Populární filmová série Back To The Future ukazovala legendární DeLorean DMC-12 jako rychlé auto, které ale v reálném světě bylo zoufale pomalé. Kontroverzní kupé s karoserií ze skelných vláken s vrchní krycí vrstvou nerezové oceli trpělo nadváhou a slaboučký motor se nadřel, aby dokázal DeLorean rozjet na alespoň 88 mil v hodině, po jejichž dosažení byl filmový vůz schopný cestovat časem.

Původní návrh DeLoreanu DMC-12 počítal s použitím wankelového motoru Citroën/NSU od společnosti Comotor, ale ta ukončila činnost ještě před uvedením DeLoreanu na trh a hlavní inženýr William T. Collins musel nalézt vhodnou náhradu. Nejprve uvažoval o použití motoru Ford Cologne V6, ale později se rozhodl pro francouzsko-švédský 2,85 litrový vidlicový šestiválec PRV (Peugeot-Renault-Volvo) s přímým vstřikováním paliva o výkonu 130 koní a točivém momentu 207 newtonmetrů. S jiným motorem bylo přepracováno jeho uložení, protože wankel měl být uložený uprostřed, ale V6 se posunul více dozadu.

Když byl DeLorean DMC-12 uveden na trh na začátku 80. let, ve srovnávacích testech se ukázal výrazně slabší než konkurence. Zrychlení z 0 na 100 kilometrů v hodině mu trvalo zhruba 9 sekund a na soupeře ztrácel přibližně 2 sekundy. John DeLorean věděl, že takové výsledky nejsou přijatelné a spojil se se společností Legend Industries, aby společně vyvinuli přeplňovanou verzi s mnohem lepšími výkony. Dokončený prototyp dokázal sprintovat na stovku za pouhých 5,8 sekundy, takže byl rychlejší než Ferrari 308 nebo Porsche 928.

DeLorean chtěl nabízet přeplňování motoru za tučný příplatek, ale krátce na to došlo k údajné přepravě velkého množství kokainu v soukromém letadle a následnému incidentu FBI, kvůli němuž John DeLorean skončil u soudu. Nakonec nebyl shledán vinným, ale i přesto to stačilo k tomu, aby se celá společnost zhroutila. Tovární DeLorean DMC-12 Turbo se nikdy nedostal do sériové výroby. Během přibližně tříleté produkce vzniklo 8 583 standardních vozů.

Nespočet majitelů stále toužilo po vyšším výkonu, takže se několik nezávislých společností pustilo do vývoje vlastního přeplňování. Technici z BAE vyvinuli turbo kit snadný na montáž, který sliboval přibližně 50% nárůst výkonu. Nejvyšší výkon po jeho instalaci vzrostl k 200 koním při dodatečném plnícím tlaku 0,4 baru. Nízký plnící tlak nesnížil životnost motoru a turbodmychadlo mohlo být použito bez nutnosti ochlazení stlačeného vzduchu v mezichladiči.

Problém s nízkým výkonem trápil majitele DeLoreanů dlouhá léta a postupně vyzkoušeli turbodmychadla, kompresory, výměny motorů za výkonnější a dokonce i použití systému Nitrous Oxide System (NOS).

Jediný dochovaný prototyp DeLoreanu DMC-12 Turbo můžete vidět v českém muzeu.