Honda Beat: Soichirovo poslední dítě

Miniaturní roadster s vysokootáčkovým tříválcem pod kapotou je auto, které by chtěla alespoň jednou v životě řídit většina fanoušků japonských sportovních aut.

Japonsko je malou ostrovní zemí, která si pečlivě hýčká své životní prostředí a města s úzkými uličkami nechce zaplňovat běžnými „přerostlými“ auty. Z tohoto důvodu začali Japonci už na počátku svého automobilového průmyslu navrhovat malá auta, zvaná kei jidōsha či kei cars, jejichž vlastnictví je zvýhodněné nízkou cenou pojištění a samozřejmě i snadným parkováním uprostřed přeplněného Tokia.

Jelikož jsou Japonci nadaní pro navrhování lehkých sportovních aut, i v kategorii mikro aut vznikla zajímavá nabídka, na jejímž vrcholu kromě jiných stála maličká Honda Beat. Cílem Beatu bylo nabídnout širé nebe nad hlavou a zároveň se vejít do zvýhodněného segmentu na trhu. Ačkoliv je design ryze japonský, ve skutečnosti jej navrhlo studio Pininfarina, které jej následně prodalo Hondě. Prototyp se zalíbil i zakladateli společnosti Soichirovi Hondovi, čímž se Beat stal posledním vozem značky, jež osobně schválil před svou smrtí v roce 1991.

Ve stejném roce začal Beat opouštět výrobní linku továrny v Suzuce a začal zaplavovat japonské silnice. V rámci pětileté produkce vzniklo zhruba 33 600 kusů, z nichž se přibližně dvě třetiny prodaly během prvního roku výroby. Poté nastal strmý pokles zájmu zákazníků. Nabídku tvořila dvojice běžných modelů PP1-100 a PP1-110, které byly doplněné řadou limitovaných edic, a auta byla prodávaná výhradně skrze síť prodejců Honda Primo.

Přestože byl Beat opravdu prťavý, škála nabízených prvků byla na úrovni dospělých aut. Standardně se v něm nacházela klimatizace, elektricky ovládaná okna, tříbodové bezpečnostní pásy, přední stabilizátor a v rámci příplatků bylo možné získat doplňky jako hliníková kola, zadní spoiler či ozdobnou koncovku výfuku.

Dnešní automobilové nadšence ale Honda Beat nejvíce přitahuje hravými jízdními vlastnostmi a motorem hladovým po otáčkách. Tím je maličký řadový tříválec o zdvihovém objemu 656 ccm, který na rozdíl od konkurentů Suzuki Cappuccino a Autozamu AZ-1 nevyužívá přeplňování. Konstruktéři Hondy dosáhli nejvyššího výkonu 63 koní při 8 100 otáčkách za minutu použitím systému MTREC (Multi Throttle Responsive Engine Control), jímž je motor plněný nasávanou směsí za pomoci samostatné škrticí klapky pro každý z válců. Všechny vyrobené kusy byly vybavené pětistupňovou manuální převodovkou.

Výkon o několika desítkách koní malému Beatu vážícímu 760 kilogramů ke sportovnější jízdě stačil a pro jeho ovladatelnost a zábavnost jej chválil i Jeremy Clarkson. Ačkoliv lze Beat považovat za úspěšný, na svého duchovního nástupce čekal dlouho. Tím se v roce 2015 stal malý roadster S660.

Honda S2000 se jako taková už nikdy nevrátí

Mnozí z nás každý den touží po návratu slavných modelů, ale chceme je za každou cenu? Nakonec bychom totiž mohli být zklamaní.

Číst celé

Paul Rosche: Motorářský génius z BMW a konstruktér motoru McLarenu F1

Paul Rosche se jako talentovaný inženýr s citem pro vačkové hřídele podílel na vývoji nejslavnějších motorů v historii BMW.

Číst celé

Lancia Stratos Sibilo: Sportovní vůz budoucnosti podle vizí 70. let

Sedmdesátá léta patřila k obdobím, kdy návrháři realizovali vášnivé představy o sportovních vozech budoucnosti. Stratos Sibilo byl jedním z nich.

Číst celé

Maserati 125 GT Super: Vzácná motorka s Poseidonovým trojzubcem

Motocykl Maserati 125 GT Super pochází z krátkého období, kdy společnost Maserati vyráběla závodní stroje na jedné stopě.

Číst celé

Znáte zapomenutou inovaci Henryho Forda, kterou zlepšil životy zaměstnanců?

Americký průmyslník Henry Ford ovlivnil vývoj automobilového průmyslu a zavedl revoluční inovace, ke kterým patřilo zkrácení pracovní doby.

Číst celé

Jaguar XJ13: Vznikl pro Le Mans, ale nikdy nezávodil

Inženýři Jaguaru se rozhodli pro návrat do vytrvalostního závodu 24 hodin Le Mans, ale neochota vedení značky zapříčinila, že se z jejich krásného díla stal nepotřebný unikát.

Číst celé