Nejtemnější kouty automobilových dějin jsou plné podivných a neznámých aut, která byla vyrobena ve velmi malých množstvích z mnoha důvodů. Na jejich příběhy se vzpomíná zřídka a většinou stojí v garážích jen několik přeživších exemplářů, jejichž majitelé byli natolik opatrní, aby je zachránili. Dokonalým příkladem je Lancia Hyena, kterou navrhla karosárna Zagato za pomoci holandského dovozce Lancií na počátku devadesátých let.

Původ Hyeny lze vysledovat až do konce osmdesátých let, kdy se továrnímu týmu Lancie podařilo udržet dlouhou sérii vítězství v šampionátu rally. Zagato ve stejné době zahájilo výrobu kupé Alfa Romeo SZ, které poháněl motor V6 z Alfy Romeo 75/Milano. Hranatým stylem karoserie se SZ řadí ke kontroverzním dílům karosárny, ale veřejnost a tisk jej přijali dobře.

Návrhář studia Zagato Marco Pedracini si začal hrát se zajímavým nápadem. Toužil po spojení techniky Lancie Delta se sportovnější karoserií a v roce 1990 představil vedení Lancie několik náčrtků. Manažeři automobilky neprojevili zájem o nevšední projekt a jeho nákresy byly odloženy do šuplíku. Projekt byl oživen později, když se o něm dozvěděl holandský dovozce Paul Koot, který kontaktoval Zagato kvůli možné výrobě.

V roce 1992 byl na autosalonu v Bruselu představen prototyp připravený k sériové výrobě pojmenovaný Lancia Hyena. Sportovní kupé stálo na podvozku Delty HF Integrale 16v, z níž použilo stejný příčně namontovaný přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec, který byl posílený na 250 koní. Hnací síla byla přenášena na všechna kola pomocí techniky, kterou využíval závodní tým Lancie.

Vizuálně se Hyena podobala mixu Alfy Romeo SZ a Lancie Fulvia Zagato ze šedesátých let. Hyena se vyznačovala pro Zagato typickou střechou s dvojicí boulí a byla aerodynamičtější než Delta, která se poprvé představila v roce 1979, když byly v módě hranaté tvary. Design dnes vypadá poněkud zastaralý, ale jeho konstrukce byla v devadesátých letech poměrně pokročilá.

Karoserie byla vyrobena výhradně z hliníku a palubní deska, středová konzola a dveřní panely byly vyrobeny z uhlíkových vláken. Hyena využívala materiály, které se stávaly standardem mezi tehdejšími drahými supersportovními automobily. Dokončené auto vážilo o zhruba 200 kilogramů méně než Delta, na níž bylo založeno.

Hyena byla také rychlejší než Delta. Akcelerace z 0 na 100 kilometrů v hodině si vyžádala 5,4 sekundy, což bylo znatelné zlepšení oproti Intergrale s časem 5,7 sekundy. V dnešních dnech můžeme oba výsledky považovat za slušné, ale v devadesátých letech byly impozantní. Obzvláště, když byla Delta Intergrale oslavována jako jeden z nejlepších vozů rally, jaký byl do té doby postaven.

Lancia Hyena sklidila pozitivní reakce veřejnosti a výroba kupé dostala zelenou. Zagato a Koot zpočátku plánovali montáž 500 kusů, ale Lancia na poslední chvíli odstoupila a řekla, že nebude dodávat techniku Delty. Rozhodnutí společnosti bylo velmi zvláštní, protože se Zagatem spolupracovala už od roku 1928.

Zagato a Koot se nevzdali a naplánovali výrobu na pouhých 75 exemplářů. Proč Lancia na poslední chvíli odstoupila od spolupráce? Důvodem mohl být složitý výrobní proces: Delta byla zakoupena od společnosti Fiat a dopravena do Nizozemska, kde byla odstrojena v dílně Kootova zastoupení. Následně byl podvozek poslán zpět do Itálie, kde jej upravilo Zagato a poté se vůz vrátil do Nizozemska, odkud byl konečně odeslán k prodejcům Lancie.

Kvůli komplikovanému procesu výroby byla Lancia Hyena velmi drahým autem, což odradilo mnoho potenciálních kupců. Nakonec vzniklo pouze 24 exemplářů, které byly prodány zákazníkům v Evropě a Japonsku.