ani dobová reklama, v níž vůz propagoval slavný Alain Prost. Renault Fuego byl totiž až děsivě pomalý a i přeplňované verzi zabral sprint na stovku déle než 10 vteřin. Navzdory inovacím, jako je bezklíčové odemykání s dálkovým ovladačem a ovládání hlasitosti rádia na volantu, si Fuego se špatnou dostupností náhradních dílů získalo pověst nežádoucího auta a začalo se množit na trhu s ojetinami.

Škoda Rapid

Rapid přišel na trh v roce 1984 v roli nástupce Škody Garde a ve skutečnosti nebyl zamýšlený jako sportovní auto. Jenže kvůli jeho koncepci jej tak svět může vidět, jelikož motor uložený vzadu evokuje představu Porsche 911 pro chudé. Ačkoliv byl Rapid poháněný třináctistovkou o 58 koních spojenou s pětistupňovým manuálem, ve skutečnosti byl až nečekaně pomalý. S časem 16,5 sekundy mu sprint na stovku trval déle než Ladě 2106!

Zároveň tu byla nízká kvalita výroby a špatná spolehlivost, k níž se řadily časté sklony k přehřívání, jelikož byl dlouhý chladicí systém náchylný na zavzdušňování se. Oproti běžným škodovkám tehdejší doby se ovládal lépe, ale i tak byly jeho přetáčivé jízdní vlastnosti na hony vzdálené od dobrého standardu. To bylo způsobeno špatně navrženou koncepcí, kdy motor přetěžoval zadní nápravu a přední část byla naopak až příliš lehká.

Pontiac Fiero

Na Fiero z roku 1983 se váže důležité prvenství, jelikož se jednalo o první masově vyráběné americké auto s motorem uloženým uprostřed. Ekvivalent Toyoty MR2 byl na papíře lákavým malým agilním autem a přesně tak jej přijali novopečení majitelé. Ti jej však začali velmi brzy nenávidět, jelikož Fiero bylo velmi nákladným na údržbu, což způsobovalo i komplikované nezávislé zavěšení kol. Kapitolou za sebe bylo podobně jako u Rapidu zavzdušňující se chlazení s chladičem uloženým vpředu a dlouhým potrubím k motoru uprostřed. Častým problémem byly i požáry způsobené mechanickým poškozením hnací jednotky při jízdě.

Karoserie vyrobená z ocelového prostorového rámu a plastových panelů byla s hmotností 1 135 kilogramů překvapivě těžká. Se základním čtyřválcem byl Pontiac Fiero pomalý a dynamiku výrazně nezlepšila ani výkonnější verze s vidlicovým šestiválcem. Posledním hřebíčkem do rakve se stala lehoučká Honda CRX nabízející sportovnější svezení. V dnešních dnech jsou opravdu zachovalá Fiera velkou raritou, jelikož byla většina z nich postupem let přestavěná do podob replik italských supersportů.

Plymouth Prowler

Prowler přišel na trh v roce 1997 a nezvyklými tvary měl odkazovat na slavnou éru hot rodů. Ve skutečnosti byl ale ošklivý a použitým hnacím ústrojím měl k nadupaným slavným autům daleko. Chrysler se rozhodl jej osadit 3,5 litrovým vidlicovým šestiválcem o pouhých 214 koních. Vysokým výkonům nepomáhal ani čtyřstupňový automat a obrovská zadní kola s pneumatikami o šíři 295 milimetrů.

Retro počin Chrysleru nebyl rychlý, zábavný a ani praktický. Kufr byl natolik malý, že dealeři nabízeli podobně tvarovaný přívěs, jímž se snažili uspokojit požadavky zákazníků toužících po cestování s nebem nad hlavou. V době Chevroletu Corvette C5, BMW M5 E39 a Hondy NSX byl Prowler velkým šlápnutím vedle a jako základní sportovní vůz nabídky byl příliš drahý.

Cadillac XLR

Seznamte se s XLR, nejexkluzivnějším Cadillacem minulého desetiletí. Vlajková loď sportovně laděných modelů byl typický roadster s velkým motorem, pohonem zadních kol a nezávislým zavěšením, jehož základ tvořila platforma Y shodná s Chevroletem Corvette C6. Luxusně vybavený Cadillac byl ale větší a těžší než Corvette a ještě ke všemu byl výrazně dražší.

Standardním motorem byla 4,6 litrová atmosférická jednotka V8 o výkonu 320 koní, výkonnější variantu XLR-V poháněla kompresorem přeplňovaná jednotka 4.4 V8 o 443 koních. I s takovým výkonem byl ale roadster ve sprintu pomalejší než limuzína STS-V se stejným motorem a zároveň ani nedosahoval dynamických vlastností Corvette.