Japonci jsou na první pohled národ neuvěřitelně slušných lidí, pro které je čest velmi důležitá. S podobnou myšlenkou vznikl i jeden z nejuznávanějších automobilových klubů, jenž v zemi v vycházejícího slunce působil. Pro řidiče, kteří byli jeho součástí, byla rychlost 300 kilometrů v hodině pouhou číslovkou na rychloměru. Představujeme vám Mid Night Club.

Když Japonsko zažívalo ekonomický boom v osmdesátých letech, mezi hlavní koníčky a zábavu místní mládeže patřila auta. V té době se začali objevovat i první pouliční závodníci, kteří následně zakládali spolky a soutěžili mezi sebou. Mid Night Club spadal na samotný vrchol hierarchie a jeho členové po setmění závodili na okružních dálnicích s mýtnými branami Shuto Kōsoku, jenž se nachází v okolí Tokya. Nejoblíbenějším úsekem byla pobřežní dálnice Bayshore Route, známá také jako Wangan-sen, mezi Tokyem a Yokohamou. Nejdůležitějším důvodem obliby tohoto kusu asfaltu byla desetikilometrová rovinka vedoucí přes místní průmyslové oblasti, kde se z upravených aut daly dolovat závratné rychlosti.

Mid Night Club vznikl v roce 1987 a od ostatních organizací se lišil velmi přísnými bezpečnostními a organizačními pravidly, která byla s přihlédnutím k povaze závodů více než úsměvná. Každý nový člen byl po dobu prvního roku považován za „učně“ a byl povinen účastnit se každého srazu. Přibližně jen 10% ze všech zájemců prošlo přísným výběrem a následně se stali plnohodnotnými členy klubu, jejichž auta byla dekorována nálepkami „Mid Night Car Speciall“ nebo „Mid Night Racing Team“. V případě, že některý z členů svou jízdou představoval příliš velké nebezpečí pro okolní dopravu, byl okamžitě vyloučen. Vzhledem k tomu, že se běžná rychlost závodů pohybovala mezi 250-300 kilometry v hodině, byli závodníci pro policii takřka nepolapitelní. Bylo tomu následkem tehdejšího zákona, který nařizoval, aby veškerá sériově vyráběná auta, i ta policejní, jezdila nejvýše pouhých 180 km/h. Jak se říká, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.

V době své působnosti klub čítal přibližně 30 členů, kteří nebyli bouřlivými mladíky. Mnohdy se jednalo o bohaté a vlivné lidi, jenž se po nocích bavili jiným způsobem, než aby trávili čas ve společnosti jiných lidí na diskotékách. Závodníci byli svoláváni předsedou klubu pomocí zprávy ukryté v inzerátech místních novin. Předem domluvené formáty byly voleny tak, aby neměly nic společného ilegálním závoděním a nepřitahovaly pozornost strážců zákona.

For Sale: Small handbags at discount prices. For more information, I am available for meetup at Daikoku Parking Area on Thursday, between 11PM and 2AM. Thank you.

Zajištěnost tehdejších závodníků dokazuje i vozový park, jehož součástí byla nejen silně upravená domácí produkce v podobě modelů jako Skyline GT-R, Supra a RX-7, ale i smetánka z Evropy v podobě Ferrari a Porsche 911. Většina zúčastněných vozů dosahovala výkonu začínajícího na 400 koňských silách. K nejznámějším závodníkům patřil podnikatel, jenž do svého Porsche 911 Turbo investoval více než 2 miliony amerických dolarů, aby udržel tempo s červeným Datsunem 280ZX „Hosoki Z“, který díky výkonu 680 koní dosahoval maximální rychlosti až 350 km/h. Černé Turbo neslo přezdívku „Blackbird“ a poháněl jej převrtaný 3,6-litrový plochý šestiválec o výkonu 700 koní. Přesto nebyly profese většiny členů známy. Magazín Max Power v roce 1995 odhalil, že majitelem jedné Mazdy RX-7 FD3S byl realitní makléř a další člen řídící Nissan Skyline GT-R R32 vedl rodinný obchod s auty. Velkou část členů Mid Night Clubu údajně tvořili i zakladatelé světoznámých japonských tuningových firem.

Činnost ilegálního klubu kromě policie zaujala i motorkářský gang takzvaných Bōsōzoku, kteří se svými upravenými motorkami na závodníky doráželi. Téměř nekonečné předhánění se došlo až do situace, kdy se v roce 1999 soutěžící autaři a motorkáři vřítili do úseku s velmi hustým provozem a při řetězové nehodě dva motorkáři zemřeli a šest řidičů aut bylo transportováno do nemocnice, včetně dvou závodníků. Po této události, jenž už se nedala ututlat před světem, byl klub oficiálně rozpuštěn. K jeho pravidlům totiž patřilo, že jakmile dojde k ohrožení někoho z veřejnosti, ukončí Mid Night Club své působení.