Na cestě: Navštívili jsme žlutý dům
Dobrý večer vám i divákům, hlásím se z Modeny, kde Ferrari nedávno otevřelo nové muzeum. Muzeum Enza Ferrariho.
Abychom si rozuměli. V prvé řadě nejde o náhradu za tradiční podnikové muzeum v Maranellu. Zatímco všem známé maranellské muzeum mění exponáty jen zřídka a v kontextu prostředí celého města připomíná spíše pouťovou atrakci, nové muzeum v Modeně přináší spíše tématické výstavy, které se v průběhu roku mění. Vždy tu ale zastihnete nějaké to „podstatné ferrari“ jako jsou modely GTO, F40, Enzo a podobně.

Než se přesuneme dovnitř, zastavme se nad samotnou budovou muzea. Jde o poslední realizaci podle návrhu nejslavnějšího českého architekta Jana Kaplického. Pokud vám jeho jméno nic neříká, jde o autora vítězného návrhu Národní knihovny, chcete-li Blobu, který měl vzniknout na Letné. Kaplický zemřel v roce 2009, když mu v Praze na ulici selhalo srdce v den narození jeho dcery. Když tu stojíte a koukáte na tu atypickou žlutou budovu, je milé se nad jeho památkou pozastavit.

Žlutá je ale hlavně z vrchu nebo při pohledu od parkoviště. Jakmile se ocitnete před vchodem, žlutá fasáda zmizí, aby se netloukla s původní budovou dílny Alfreda Ferrariho – Enzova otce a mimochodem také konstruktéra. Tam je dnes expozice motorů a příležitostně také dalších aut.
Ale zpět k hlavní budově. Jakmile vstoupíte a ve foyer si zakoupíte vstupenku za 16 euro, dostanete se do výstavního prostoru. Ten není nijak členěn a vy máte před sebou necelou třicítku krásných aut jako na dlani. Tématická výstava, kterou jsem tu zastihl se věnovala ženám a jejich Ferrari. Mám to štěstí, že tu zrovna stojí 250 GTO. Zrovna spustili projekci, když stojím za jeho zádí.

Kdyby mi ostraha u vstupu neřekla, abych na nic nesahal, ani by mě to nenapadlo. Jenže teď se promítá, všude tma a přede mnou stojí 250 GTO. Jak by řekli na pražském magistrátu: Auto za velkou jedničku. Ještě jsem si nikdy nesáhl na něco, co na půdorysu 2 na 5 metrů dokáže stát miliardu. To prostě musím.
Jak se blížila ruka k zadnímu kolu nejdražšího auta na světě, navázal se mnou oční kontakt kluk od ostrahy. Eh… Se jenom protahuju, ježiš, nečum. Buzíku. Mimochodem, projekce si vyžádala předělení otevřeného, velkoryse prosvětleného prostoru hnusnou sádrokartonovou zdí. Zda se Kaplický otáčí v hrobě se mi zjistit nepodařilo.

Zpět k autům! Aktuální expozice nabídne několik málo známých a o to překvapivějších kousků. Nádherná je původní California LWB nebo 330 GT 2+2, jehož půvabnou záď o dekádu později šluknul Peugeot 504 Coupé. Z moderních aut tu najdete hlavně LeFerrari, ale i běžnou produkci. Moje sympatie kupodivu probouzí úplně obyčejná 488 GTB s černým lakem. Nikdy jsem si nevšiml, že je to tak pohledné auto.

Zatímco tato hlavní expozice se pravidelně mění, v muzeum motorů, které najdete ve výše zmíněné dílně Alfreda Ferrariho, se můžete kochat stále stejnými motory. A to je, přátelé, snad to nejlepší z celého muzea! Nejsem zrovna technický typ, ale při detailním pohledu na různé konstrukce a typy motorů v sobě nacházím vášeň. Minimálně vášeň pro dokazování všem ostatním, že jsem právě rozeznal turbo. Vedle sebe stojí malé a silné motory z různých ér formule 1, pohonná jednotka 812 Superfast, Enza, F40, ale také experimentální dvoutaktní tříválec. Motory jsou podle mě highlight celého muzea.

Pokud se chystáte v létě do Itálie, stavte se tu. Je to milá podívaná. Sice uvidíte méně aut než v tradičním muzeu v Maranellu, ale zase bez cirkusu okolo, v minimalistické podobě a důstojnější atmosféře.