Základní modely Ferrari se v nabídce maranellské automobilky ukázaly jako velmi úspěšné. V sedmdesátých letech pomohly italské automobilce zůstat na lukrativním americkém trhu, když z něj musela dočasně stáhnout své dvanáctiválcové modely kvůli přísným emisním limitům. Na šestiválcové Dino z let 1968 až 1974 navázala řada modelů 308 s třílitrovým osmiválcem, které byly pro zvýšení prodejů nabízeny v konfiguracích se dvěma i čtyřmi sedadly. V roce 1989 existovaly základní modely Ferrari již 21 let, během nichž se prodalo přes 33 000 vozů.

V roce 1985 bylo populární Ferrari 308 nahrazeno modernizovaným Ferrari 328, které převzalo pozici nejprodávanějšího modelu značky. Hezký modernizovaný design, skvělé jízdní výkony a dobrá kvalita zpracování zajistily, že model 328 byl nejlepším strojem ve své třídě. Koncem osmdesátých let však začal zastarávat v konkurenci nové generace evropských a japonských sportovních vozů. Pokud si Ferrari mělo udržet svou pozici na trhu, muselo zahájit vývoj nového modelu s čistým štítem.

Ferrari na autosalonu ve Frankfurtu v září 1989 představilo zbrusu nový model 348. Stejně jako jeho předchůdci byl model 348 k dispozici jako Berlinetta (tb) nebo targa-topped Spider (ts). Na rozdíl od modelů Dino, 308, 328 a Mondial, jež používaly konvenční trubkový ocelový rám, byl základem 348 lisovaný ocelový monokok. Bylo to první silniční Ferrari s tímto typem karoserie a bylo konstruováno tak, aby splňovalo celosvětové bezpečnostní předpisy. Exempláře pro americký a evropský trh tak odlišovalo jen minimum rozdílů.

Ve srovnání s odcházejícím 328 měl model 348 prodloužený rozvor o 110 milimetrů na celkových 2 450 milimetrů. Rozchod kol se rozšířil o 17 milimetrů vpředu a 103 milimetrů vzadu. Podle modelu Mondial t, který se rovněž představil v roce 1989, měl model 348 podélně umístěný motor s příčně namontovanou převodovkou. Všechna předchozí základní Ferrari používala příčné uspořádání hnacího ústrojí.

Nové uspořádání umožnilo inženýrům Ferrari umístit motor níže do podvozku. Znamenalo to také, že v zadní části již nebyl žádný zavazadlový prostor. Umístěním vodních chladičů po stranách a vybavením vozu kompresorem a sadou na opravu pneumatik místo rezervního kola ale vznikl dostatečně velký zavazadelník pod přední kapotou. Palivová nádrž o objemu 95 litrů byla umístěna mezi motorem a interiérem.

Motor a převodovka modelu 348 byly namontovány na pomocném ocelovém rámu, který je možné vyjmout z vozu pro snazší údržbu hnacího ústrojí. Nezávislé zavěšení všech kol bylo konstruováno dvojitými trojúhelníkovými rameny, vinutými pružinami a plynovými tlumiči Bilstein. Samozřejmostí byly stabilizátory na obou nápravách a kotoučové brzdy s ABS a ovládacím systémem Teves Mk2. Sedmnáctipalcová kola z lehkých slitin obouvala pneumatiky Pirelli nebo Bridgestone.

Vidlicový osmiválec Tipo F119 o objemu 3,4 litru byl stejným motorem, který se představil v Mondialu t na ženevském autosalonu v březnu 1989 a byl evolucí motoru z modelů 308 a 328. Blok motoru a čtyřventilové hlavy válců s rozvodem DOHC byly jako obvykle vyrobeny z lehké slitiny. Novými technickými vylepšeními byly vložky válců potažené nikasilem a mazání se suchou klikovou skříní.

Kompresní poměr osmiválce vzrostl z 9,8:1 a 10,4:1 a starý systém řízení motoru Bosch K-Jetronic nahradil modernější systém Bosch Motronic M2.5. Nejvyšší výkon byl 300 koní při 7 200 ot./min. a točivý moment vrcholil 322 Nm při 4 200 ot./min. Oproti předchozímu modelu s 3,2 litrovým motorem o výkonu 270 koní při 7 000 ot./min. a 303 Nm při 5 500 ot./min. to bylo příznivé zlepšení. Nová pětistupňová převodovka byla namontovaná příčně, proto malá písmena „t“ v názvech „tb“ a „ts“, a byla vybavena dvojitou spojkou a diferenciálem s omezeným prokluzem.

Ferrari 348 s designem od Pininfariny připomínalo zmenšenou Testarossu s kulatějšími okraji a lepšími proporcemi.  Stejně jako jeho předchůdci byl i model 348 pravděpodobně nejlépe vypadajícím juniorským superautem své doby. Ponechání matně černých nástavců nárazníků a bočních prahů dodalo modelu 348 krásný štíhlý profil.

Exteriér poutal pozornost všudypřítomným žebrováním. Návrháři Ferrari upustili od chromových prvků a dokonce i znaky vzpínajícího se koně na obou koncích vozu byly matně černé. Většina karosářských panelů byla vyrobena z oceli. Kapota a kryt motoru byly z hliníku a nárazníky a prahy byly ze sklolaminátu. Otevřená verze 348 ts měla odnímatelný plastový střešní panel s vinylovým povrchem, který mohl být uložen v prostoru za sedadly.

Interiér Ferrari 348 byl zcela nový, na rozdíl od jednoduchého přepracování, jako tomu bylo při evoluci modelu 308 na 328. Kožené čalounění bylo standardní výbavou. Kůže Conolly pokrývala sedadla, dveřní panely, spodní část palubní desky, středovou konzolu a vrchní část přepážky mezi interiérem a motorovým prostorem. Horní část palubní desky byla z černého vinylu, obložení stropu bylo látkové a zbytek interiéru pokrýval koberec. Tříramenný volant byl čalouněný černou kůží.

Přístrojový panel se skládal z rychloměru s cejchováním do 300 kilometrů v hodině nebo 200 mil v hodině a otáčkoměru s maximální hodnotou 10 000 ot./min. Mezi nimi byla umístěna menší měřidla tlaku motorového oleje a teploty chladicí kapaliny. Ukazatele teploty oleje a stavu paliva byly umístěny na středové konzole. Standardní vybavení zahrnovalo klimatizaci, elektrické ovládání oken a elektrická zrcátka s vyhříváním.

Nejvyšší rychlost Ferrari 348 byla 274 km/h a akcelerace z 0 na 100 km/h trvala 5,5 sekundy. Ferrari 348 tb vážilo 1 393 kilogramů a otevřené 348 ts bylo o 5 kilogramů těžší. Verze pro americký, švýcarský, rakouský a švédský trh byly dodávány s katalyzátory. Americké varianty byly kvůli dalším emisním systémům o 85 kilogramů těžší než jejich evropské protějšky.

Další vývoj Ferrari 348 přinesl modernější systém řízení motoru Bosch Motronic M2.7, katalyzátory i pro evropský trh, vylepšený spouštěč motoru a jedinou spojku namísto dvou lamelové. Koncem roku 1992 byla baterie přesunuta ze zadní části vozu dopředu.

Ferrari 348 bylo úspěšným modelem až do roku 1993. Celosvětová recese způsobila výrazné snížení po luxusních sportovních vozech a Ferrari na nejdůležitějších trzích uvedlo speciální edice, aby přitáhlo zájem zákazníků. Ve Spojených státech byla uvedena stokusová edice 348 ts Serie Speciale se sportovním vybavením, novým výfukem a 10 koňmi navíc. Britský prodejce Ferrari nabídl zákazníkům model 348 Maranello Speciale se sportovním výfukem a lepší výbavou. Byly vyrobeny pouze čtyři kusy.

Na autosalonu ve Frankfurtu v září 1993 uvedlo Ferrari modernizované modely 348 GTB a 348 GTS, které přišly se všemi vylepšeními představenými u modelu 348 Spider, který byl představen v únoru na Rodeo Drive v USA. O modernizovaných Ferrari 348 si ale povíme zase někdy příště.