Pátek 16. dubna 1982 byl pátek jako každý jiný až do chvíle, kdy Eric Dahlquist, prezident agentury Pontiacu pro styk s veřejností na západním pobřeží Ameriky, zvedl telefon ve své kanceláři v Kalifornii. Poté, co se volající ujistil, že mluví s prezidentem společnosti Vista Group, řekl: „Buďte na parkovišti PMT ve čtyři hodiny odpoledne. Budou tam tři černé Trans Amy s klíčky v zapalování. Vezměte si je. Jsou vaše.“ Ozvalo se cvaknutí telefonu, neznámý muž zavěsil.

„Bylo to velmi zvláštní,“ řekl později Chuck Koch, který byl v té době viceprezidentem pro klientské služby ve Vista Group. „Stále nevíme, kdo nám zavolal. Eric nerozpoznal jeho hlas a ten muž se neidentifikoval.“

PMT byla společnost Pacific Motor Transport, sídlící nedaleko továrny ve Van Nuys, která přepravovala nová Camara a Firebirdy z montážních závodů General Motors k dealerům po celé zemi. Vozy, doslova jen několik minut staré, byly vyvezeny z továrny na parkoviště PMT, kde byly skladované až do naplánované přepravy nákladním autem nebo vlakem.

V 16:00 byli Dahlquist, Koch a televizní producent Harker Wade na parkovišti podle instrukcí a trojice černých Trans Amů vyjela z továrny přímo na volnou plochu. „Bylo těžké tomu uvěřit a teď to není o moc jednodušší,“ řekl Koch. „Lidé z PMT zaparkovali auta a odešli. Neřekli jediné slovo. Ani se na nás nepodívali. Dostali jsme auta a odjeli. Nebyly k nim žádné papíry. Bylo to, jako by ta auta neexistovala, ale nezajímalo nás to. Konečně jsme měli auta, která jsme potřebovali.“

Vozy byly potřebné pro novou televizní show, akční dobrodružné drama s názvem Knight Rider. Tři Pontiacy Firebird Trans Am, získané za netradičních okolností, se později ukázaly jako jeden z nejúspěšnějších automobilových product placementů všech dob. Knight Rider, který měl premiéru na televizi NBC 26. září 1982, měl během čtyř sérií přinést 84 epizod a generovat obrovské množství peněz z merchandisingu. Od autíček přes trička až po krabičky na oběd. Navíc udělal mezinárodní superstar z Davida Hasselhoffa, který strávil předchozích sedm let účinkováním v denní mýdlové opeře.

Hasselhoof a jeho postava Michael Knight se okamžitě proslavili, ale skutečnou hvězdou seriálu byl černý Pontiac Firebird Trans Am s počítačovým hlasem a lhostejným smyslem pro humor. Knight Industries Two Thousand (zkráceně K.I.T.T.) byl více než pouhé auto. K.I.T.T. jezdil rychle, pálil pneumatiky a skákal. Američané si novou dvojici hrdinů oblíbili, protože bojovali za pravdu a spravedlnost.

Z dnešního pohledu je neuvěřitelné, že Pontiac původně odmítl spolupráci na natáčení seriálu Knight Rider. Tehdejší manažer Pontiacu pro podporu prodeje Jim Graham byl odpůrcem myšlenky takové televizní show. Myslel si, že je hloupá a nevhodná. Řekl Dahlquistovi, že mu vize filmařů připomíná My Mother The Car, hloupou komedii ze šedesátých let. To prý nebyla image, která by slušela značce Pontiac.

Dahlquist, který pomohl obsadit pick-upy GMC do slavných amerických televizních pořadů, byl odpovědí šokován. Jen o pět let dříve byl Graham spojený s poskytnutím Trans Amů pro natáčení snímku Smokey and the Bandit, což se ukázalo jako velmi dobré rozhodnutí. Graham později poskytl Trans Amy pro natáčení pokračování úspěšné akční komedie. Graham s Knight Riderem udělal špatné rozhodnutí a Dahlquist to věděl. Televizní pořady s auty v hlavních rolích se v sedmdesátých a osmdesátých letech těšily velké popularitě.

Pontiac na počátku osmdesátých let bojoval o svůj podíl na trhu. Prodej se radikálně snížil, zisky nebyly dostatečné a nový generální ředitel Bill Hoglund doufal, že zbrusu nový Firebird modelového roku 1982 pomůže značce oslovit nové zákazníky. Dahlquist věděl, že Knight Rider bude natáčet Glen A. Larson, jeden z nejúspěšnějších televizních producentů, který stojí i za slavným seriálem Magnum P.I.

Než se Graham rozhodl tento projekt zamítnout, Dahlquist se o tom už zmínil u šéfa designu Pontiacu Johna Schinelly a manažera značky pro Los Angeles Johna Kitzmillera. Oba podpořili účast nového Trans Amu ve slibném televizním seriálu. „Pro natáčení bylo tolik nadšení, že se Eric rozhodl tlačit navzdory odporu Grahama,“ řekl Koch. „V létě 1981 se o tom zmínil Hoglundovi, jemuž se nápad také líbil“. Hoglund řekl, že pokud odpovědného Grahama nepřesvědčí, podepíše papírování on, aby Dahlquist mohl dodat vozy filmařům.

Na podzim toho roku se Kitzmiller, Dahlquist, Koch a další významné osoby z prodeje, marketingu, technického vývoje a dalších oddělení spojili, aby významně pokročili v rozdělaném projektu. Auta musela vycházet z alokace dealerů, což si vyžádalo zfalšování některých údajů, ale všichni souhlasili. Kitzmiller pak poslal dokumenty Hoglundovi, který je podepsal, jak slíbil. Poté byla podána objednávka na tři černé Trans Amy, které měly být vyrobeny v dubnu 1982.

Když se to všechno dělo, Schinella se setkal s Wadem a Kochem v kanceláři Vista Group, aby zkonzultovali vzhled vozů. Včetně radikální změny přední části K.I.T.T.u s jeho ikonickým červeným světlem. Schinella vzal ubrousek a rychle načrtl nový vzhled. „To je přesně to, co chce Glen.“

Schinella později poskytl podrobné nákresy, aby vozy mohly být upraveny v servisu dealerství Johna Warda. Larson mezitím najal nezávislého designéra Michaela Scheffa, aby vytvořil propracovaný interiér K.I.T.T.u s bohatou počítačovou výbavou. Scheffe poté vyrobil a namontoval nový interiér do dvou ze tří poskytnutých vozů.

Žádný z přístrojů nikdy skutečně nefungoval. Interiéry byly bludištěm umělých obrazovek a falešných tlačítek. Přístrojové desky byly vyrobeny ze skelných vláken a sloužily jako pouhé kryty nasazené na původní palubní desky. Aby K.I.T.T. v televizi jezdil i bez řidiče, první vůz byl vybavený ovládacími prvky v prostoru nohou spolujezdce, odkud jej řídil ležící kaskadér. Je až neuvěřitelné, že všechny tři původní vozy existují dodnes.

Navzdory mnoha zvěstem o opaku neměl George Barris nic společného s původním designem nebo tvorbou filmových vozů. Barris později pouze pomohl s lehkou modernizací vozů pro natáčení čtvrté série a vytvořil K.I.T.T. ve verzích Super Pursuit Mode a kabriolet.

Larson měl počáteční objednávku od Universal Studios na prvních 22 epizod a celý štáb filmařů se mohl pustit do natáčení. Rychle si ale uvědomili, že pro všechny kaskadérské kousky budou potřebovat více černých Trans Amů. Skoky byly v automobilových filmech a seriálech populární. Vrátit se do Pontiacu pro další nové Trans Amy však nebylo vhodné rozhodnutí. Ne tak brzy.

Mezitím, co se Dahlquist snažil najít řešení, Koch zaslechl informace o vykolejení vlaku s novými Camary a Firebirdy, které se stalo jižně od kalifornského Fresna v listopadu 1982. Ačkoli některé kusy nebyly příliš poškozené, už se nemohly prodat zákazníkům. Okamžitě, co se o tom filmaři dozvěděli, začali jednat.

Jakmile byly vozy odeslány do závodu General Motors ve Van Nuys, dostal Koch povolení podívat se na ně. Poškozená auta byla pro General Motors bezcenná, takže bylo uzavření dohody velmi snadné. I přestože všechny Firebirdy nebyly ve vrcholné výbavě Trans Am, jíž byly vybaveny první tři kusy, pro účely filmařů bohatě stačily.

Většina vozů byla následně opravena a uvedena do provozu. Původně nepotřebné Firebirdy se staly flotilou potřebnou pro natáčení kaskadérských kousků, které patřily k nejdůležitějším akčním záběrům televizní show Knight Rider. Po skončení natáčení byly už nepotřebné vozy zničeny.

Knight Rider se stal obrovským hitem. K.I.T.T. pomohl Pontiacu prodat spoustu Firebirdů třetí generace a David Hasselhoof se stal hvězdou. A to vše bylo jen proto, že Eric Dahlquist nebral „ne“ jako odpověď.