Moderní auta jsou stále složitější a práce na nich vyžaduje rozsáhlejší technické znalosti, než kdy dříve. Průměrný řidič si na svém novém autě udělá pouze pár základních zákroků, kvůli nimž se často musí podívat do uživatelské příručky. To rozhodně nebyl případ našich otců a dědů, kteří před mnoha desetiletími provozovali auta, jež byla plně mechanická. Staré zažloutlé časopisy o autech ukrývají mnoho dobových reklam na díly, jejichž pomocí bylo možné auta vylepšit, přičemž si je majitel dokázal namontovat ve vlastní garáži.

Ve francouzských časopisech z padesátých let můžeme najít nabídku dílů, jejichž použitím se vozy staly luxusnější, sportovnější a spolehlivější. Část z nich se zaměřila odstranění nedostatků lidových vozidel jako Citroën 2CV, které měly pouze základní výbavu, aby zůstaly cenově dostupné. V inzerátech nechybí ani nabídka vylepšení pro vozy jako Citroën Traction Avant, které už tehdy byly příliš staré, protože byly navrženy před druhou světovou válkou.

Podařilo se nám najít několik zajímavých reklam, které lákaly zručné majitele na nákup doplňků a vylepšení pro jejich francouzská auta. Nechybí mezi nimi úpravy zlepšující bezpečnost vozidel a výkon motorů.

Světlomety pro Citroën Traction Avant

Citroën Traction Avant vznikl v polovině třicátých let, a přestože byl povedeným autem, v padesátých letech už některé jeho vybavení nestačilo. Společnost Gourjon nabízela modernější světlomety, jež umožňovaly snazší nastavení, než původní originální svítily. Prodejní cena byla 9 500 franků a výrobce sliboval montáž za pouhých 30 minut, aniž by musely být provedeny jakékoliv úpravy blatníků.

Praktičtější nárazníky pro Citroën 2CV

Citroën 2CV byl z výroby vybaven nízkými nárazníky, které sice dobře vypadaly, ale nedokázaly uchránit karoserii před poškozením. Pařížská společnost ARIS nabízela trubkový přední nárazník, jež splňoval francouzské bezpečnostní standardy a pomáhal uchránit kapotu a blatníky 2CV před poškozením. Modifikace od ARIS se příliš neuchytila, ale během dlouhého výrobního cyklu 2CV bylo k dispozici mnoho podobných řešení.

Bezpečnostní pásy

Výrobci automobilového příslušenství nabízely bezpečnostní pásy jako záchranné prostředky o několik desetiletí dříve, než je vlády států po celém světě označily za povinné. Výrobce Bang tvrdil, že jejich bezpečnostní pásy se mohou přizpůsobit téměř všem tehdejším vozidlům tím, že se do podlah karoserie vyvrtají montážní díry. Údajně byly bezpečné, protože byly certifikovány pro použití ve Spojených státech amerických.

Mlhovky

Mlhová světla většiny automobilů poskytovala výrazně lepší osvětlení, než typické žluté reflektory, které byly v padesátých letech použity u všech nových francouzských aut. Reflektory pro jízdu v mlze nabízelo nesčetné množství společností, ale největší popularitě se těšily produkty firem Marchal a Cibié. Společnost Cibié nabízela tři různé tvary světel, jež se používaly u většiny nových aut.

Univerzální ukazatele

V mnoha evropských levných vozech ve standardu chybělo základní přístrojové vybavení, jako například palivoměr nebo ukazatel teploty chladicí kapaliny. Takové přístroje se staly standardem až v šedesátých letech, ale pokud majitelé vozidel chtěli znát veškeré důležité provozní parametry dříve, musely se obrátit na výrobce příslušenství. Univerzální budíky prodával například Jaeger. Většina vozů neumožňovala montáž do palubní desky, takže byly často namontovány nad nebo pod ní.

Pístní kroužky

Ondulex se chlubil, že jeho ocelové pístní kroužky mohou omezit nadměrnou spotřebu oleje a zlepšit kompresi, aniž by bylo potřeba honovat válce. Tato firma se dodnes řadí k mnoha výrobcům, jejichž produkty se používají při opravách opotřebovaných a unavených motorů.

Střešní nosiče

V padesátých letech ergonomie ustoupila designu vozu, takže nebylo neobvyklé vidět velké auto s malým nebo těžko přístupným zavazadlovým prostorem. Automobily s motorem uloženým vzadu, jako Renault 4 CV a Dauphine, trpěly podobným problémem. Majitelé, kteří chtěli zvětšit prostor pro zavazadla ve svém voze, si pořizovaly střešní nosiče jako ten, který vyrobil Olivier Nerva. Všechny byly navrženy tak, aby mohly být připevněny ke střeše téměř všech automobilů a chlubily se pevným trubkovým rámem. Střešní nosiče byly velmi rozšířeným doplňkem.

Vnější doplňky

Exteriérové doplňky byly populární modifikací, která umožňovala majitelům přizpůsobit auto svému vkusu a vyčnívat z davu. Rozsáhlá nabídka obsahovala všechno od diskrétních doplňků až po nepřehlédnutelné chromové pásy, kryty nábojů kol, boční lišty, různé nárazníky, výfuky a dokonce i poznávací značky se speciálními fonty.

Karburátory Solex

Solex pobízel majitele starších vozů, aby vylepšili svůj motor jejich novým karburátorem a během dvouhodinové montáže dosáhli desetiletého technického pokroku. K dispozici byly karburátory pro vozy Peugeot, Renault, Citroën, Simca a Panhard. Výrobce sliboval snadnou montáž, protože karburátory byly přednastaveny už v továrně.

Sací potrubí a dvoukomorový karburátor pro Citroën 2CV

Citroën v roce 1954 odstartoval výrobu plochého dvouválce o objemu 425 cm³, aby uspokojil požadavky řidičů toužících po silnějším 2CV. Zatímco nový motor byl výrazně výkonnější než původní jednotka o objemu 375 cm³, stále vyvinul méně než 20 koňských sil. Nepříliš oslnivý výkon inspiroval několik společností, aby nabídly další zlepšení. Firma R.A.F. navrhla nové sací potrubí s dvoukomorový karburátorem, jež zvyšovalo výkon motoru. K dispozici byla i varianta sání pro původní jednokomorový karburátor Solex.

Sací a výfuková potrubí pro Renaulty, Peugeoty a Simcy

Společnost AutoBleu se specializovala na navrhování a výrobu sacích a výfukových potrubí, která dokázala z běžných čtyřválců vydolovat i posledního koně. Kromě toho firma prodávala různé produkty Abarthu, čímž pomáhala italské společnosti expandovat do celé Evropy. Technici z AutoBleu měli vliv na výrobu automobilů a proslavili se mnohem dříve než Carlo Abarth.