Japonsko je malou ostrovní zemí, která si pečlivě hýčká své životní prostředí a města s úzkými uličkami nechce zaplňovat běžnými „přerostlými“ auty. Z tohoto důvodu začali Japonci už na počátku svého automobilového průmyslu navrhovat malá auta, zvaná kei jidōsha či kei cars, jejichž vlastnictví je zvýhodněné nízkou cenou pojištění a samozřejmě i snadným parkováním uprostřed přeplněného Tokia.

Jelikož jsou Japonci nadaní pro navrhování lehkých sportovních aut, i v kategorii mikro aut vznikla zajímavá nabídka, na jejímž vrcholu kromě jiných stála maličká Honda Beat. Cílem Beatu bylo nabídnout širé nebe nad hlavou a zároveň se vejít do zvýhodněného segmentu na trhu. Ačkoliv je design ryze japonský, ve skutečnosti jej navrhlo studio Pininfarina, které jej následně prodalo Hondě. Prototyp se zalíbil i zakladateli společnosti Soichirovi Hondovi, čímž se Beat stal posledním vozem značky, jež osobně schválil před svou smrtí v roce 1991.

Ve stejném roce začal Beat opouštět výrobní linku továrny v Suzuce a začal zaplavovat japonské silnice. V rámci pětileté produkce vzniklo zhruba 33 600 kusů, z nichž se přibližně dvě třetiny prodaly během prvního roku výroby. Poté nastal strmý pokles zájmu zákazníků. Nabídku tvořila dvojice běžných modelů PP1-100 a PP1-110, které byly doplněné řadou limitovaných edic, a auta byla prodávaná výhradně skrze síť prodejců Honda Primo.

Přestože byl Beat opravdu prťavý, škála nabízených prvků byla na úrovni dospělých aut. Standardně se v něm nacházela klimatizace, elektricky ovládaná okna, tříbodové bezpečnostní pásy, přední stabilizátor a v rámci příplatků bylo možné získat doplňky jako hliníková kola, zadní spoiler či ozdobnou koncovku výfuku.

Dnešní automobilové nadšence ale Honda Beat nejvíce přitahuje hravými jízdními vlastnostmi a motorem hladovým po otáčkách. Tím je maličký řadový tříválec o zdvihovém objemu 656 ccm, který na rozdíl od konkurentů Suzuki Cappuccino a Autozamu AZ-1 nevyužívá přeplňování. Konstruktéři Hondy dosáhli nejvyššího výkonu 63 koní při 8 100 otáčkách za minutu použitím systému MTREC (Multi Throttle Responsive Engine Control), jímž je motor plněný nasávanou směsí za pomoci samostatné škrticí klapky pro každý z válců. Všechny vyrobené kusy byly vybavené pětistupňovou manuální převodovkou.

Výkon o několika desítkách koní malému Beatu vážícímu 760 kilogramů ke sportovnější jízdě stačil a pro jeho ovladatelnost a zábavnost jej chválil i Jeremy Clarkson. Ačkoliv lze Beat považovat za úspěšný, na svého duchovního nástupce čekal dlouho. Tím se v roce 2015 stal malý roadster S660.