Luxusní vozy Gran Turismo (GT) lze považovat za jeden z vrcholů automobilového průmyslu, protože spojují jízdní vlastnosti sportovních vozů s vysokým komfortem luxusních limuzín a jsou příjemnými společníky na dlouhých cestách. Jejich původ je podle jejich názvu nutno hledat v Itálii, kde jsou nejslavnějšími výrobci Ferrari a Maserati. Automobilka s Neptunovým trojzubcem ve znaku se zapsala do historie kategorie GT důležitým modelem, o který byl velký zájem hlavně za velkou louží.

Značku Maserati založili čtyři z celkem pěti synů italského strojvůdce Maseratiho z Boloně – Alfieri, Bindo, Carlo, Ernesto a Ettore. Nejstarší Carlo se stal automobilovým závodníkem, který tragicky zahynul v devětadvaceti letech. V roce 1914 jeho bratři založili malou dílnu, v níž pod značkou Maserati (přesněji Officina Alfieri Maserati SpA) vyráběli zapalovací svíčky a opravovali auta. Po první světové válce se bratři rozhodli rozšířit pole svého působení a zahájili zakázkovou výrobu sportovních a závodních automobilů pro různé společnosti.

To vedlo k založení vlastní automobilky v roce 1926, jejímž znakem se stal trojzubec pocházející z Neptunovy sochy na náměstí v Boloni. Alfieri Maserati zemřel v roce 1932, ale zbylí bratři pokračovali v úspěšném vývoji a výrobě závodních vozů. O pět let později se dostali do finančních potíží, kvůli nimž museli značku prodat. Novým majitelem se stal průmyslník Adolfo Orsi, který si v podmínkách obchodu vyžádal, aby pro něj bratři pracovali následujících deset let. Krátce po druhé světové válce, v roce 1947, se bratři opět postavili na vlastní nohy a založili firmu Osca.

V roce 1940 Adolfo Orsi přestěhoval boloňskou továrnu do svého rodiště v Modeně, kde se nacházela nedaleko od jeho železáren. Na pozici generálního ředitele jmenoval svého bratrance Alceste Giacomazziho a tým Maserati rozšířil o vynikající odborníky. Vývoj závodních vozů dostal na starost Alberto Massimino, který přišel od Fiatu a v minulosti získal bohaté zkušenosti se závodními vozy Alfa Romeo a Ferrari. Dalšími novými členy se stali Giulio Alfieri, Vittorio Bellentani a Gioacchino Colombo.

I když se Maserati dařilo na závodních tratích, v Orsiho rukou na tom finančně nebylo nejlépe. První poválečné Maserati, typ A6 1500 s karoserií od Battisty „Pinin“ Fariny (příjmení Pininfarina přijal teprve v roce 1961), vznikl v počtu pouhých 61 exemplářů. K úspěchu jej však nepřiblížilo ani zvýšení zdvihového objemu motoru na dva litry a Gioacchinem Colombem přepracovaná hlava válců, jenž disponovala dvouvačkovým ventilovým rozvodem.

Zájem zákazníků o vozy Maserati nepřitáhl ani nově vyvinutý krátkozdvihový dvoulitrový řadový šestiválec s rozvodem DOHC a třemi karburátory. Nový motor poháněl čtyřmístná kupé s karoserií Allemano a také šestici kupé A6G 2000 s karoserií Frua. Vozy dosahovaly nejvyšší rychlosti okolo 185 kilometrů v hodině, ale stále se jednalo o kusovou výrobu.

Maserati se v roce 1957 opravdu dařilo a Juan Manuel Fangio tehdy pro značku získal titul Mistra světa, ale automobilka se rozhodla svou závodní činnost ukončit. Důvodem byla tragická havárie na Mille Miglia, poblíž vesnice Guidizzolo, při níž zemřelo 11 lidí. Před blížícím se bankrotem Maserati zachránil nápad Omera Orsiho, syna majitele společnosti, který rozhodl, že by továrna měla vyrábět luxusní vozy.

Na ženevském autosalonu 1957 byla veřejnosti představena dvojice prototypů Maserati 3500 GT. První čtyřmístné kupé mělo karoserii od milánské společnosti Carozzeria Touring, která byla tvořena kostrou z tenkých trubek a nesla panely z hliníkového plechu. Karoserie byla vyrobena patentovanou superlehkou technologií Superleggera. Druhý vystavený vůz nesl karoserii Allemano.

Pro sériovou výrobu byly vybrány uhlazené tvary karoserie Touring, jenž se vyznačovaly dlouhou přídí, předním a zadním panoramatickým oknem a výrazně prodlouženými zadními blatníky. Maska chladiče nesla velký znak Maserati – Neptunův trojzubec. Výdechy horkého vzduchu z motorového prostoru byly dvojího provedení. Zpočátku měly jen dvojici vodorovných lišt, později dostaly chromovanou mřížku.

Zadní části vozu dominovaly protažené blatníky, nahoře ozdobené chromovanými lištami, a svislá koncová světla. K otevírání zavazadelníku, jehož víko bylo protaženo až k nárazníkům, sloužila dvojice chromovaných pák. Luxusnímu vkusně řešenému interiéru dominovala přístrojová deska v barvě exteriéru a tříramenný volant.

Vpředu vozu byl uložený řadový šestiválec, jehož vývojem byl pověřený Giulio Alfieri, technický ředitel značky. Jako základ posloužil dvoulitrový motor z typu A6G 2000, jehož zdvihový objem byl převrtáním zvýšen na 3 485 ccm. Dvojité zapalování a tři dvojité karburátory Weber prozrazovaly závodní původ motoru, který dosahoval maximálního výkonu 220 koní.

Na výrobě 3500 GT se podílelo mnoho dodavatelů z celé Evropy. Čtyřrychlostní, za příplatek pětirychlostní, manuální převodovka byla dodávána německým ZF (k dispozici byla i třístupňová automatická převodovka), spojku, bubnové brzdy Girling a zavěšení kol dodali Angličané a ke slovu se dostali samozřejmě i Italové s mechanickým zapalováním Magneti Marelli a pneumatikami Pirelli.

Do sériové výroby se Maserati 3500 GT dostalo v druhé polovině roku 1957, kdy dělníci stihli smontovat osmnáct exemplářů. Zpočátku se však nezdálo, že by nový vůz mohl upadající společnost spasit. Roku 1959 se na seznam příplatkové výbavy dostaly přední kotoučové brzdy (zadní byly k dispozici od roku 1962), ale stále se prodalo přibližně jen 100 vozů. Úspěch se dostavil teprve po vstupu na americký trh, kde byl o 3500 GT mimořádný zájem. V roce 1961 bylo prodáno přibližně 500 kusů.

V roce 1960 Maserati představilo vylepšenou verzi 3500 GTi, která se následující rok stala prvním italským vozem se vstřikováním paliva. Mechanický systém Lucas zvýšil výkon až na 235 koní. Lehkých změn, k nimž patřila nová maska chladiče, zadní světlomety a snížená linie střechy, se dočkal i exteriér vozu. Pětistupňová manuální převodovka se v roce 1961 stala standardem.

Maserati 3500 GT se vyrábělo i v podobě dvoumístného kabrioletu. O výrobu otevřené karoserie se postaral Alfredo Vignale z Turína. Oproti kupé se lišila nejen kratším rozvorem, ale i použitými materiály. Dle návrhu Giovanniho Michelottiho byla ocelová, ale dveře a kapota byly vyrobeny z lehkých hliníkových slitin. Otevřená verze byla poprvé představena na autosalonu v Paříži 1959 a zákazníci si ke svému Spyderu mohli objednat příplatkovou nasazovací pevnou střechu. O výrobu kabrioletů se postaraly i karosárny Touring, jenž zhotovila tři kusy, a Frua, která oblékla jeden exemplář. Dohromady vzniklo 243 kabrioletů 3500 GT a GTi, z nichž jeden vlastnil i zpěvák Dean Martin.

Maserati během sedmileté produkce vyrobilo 2 226 kusů modelu 3500 GT, které se dostaly do garáží známých osobností, k nimž patřil monacký princ Reinier III a herci Alberto Sordi, Tony Curtis, Rock Hudson a Anthony Quinn. Nástupcem úspěšného vozu se v roce 1962 stalo Maserati Sebring, jenž bylo značně přepracovanou podobou vozu, který italské továrně vytrhl trn z paty.