Final Edition: Evropa se loučí s japonskými sporťáky a kritizuje GR Supru
Japonské sportovní vozy to mají stále těžší. Automobilky se při jejich vývoji musí obhájit nejen před evropskou legislativou, ale také před milovníky rychlé jízdy. Má jejich kritika vůbec nějaký smysl?
Uplynulo několik let od chvíle, co Mitsubishi Lancer Evolution X opustilo světové trhy bez vidiny potenciálního nástupce. V posledních letech není o sportovní auta pro opravdové řidiče velký zájem a situaci v Evropě dále zhoršují neustále se zpřísňující emisní limity. Na konci léta 2018 bylo z evropského trhu odebráno Subaru WRX STI a v posledních týdnech se v zákulisí šušká, že se blíží ukončení prodeje evropské verze Subaru BRZ. Sesterská Toyota GT86 možná bude následovat až později, protože Toyota má nižší celkové emise modelové řady.
Subaru BRZ nedokáže splnit budoucí evropské emisní limity a automobilka se rozhodla, že nejsnazším řešením bude stažení modelu z trhu. Na mimoevropských trzích se oba modely budou prodávat i nadále a tamní zákazníci se dokonce mohou těšit na připravovanou druhou generaci, která se do Evropy nejspíše nedostane. Opět za to mohou emise a nízký počet potenciálních zákazníků, které baví točit volantem, řadit manuálem a střídavě šlapat na tři pedály. Na českém trhu se ročně prodává pouze několik desítek BRZ a GT86, což je směšný počet oproti všemu, co vypadá sportovně a nese znak divize BMW M. Bude to velké štěstí, pokud se oba modely s novou generací vrátí do Evropy, ale zatím tomu nic nenasvědčuje.
Evropská politika věnuje obrovské úsilí tomu, aby rychlost, výkon a zábava postupně zmizely ze silnic a dálnic, kdežto Amerika zažívá další vrcholné období svého automobilového průmyslu a vývoje. Malý atmosférický čtyřválec 1.5 VVTi v Suzuki Jimny a dvoulitrový čtyřválcový boxer s atmosférickým plněním v BRZ/GT86 nedokáží splnit homologační předpisy a uniknout následným pokutám, ale Ford si na americkém trhu může dovolit vyvinout zbrusu nový 7,3 litrový atmosférický osmiválec pro větší verze pick-upu Ford F-Series. Zkuste něco podobného navrhnout před evropskými úředníky a budete nemilosrdně zastřeleni. Je pouze otázkou času, než Evropa omezí prodej osmiválcového Mustangu GT 5.0.
Budoucnost sportovních vozů v Evropě je nejistá, protože ačkoli se spekuluje o vývoji wankelové Mazdy RX-9 a manažeři Nissanu potvrdili vývoj nástupců modelů 370Z a GT-R R35, můžeme jen spekulovat o tom, zda se dostanou na náš trh. Nejčastější problémy s homologacemi pro Evropu mají japonské automobilky, jejichž jistotou jsou hybridní pohony, se kterými je otravné papírování nejjednodušší. O to více jsem zklamaný, když v diskuzích na internetu čtu nelítostnou kritiku modelů, kterým se podařilo zachovat tradiční koncepci bez elektrifikace.
Toyota GR Supra se potýká s rozporuplnými názory nadšenců, kteří nechápou důvody, proč se Toyota rozhodla spojit vývoj s BMW. U automobilky, která v minulém desetiletí vynaložila obrovské množství peněz na vývoj supersportu Lexus LFA, jen aby poté vyrobila limitovaný počet 500 exemplářů, to může být zklamání, ale doba se mění. Financovaní vývoje sportovních vozů je v současnosti extrémně nákladné, takže proč se nespojit s jinou silnou automobilkou? Vypadá to jako svatokrádež, kterou fanoušci legendární Supry Toyotě dlouho neodpustí, ale přitom to dává smysl.
Toyota krátce po představení GR Supry reagovala na kritiku modelu a prodejní ceny vyjádřením, že kdyby novou generaci populárního modelu vyvíjela od úplného začátku, prodávala by se za dvojnásobek. Důvod je prostý – Toyota nemá vlastní techniku pro vývoj menší sportovní zadokolky, a protože už nežijeme v minulých desetiletích, výzkum nových technologií je šíleně drahý. Když si prohlédnete modelovou řadu Toyoty a Lexusu, nenajdete nic použitelného pro vývoj GR Supry.
Stačí krátké zamyšlení, abychom si uvědomili, že pokud by Toyota vyvinula GR Supru za dvojnásobnou cenu, tak by s největší pravděpodobností byla Lexusem LC s levnějším znakem. Šestiválcový hybrid nebo osmiválec zabalený do karoserie luxusního cestovního kupé by byl blíže původní myšlence Supry, ale Toyota se rozhodla z ní udělat opravdové sportovní kupé, protože tak si ji pamatuje automobilový svět, i když jím nikdy nebyla.
Toyota nemá vhodnou podvozkovou platformu pro podobné sportovní auto s pohonem zadních kol, nemá řadový šestiválec a nemá potřebnou převodovku. Naopak BMW těmito technologiemi disponuje a má je dobře naladěné. Proč to nepoužít? Vždyť vyvinout tohle všechno od nuly se zkrátka nevyplatí. Toyota se rozhodla pro nejlepší řešení, jak po dlouhých letech spekulací konečně oživit ikonický sportovní model.
Obdivuji Toyotu, že se nakonec rozhodla znovuzrodit Supru se spoustou techniky od automobilky, která je v jiných segmentech její konkurencí. Říká se, že spolupráce vypadala následovně – Toyota si ve skladech BMW vzala potřebnou techniku, ale na vývoji GR Supry pracovali japonští technici pod vedením hlavního inženýra Tetsuyi Tady. Obě automobilky si prý nakonec pouze porovnaly, jak moc jsou jejich vozy rozdílné. Ve skutečnosti je Toyota GR Supra rychlejší a zábavnější než sesterský roadster BMW Z4 M40i. Je to přesně to sportovní auto, na které jsme čekali dlouho.
Použití již homologované německé techniky ušetřilo Toyotě spoustu starostí a peněz. Zvláště my v Evropě můžeme být rádi, že se Toyota při vývoji moderní Supry vydala touto cestou. Kdyby vyvinula vlastní techniku, s největší pravděpodobností by měla problém s její homologací pro evropský trh, protože skoro všechno ostatní v Evropě prodává s hybridním pohonem. Toyota GR Supra ale taková není, protože má silný přeplňovaný šestiválec s turbodmychadlem a pohon zadních kol, se kterým ráda driftuje. Uznejte, že to je to auto, které byste chtěli vlastnit.
Jako fanoušci sportovních aut bychom měli přestat kritizovat nové modely tvrzeními, že jejich předchůdci jsou neporovnatelně lepší. Určitě nejsou. Nenávist vůči moderním sportovním vozům ničemu nepomůže a automobilky se v dnešní době mohou rozhodnout o vývoji budoucích sportovních modelů i podle reakcí na sociálních sítích. Sportovní vozy pozvolna mizí z evropských nabídek automobilek z celého světa, takže se pojďme radovat z toho mála, co nám zbývá, než abychom na ně zbytečně házeli špínu. Japonské automobilky vynakládají spoustu úsilí na to, aby nám mohly dát řidičská sportovní auta, jejichž vývoj už není tak jednoduchý. Pokud nebudeme bojovat za každý nový model, zůstane nám jen pár evropských sporťáků a u těch mimoevropských stále častěji uvidíme speciální verze Final Edition = tohle v Evropě už nikdy více.