Koenig Specials: Tovární Ferrari byla příliš pomalá

Bláznivě široké bodykity se v posledních letech rozšířily po celém světě hlavně z malého Japonska, kde sídlí společnosti jako Liberty Walk, Rocket Bunny či RAUH-Welt Begriff. Ve druhé polovině minulého století se tímto směrem úprav ale vydali i v Německu.

Willy König, známý také jako Willy Koenig, se narodil v Německu roku 1938 a během svého života zbohatl za pomoci svého vydavatelství. Rozhodl se utrácet těžce vydělané peníze za svou největší vášeň, jíž bylo automobilové závodění. Začátek jeho kariéry nastal v roce 1961 s monopostem Formula Junior Cooper, který zakoupil od Wolfganga von Tripse, pilota Formule 1. První velký úspěch se dostavil už následující rok, kdy s vozem Ferrari 250 GT SWB Berlinetta vyhrál německý šampionát závodů do vrchu, čímž si vysloužil pozvání do Maranella od samotného Enza Ferrariho, aby mu poblahopřál.

V následujících letech König závodil s několika Fiaty Abarth, Lolou T70, Borgwardem Issabela TS či Fordem GT40. Profesionální kariéru ukončil v roce 1969, jelikož chtěl získat více času na své podnikání. I nadále však čas od času startoval v závodech. V osmdesátých letech závodil s BMW 320i Turbo a BMW M1 Procar se svým synem Walterem. Devadesátá léta byla ve znamení jeho soukromého Porsche 935 K3, v němž přežil těžkou havárii na Österreichringu, dnešním Red Bull Ringu, kde havaroval v zatáčce Rindt Kurve při rychlosti 250 kilometrů v hodině.

Königa však nejvíce proslavila jím založená tuningová společnost. Historie promyšlených úprav se začala psát v roce 1974, kdy koupil jedno z prvních Ferrari 365 GT4 BB v západním Německu. Ferrari ho ale velmi brzo zklamalo a přišlo mu pomalé oproti jiným rychlým sportovním vozům, takže se pustil do vlastnoručně provedených úprav. Jeho práce se stala velmi populární mezi majiteli Ferrari, kteří za ním chodili s žádostmi, zda by podobné zákroky provedl i na jejich autech. König při svých návrzích pracoval s továrními závodními díly, případně použil komponenty z jiných závodních aut. K těm se řadily například spoilery, široká kola, třílamelové spojky či výfuky. Hobby se natolik rozrostla, až se v roce 1977 oficiálně stala byznysem, čímž vznikla společnost Koenig Specials. Společnost byla pojmenována Koenig, jelikož v Německu působil velký prodejce Ferrari známý jako König-Auto.

Nabídka úprav zpočátku obsáhla tři balíčky přidávající výkon Ferrari 365/512 BB, které se pohybovaly v rozmezí 370-450 koní v závislosti na provedených změnách. Nejvýkonnější specifikace obnášela nové hlavy válců včetně vačkových hřídelů, speciální písty či karburátory s většími tryskami. Ferrari následně dokázalo akcelerovat z 0 na 100 kilometrů v hodině za 4,5 sekundy. Koenig později nabídl i přeplňování dvojicí turbodmychadel a mezichladičů Rajay, s nimiž motor V12 dosahoval až 620 koní. Nutné úpravy se dotkly i podvozku a brzd supersportu, jehož aerodynamika byla přepracována za pomoci bodykitu a velkého přítlačného křídla. S takovým výkonem byl sprint na stovku za méně než 4 sekundy snadný a nejvyšší rychlost dosáhla až 332 km/h.

Postupem času začaly být úpravy nabízeny i na další vozy tehdejší doby. K nejznámějším projektům se řadí několik podob přepracované Testarossy, představené na autosalonu ve Frankfurtu roku 1985, která dosahovala až 710 koní. To ale bylo tunerovi málo a v roce 1988 uvedl balíček Competition, s nímž se tisícikoňový nástupce 512 BB rozjel až na 349 km/h (v případě otevřené verze „pouhých“ 319 km/h). Jelikož Ferrari otevřenou verzi nenabízelo, Koenig z vozu odstranil střechu vlastními silami, přičemž následně vyztužil zbytek karoserie. Třešničkou na dortu se později stala varianta Competition Evolution schopná uhánět až 370 kilometrů v hodině.

K méně známým úpravám Koenigu patří například Ferrari F40 o výkonu 750 koní, turbem přeplňované Ferrari 308 s výkonem 400 koní, dvakrát přeplňované Ferrari F50 o 850 koních či několik Porsche 911 se světlomety z Porsche 928 a Audi 200. Koenig na úpravách spolupracoval s úpravcem motorů Franzem Albertem a s vývojem bodykitů pomohl Vittorio Strosek.

Byznys Willyho Königa byl v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století podpořený silnou německou ekonomikou a Koenig Specials byl jedním z prvních úpravců specializujících se na drahá exotická auta. Později k novému trendu přibyly společnosti jako Brabus či Gemballa a odsunuly do pozadí zakázková auta tradičních karosáren minulých generací.

Úpadek společnosti nastal v devadesátých letech, kdy byly tuningové firmy nahrazeny dvorními úpravci automobilek jako BMW M a Mercedes-Benz AMG. Přestože Koenig Specials existuje do dnešních dnů, vyrábí jen samotné komponenty, ale už se nevěnuje montáži zběsilých nadupaných aut.

Chevrolet se pokusil rozkazovat sněhu. Tekuté řetězy omezovaly prokluz kol

Vysoký točivý moment a pohon jediné nápravy může ve sněhové nadílce představovat problém. Chevrolet v roce 1969 experimentoval s řešením, jak řidičům usnadnit život za volantem.

Číst celé

Smutný osud Mustangu Mach 1, který sloužil u japonské policie

Zapomenutý služební vůz policie z prefektury Tochigi odhaluje skrytý příběh oficiálně dovezených Mustangů do Japonska.

Číst celé

James Dean: Život herce z Hollywoodu skončil v Porsche, které si užil jen pár dnů

James Dean miloval rychlost a vzrušení za volantem. Když si kupoval nové Porsche 550 Spyder, ještě netušil, že se mu brzo stane osudným.

Číst celé

Mercedes-Benz 260 D: Dieselový průkopník mezi osobními auty

Výhody vznětových motorů používaných v nákladních vozech inspirovaly inženýry Mercedesu, aby se pustili do vývoje menšího motoru pro osobní automobily. Nejprve se nedařilo, ale už na druhý pokus přišel úspěch.

Číst celé

Riva Ferrari 32: Poznejte vzácnou Testarossu pro plavbu na moři

Návrháři Rivy a Ferrari se v 80. letech spojili, aby společně vyvinuli plovoucího sourozence kultovní Testarossy.

Číst celé

Mazda Parkway 26 Rotary: Vzácný wankelový autobus pro 26 lidí

Autobus pro 26 cestujících, který poháněl legendární dvourotorový wankel 13B. Dnes je extrémně vzácný.

Číst celé