McLaren MP4-12C obrodil slavnou značku

Návraty kdysi známých automobilek na trh nejsou snadné. O problémech, které na moderním světě číhají, se přesvědčil nespočet investorů. Značce z britského Wokingu se to však povedlo a od roku 2011 vyrobila více než 10 000 aut.

Poté, co McLaren v roce 1998 ukončil výrobu rekordního supersportu F1, se po značce slehla zem. Slavná značka, jejíž monoposty se v závodech Formule 1 řadily na přední pozice, se na světle světa objevila až v roce 2009.

Tehdy znovu vzniklá automobilka McLaren Automotive odhalila finální design nového superauta, jenž se mělo postavit vznikajícím konkurentům, jimiž byly Ferrari 458 Italia a Mercedes-Benz SLS AMG. S připravovaným McLarenem MP4-12C svět očekával trojici supersportu, o které se mluví do dnešních dnů. K samotnému představení hotového vozu došlo o dva roky později.

Model MP4-12C sdílel své jméno se závodním vozem téže značky. Monopost MP4/12 závodil v šampionátu Formule 1 během sezóny 1997 a nejvíce se proslavil svým druhým brzdovým pedálem. Vychytávka, jíž objevili fotografové, pomáhala řidiči v zatáčce s přibrzděním vnitřního zadního kola, čímž byla značně omezena nedotáčivost na výjezdu z oblouku. Koncem roku 2012 došlo k úpravě značení modelu a první model nové historie britské značky nesl zkrácené jméno McLaren 12C.

Kromě jména se inženýři z Wokingu inspirovali ve Formuli 1 i technologiemi, za jejichž pomoci MP4-12C vznikl. Základ karoserie, jejíž vzhled navrhl Frank Stephenson, tvořil karbonový monokok Carbon MonoCell. Díl vážící pouhých 80 kilogramů vznikl ve spolupráci s rakouskou společností Carbo Tech a využívá bi-axiální a tri-axiální uhlíková vlákna. Mezitím, co se monokok pro McLaren F1 vyráběl až 3 000 hodin, ten pro MP4-12C vznikl za pouhé 4 hodiny. Pro další srovnání, když McLaren spolupracoval s Mercedesem-Benz na konstrukci modelu SLR, výroba jednoho monokoku zabrala 500 hodin.

Uprostřed monokoku byl namontován dvakrát přeplňovaný 3,8-litrový vidlicový osmiválec M838T, jenž vznikl spoluprací McLarenu se společnostmi Ilmor a Ricardo. Svou konstrukcí motor vychází ze závodního motoru, který vyvinul Tom Walkinshaw Racing pro Indy Car Championship, ale nikdy jej nenasadil do závodů. Pokročilá jednotka dosahovala maximálního výkonu 600 koní a točivého momentu 601 Nm. Přestože červené pole otáček začínalo až v 8 500/min, byl motor schopen podat 80% svého točivého momentu již od 2 200 otáček za minutu. V době představení McLaren tvrdil, že se jedná o nejlepší motor všech dob v poměru maximálního výkonu a množství emisí oxidu uhličitého.

Motor, vyráběný pro McLaren v Ricardo Shoreham Technical Centre v Severním Sussexu, se v říjnu 2012 dočkal modernizace, jenž byla zdarma nabízena majitelům dříve smontovaných exemplářů. Vidlicový osmiválec nově dosahoval 625 koní. O několik měsíců se nárůst výkonu stal součástí běžné produkce.

Hnací síla byla přenášena na zadní kola skrz moderní dvouspojkovou automatickou převodovku. Sedmistupňová skříň byla montována společností Graziano Oerlikon a nesla název Seamless Shift Gearbox, neboli SSG. Převodovka využívala systému „Pre-Cog“, jenž řidiči dovolil připravit si další zamýšlený převodový stupeň lehkým stisknutím příslušného ovládacího pádla pod volantem. S touto funkcí došlo ke změně převodu o něco rychleji, než standardním způsobem, kdy řídící jednotka převodovky musí odhadovat, co se řidič chystá udělat.

Produkční 12C dosahovalo oslnivých výkonů. Zrychlení z 0 na 100 km/h zvládl za pouhých 2,8 sekundy a stošedesátky dosáhl za 6 sekund. Čtvrtmílový sprint trval 10,27 vteřiny a cílová rychlost dosahovala 218 kilometrů v hodině. Maximální rychlost kupé byla elektronicky omezena na 333 km/h. Výkonné byly i brzdy, ze dvoustovky bylo možné zastavit během 5 vteřin a brzdná dráha ze stovky byla dlouhá méně, než 30 metrů (přibližně 7 délek auta). S pohotovostní hmotností 1 434 kilogramů 12C dosahovalo 2,39 kg na jednoho koně výkonu, po modernizaci jen 2,29 kg na koně.

V roce 2012 přišla na trh i otevřená varianta 12 Spider s pevnou skládací střechou. I přestože byl supersport navržen primárně jako kupé, jeho monokok byl pevný natolik, že nevyžadoval další výztuhy. Kvůli střeše byl otevřený vůz o pouhých 40 kilogramů těžší, než původní auto. Maximální rychlost byla omezena na 328 km/h, v případě sundané střechy Spider dosáhl rychlosti o 13 km/h nižší. Magazínu DragTimes.com se ale podařilo rozjet produkční 12C Spider až na 346,6 kilometrů v hodině.

McLaren 12C byl úspěšným comebackem, který pomohl znovuzrodit slavné jméno britské značky. V roce 2014 se dočkal technické evoluce, jenž byla prodávána jako nový model s označením 650S, ale to už je jiná část historie.

Nejepičtejší závod, který svět neviděl

Duel mezi dvěma mistry volantu na Nordschleife bohužel nebylo jak zaznamenat. Vše se seběhlo příliš náhodně a rychle.

Číst celé

Brzdy letošních F1 představují technickou magii

Oproti předchozím ročníkům jsou brzdy účinnější, lépe se chladí a dokonce i méně váží.

Číst celé

AVUS Berlin: Nejrychlejší závodní okruh a první dálnice na světě

Extrémně klopená zatáčka berlínského závodního okruhu AVUS je důležitou součástí historie motorsportu. Přečtěte si příběh legendárního okruhu, který zároveň byl první dálnicí na světě.

Číst celé

Auto Avio Costruzioni 815: První auto od Enza Ferrariho

Enzo Ferrari se proslavil výrobou rychlých sportovních vozů, ale jen málokdo skutečně zná jeho první vlastní auto. AAC Tipo 815 vzniklo na zvláštní objednávku, aby se zúčastnilo náročného silničního závodu.

Číst celé

Bugatti Type 35: Historie nejúspěšnějšího závodního Bugatti všech dob

Legendární Bugatti Type 35 získalo více než tisíc závodních úspěchů v soutěžích Grand Prix a závodech na dlouhé vzdálenosti.

Číst celé

Na cestě: Silniční provoz v Palermu je boj, ale hraje se fair-play

Italský provoz je boj i o ten volný kus asfaltu přímo před vámi. Co ovšem dokáže překvapit, je ochota uhnout tomu, kdo spěchá. To bychom se mohli naučit i my. Nejsem ale naivka.

Číst celé