Se Škodou Octavií RS se na českých silnicích setkáváme už pěknou řádku let. Ačkoliv jsou internetové diskuze plné rozporuplných názorů, ve skutečnosti se jedná o vskutku povedené auto. Když jsem se před rokem rozhodl ji konečně vyzkoušet na vlastní kůži v benzínové podobě, musel jsem uznat, že se mi vážně líbí. Později jsem si pochopitelně oblíbil i ostřejší variantu RS 245, jež je charakteristická aktivním diferenciálem VAQ.

V současnosti je na trhu už třetí generace Octavie RS, která navíc před dvěma lety prošla kontroverzní modernizací. Designér mladoboleslavské značky Jozef Kabaň se tehdy rozhodl použít nezvykle rozdělené přední světlomety s technologií LED, jejichž křivky (a jejich návaznost) působí, jako by byly hříčkou náhodně načrtnutých přímek, které byly v závěru spojeny ve výsledný tvar.

Nevím, jak se to zdá vám, ale moderní Octavie podle mého postupně zraje. Krátce po představení jsem měl z přepracované přední části zvláštní pocit, avšak po delší době mi připadá, že Octavia s ní má více osobitý vzhled vyčnívající nad původním autem s jednoduchými světlomety. V případě RS je ostrý vzhled ještě více podpořený agresivně vyhlížejícím bodykitem s černou maskou chladiče.

Ačkoliv kromě odstínu laku a obutých kol vypadá testované auto úplně stejně jako ostatní mnou vyzkoušené varianty, v útrobách karoserie jsou nezanedbatelné rozdíly. Pod kapotou se totiž nachází vznětový čtyřválec 2.0 TDI s nejvyšším výkonem 184 koní a točivým momentem až 380 newtonmetrů. Na rozdíl od všech ostatních prodávaných variant má tahle cosi jedinečného. Pomyslným tajemným prvkem vozu je systém, na který upozorňuje štítek 4×4 umístěný na pátých dveřích karoserie.

Všechny prodávané Octavie RS jsou primárně vybavené běžným pohonem předních kol, ale slabší a praktičtější diesel je k dispozici i jako čtyřkolka. Systém pohonu je po vzoru ostatních koncernových modelů tvořen mezinápravovou lamelovou spojkou Haldex, s níž se modernizované třetí RS stalo první generací schopnou hrabat všemi čtyřmi koly.

Pozorní řidiči zaznamenají změnu pohonného ústrojí už při prvním prudkém rozjezdu. Octavie RS se silnými přeplňovanými zážehovými dvoulitry jsou totiž charakteristické svou vášní k pálení předních pneumatik, které nedokáže omezit ani snaživý protiprokluz. Diesel se čtyřkolkou si naopak rád zasedne na zadní kola a nechává Octavii RS bez rozpaků sprintovat kupředu.

Se vskutku slušnou porcí točivého momentu přenášeného na všechna kola se vznětové RS řadí mezi svižnější běžně dostupná auta. I s rodinným kombíkem se díky tomu dá jezdit takovým tempem, jako kdyby nemělo být žádné zítra. Octavia RS nezklame ani v okamžiku, kdy po dlouhých kilometrech bezproblémového předjíždění na rovných cestách a dálnicích odbočíte na zakroucené okresky.

Oproti verzím s předním pohonem, čtyřkolka výrazně usnadňuje výjezdy ze zatáček, při nichž se snaží opustit oblouk s drobným náznakem přetáčivosti. Dieselové RS umí na klikatých cestách bavit a být až překvapivě rychlé, ale bohužel nedokáže zamaskovat vyšší hmotnost vznětového motoru. Těžkopádnější předek je dost možná prvním jízdním rozdílem, jehož si po přesednutí ze zážehových verzí všimne téměř každý.

Jen málokdo si však koupí Octavii RS s dvoulitrovým TDI, aby s ní následně mohl vyrazit hledat ideální stopu na hezkých silnicích v okolí Českého Šternberku. Jestli RS v nabídce škodovky na někoho působí spíše jen jako sportovně laděný balíček výbavy, než plnohodnotné sportovně laděné auto, tak v případě turbodieselu to platí dvojnásob. Pod odhodlaným agresivním zevnějškem se totiž ukrývá rodinné auto vhodné hlavně pro běžné každodenní použití.

Interiér se jednoznačně řadí k tomu lepšímu, co se v segmentu střední třídy nachází. Pohodlná sedadla s výrazným bočním vedením jsou výbornou oporou těla a přehlédnout nelze ani bohatou výbavu. Škoda se už dlouhodobě vyznačuje rychlým dotykovým infotainmentem, skrze nějž lze přizpůsobit širokou škálu komfortních a asistenčních prvků.

Každodennímu určení přispívá i šestistupňová dvouspojková převodovka DSG, která je v případě čtyřkolky jediným dostupným řešením. Při klidné i rychlé jízdě řadí plynule, hladce a bez sebemenšího zaváhání. Jednotlivé převodové stupně by však podle mého potřebovaly mírně zkrátit, protože se kvůli co nejnižší spotřebě paliva snaží držet motor v natolik nízkých otáčkách, aby jej příliš neplnilo turbodmychadlo.

Za nejvíce nepříjemným projevem tohoto nastavení bohužel stojí samotný vznětový motor, který už z principu funkce nedisponuje tak hladkým a kultivovaným chodem jako zážehové jednotky. Mezitím, co vznětové RS má vlastní hlavu a jezdí po městě i se zařazenou pětkou v přibližně 1 300 otáčkách za minutu, je v interiéru cítit dunění podtočené jednotky a její vibrace. Takový problém však není neřešitelný.

Pomocí široce přizpůsobitelného pohonu skrze několik pevně daných nastavení, nebo individuální přizpůsobitelné nastavení, lze motor snadno přepnout do sportovního režimu. Vznětová jednotka následně pracuje ve vyšších otáčkách, aniž by se to výrazně podepsalo na spotřebě paliva, jejíž průměr se pohybuje okolo přijatelných šesti litrů na sto kilometrů.

V závěru Škodu Octavii RS s dvoulitrovým turbodieselem a pohonem všech kol považuji za povedené auto. Při srovnání se zážehovými motorizacemi sice nenabízí takovou rychlost a radost z dětinského gumování při rozjezdech, ale jako náhradu za to nabízí každodenní praktičnost i v zimních měsících. A právě to hledá naprostá většina zákazníků, kteří u její stránky v katalogu přestanou listovat dále.