Krátce po zániku soutěží rally skupiny B během sezóny 1986 Peugeot přehodnotil své cíle a zaměřil se na závody Rally Raid, hlavně pak na náročný podnik Rally Paříž – Dakar. Vzhledem k určité podobnosti obou závodních kategorií stačilo jen několik málo modifikací, aby se náročných dlouhých závodů v otevřeném terénu mohl zúčastnit typ 205 T16. Tovární tým předvedl velké nasazení a vynaložené úsilí se vrátilo v podobě vítězství na trati z Paříže do Dakaru v letech 1987 a 1988. Peugeot se svou 205 T16 vstoupil i do závodu do vrchu Pikes Peak Hill Climb v roce 1987, kde ale čelil silné konkurenci bývalého rivala ze skupiny B, jímž bylo Audi.

Jedním z několika málo problémů velmi sofistikovaného Peugeotu 205 T16 byl jeho poměrně krátký rozvor. Na úzkých tratích rychlostních zkoušek rally nepředstavoval žádný problém, ale pro skoky na Dakaru a zatáčky na Pikes Peak nebyl ideální. Inženýři Peugeotu se zabývali otázkou, zda by nestačilo pouze prodloužit stávající návrh, ale v závěru by to 205 nepřineslo žádné výhody. Zdánlivě drastické řešení bylo nalezeno v roce 1988, kdy došlo ke spojení delší karoserie modelu 405 a hnacího ústrojí závodní 205. Vzhledem k povaze vozu rally to nebylo tak složité, jak se na první pohled může zdát.

Konstrukce Peugeotu 205 T16 v jádru zachovávala karoserii běžného silničního vozu, z níž byl uříznutý zadní konec. Podvozek v zadní části tvořil pomocný rám, který posloužil jako nosič motoru a převodovky. Na „nové“ 405 T6 byl úsek mezi skořepinou karoserie a pomocným rámem prodloužen, aby se zlepšil prostor pro servisní úkony a bylo možné použít větší palivové nádrže. Přepracovaný podvozek byl vybaven karosářskými panely z kevlaru a uhlíkových vláken, jejichž design připomínal příď a záď produkčního Peugeotu 405. Na první pohled viditelným rozdílem byla absence zadních dveří, jelikož se model 405 vyráběl pouze jako sedan a kombi.

Typové označení nového závodního vozu odkazovalo na použitý motor, stejně jako tomu bylo u 205 T16. Uprostřed vozu byl uložený řadový čtyřválec XU9T se šestnácti ventily, jež přeplňovaný turbodmychadlem Garrett. Homologační omezení skupiny B byla pryč a tak byl navýšen zdvihový objem, aby lehce přesahoval 1,9 litru. V závislosti na vhodném nastavení pro závod se nejvyšší výkon motoru pohyboval v rozmezí od 360 do 400 koní.

Hnací síla dále putovala zemský povrch skrze šestistupňovou manuální převodovku a pohon všech kol Ferguson. Použitý systém pohonu byl vybavený nastavitelným centrálním diferenciálem, který dovoloval nastavení poměru rozložení točivého momentu mezi přední a zadní kola. Ta byla zavěšena na nezávislých rovnoběžníkových nápravách s dvojitými tlumiči a pružinami ve všech čtyřech rozích.

Nový soutěžní Peugeot pojmenovaný 405 T16 Grand Raid debutoval účastí v závodě Rally Paříž – Dakar ročníku 1988, kde se postavil vedle již vyzkoušeného a důvěryhodného Peugeotu 205 T16. Závodní vůz s prázdnými nádržemi vážil 880 kilogramů, ale následně byl natankován 435 litry paliva a výsledná hmotnost dosáhla přibližně 1 300 kilogramů.

Francouzský tým se skládal ze dvou 205 a dvou 405, přičemž vidina vítězství nového vozu byla pro Peugeot komerčně důležitá, protože tou dobou byl model 405 na trhu nový. Konzervativní strategie Peugeotu se vyplatila, jelikož se při náročném závodě objevila řada komplikací. Vůz Ariho Vatanena, jež se po třinácti etapách dostal do vedení, byl totiž přes noc ukraden od hotelu v Bamaku, hlavním městě západoafrického státu Mali. Auto se později našlo, ale na pokračování v soutěži bylo už příliš pozdě. Pořadatelé vůz diskvalifikovali, protože se nedostavil na start následující etapy ve stanoveném čase. Druhý exemplář 405 T16, za jehož volantem seděl Henri Pescarolo, zklamal a umístil se na osmnáctém místě. Celkové vítězství v ročníku však nakonec připadlo Peugeotu, za což se zasloužil Juha Kankkunen za volantem 205 T16.

V letech 1989 a 1990 se Peugeot vrátil na Dakar a šéf továrního týmu Jean Todt věřil v úspěch nového vozu. V obou ročnících zvítězil Ari Vatanen a Peugeot se se čtyřmi vítězstvími v řadě zapsal do historie. To se však ukázalo jako konec jedné dlouhé éry, protože se Peugeot následně přesunul do okruhového vytrvalostního závodu 24 Hours of Le Mans s prototypem 905 a účast v dlouhém závodě rally převzala sesterská společnost Citroën v roce 1991 s vozem ZX Grand Raid, s nímž do roku 1996 stihl vyhrát hned čtyřikrát.

Peugeot spolu s Grand Raid vyvinul i trochu odlišnou variantu 405 T16, která byla určená pro závod do vrchu Pikes Peak. Vůz byl nižší a byl vybavený obrovskými křídly a systémem zatáčení všech kol. Ari Vatanen v roce 1988 získal přesvědčivé vítězství a vylepšil rekordní čas, který zajel Walter Röhrl s Audi o rok dříve. Finské hrdinské úsilí bylo zachyceno ve velkolepém krátkém filmu Climb Dance. Zvláště záběry z interiéru vozu jasně ukazují, jak odvážní byli závodníci v minulých desetiletích. V roce 1989 se Peugeot 405 T16 vrátil na Pikes Peak, kde s ním Robby Unser podruhé zvítězil, ale Vatanenův rekord nebyl poražen až do roku 1994.