Stará a cyklistům známá legenda praví, že v roce 1927 Tullio Campagnolo nemohl při závodě přes zasněžený průsmyk Croce d’Aune v italských Alpách povolit zadní kolo svého bicyklu, aby mohl vyměnit převody za lehčí pro kopcovitou pasáž závodu. V té době závodníci totiž měnili převody tak, že museli zastavit, vyndat zadní kolo, otočit ho a znovu nasadit. Zadní kolo totiž mělo pastorek z obou stran náboje a závodníci tak měli na výběr ze dvou převodů. Tulliovi zmrzlé prsty ale nedokázaly povolit křídlové matice. Stálo ho to umístění na předních příčkách závodu.

Tento incident vedl k vynálezu rychloupínáku, který si Tullio patentoval v roce 1930, v jeho 29 letech. O 3 roky později ho uvádí na trh spolu se založením firmy Campagnolo. Během dalších 90 let do oboru přinesou bezpočet patentovaných vynálezů. Tak se praví na dnešních oficiálních stránkách Campagnolo a tak firmu vnímá svět.

Jenže nedávné výzkumy odhalily, že pravda je pravděpodobně úplně jiná: „Zdá se, že Campagnolo rychloupínák vůbec nevymyslelo. Příběh o závodě na sněhu je mýtus. Zasněžená Coppa della Vittoria se sice jela, ale v jiném roce (1925), a Campagnolo není ve zprávách o závodě zmíněno jako favorit žádné z Copp della Vittoria z 20. let.“ Méně šokující není ani bližší zkoumání patentů:„Původní patent na rychloupínák, který údajně pochází z roku 1930, neexistuje.“ To odhalil nedávný výzkum historika cyklistiky Davida Herlihyho.

Navíc pozdější patent Campagnola na tento rychloupínák tento systém ošetřuje pro účel výměny převodové kazety, nikoli pro demontáž kola. A slavnější to není ani s dalšími převratnými patenty, například velevynálezem zadní přehazovačky, která se posouvá do stran, jak to známe dodnes. Campagnolo má sice patent na její vylepšenou verzi, ale původní funkční nápad patří jiné, zapomenuté firmě. A tak je to i v případě dalších patentů.

Lze vůbec věřit kvality někomu, kdo nepopírá smyšlenou legendu a připisuje si vynálezy, které spíše vylepšoval nebo proslavil? V případě Tullia Campagnola a jeho legendární společnosti rozhodně ano. Jeho vývoj šel ruku v ruce s nasloucháním závodníků, nápady přenášel ze závodů přes rýsovací prkno zpět do závodů. Měl celosvětový přehled o dění v oboru a tak když někdo na něco perspektivního přišel, brzy o tom věděl a reagoval. Zlepšováky, které představili, byly často mnohem významnější a lepší, než původní návrhy. Hlavně v podání jeho firmy.

Tullio Campagnolo byl především geniální obchodník. Poskytoval komplexní hodnotu po zákazníka. Jeho komponenty byly nádherné, jednoduché, spolehlivé, přicházely v krásných baleních a s doživotní zárukou. Obrovské peníze Tullio vydělal na tom, že jako první rozšířil kompletní osazení kola jako sadu, takže komponenty spolu dokonale ladily a fungovaly. V roce 1963 vyrobili kotoučovou brzdu pro motorový skútr Innocenti Lambretta TV; jednalo se o první sériové dvoukolové vozidlo s takovou brzdou. V 70. a 80. letech mělo jeho komponenty okolo 90% závodníků Tour de France. Tullio možná nebyl nejvynalézavější u některých z jeho 135 patentů, ale jeho přístup k obchodu, inovaci a budování značky je neméně kreativní a odvážný.

Campagnolo bylo také průkopníkem v práci s hořčíkovou slitinou známou jako elektron a zdokonalili nízkotlaké lití. V tom Tullio poznal obrovský potenciál daleko přesahující svět cyklistiky. V roce 1961 se pokusila rozšířit své působení výstavbou druhé továrny v Bologni, která se zabývala výrobou automobilových a motocyklových kol. Ve stejném závodě se vyráběly také různé výrobky pro vojenské a letecké aplikace. Nejvýznamnější z nich bylo dodání části šasi pro NASA na stavbu satelitů OSO v roce 1969. Primárním účelem mise bylo studovat erupce a vzplanutí na Slunci, což se povedlo. Tullio si nemohl přát lepší reklamu.

Zajímavý příběhem se dostáváme k tomu, co nás zajímá nejvíce, auta. Kolo Campagnolo ze slitiny hliníku a magnesia bylo o 20-30 % lehčí než kolo lité z hliníku, s lepšími tlumícími vlastnostmi a vynikajícím poměrem pevnosti k hmotnosti. Technologie také umožňovala lití velmi složitých tvarů. Na druhou stranu cena za kolo byla téměř dvojnásobná oproti hliníkovému, takže tato kola byla obvykle k vidění na exotičtějších vozech. Mrkněte do galerie, zcela jistě je tam i vaše vysněné auto na nádherných kolech Campagnolo.

Tak třeba kola přímo pro automobilky, na Ferrari Dino 246, BMW M1 a De Tomaso Pantera, nebo Bizzarini a ISO. Závodní kola řady 40802, která byla k vidění na dobových 911 a závodních Fiatech 131 Abarth patří k nejoblíbenějším dobovým designům a dočkaly se mnoha replik. Dále fenomenální kola pro Stratos s paprsky ve tvaru rakví. Neuvěřitelně členitá a krásná kola zvaná Colani na Miuře, Espadě a Jaramě, dále model Bravo známý jako telefonní číselníky k vidění na pozdějších Countach a Jalpách, patnáctipaprsková kola montovaná na vozy Periscopio LP400 jsou jedny z nejjednodušeji vypadajících, ale skvěle se hodí k neokoukaným liniím raného Countache.

Čtyřdírová kola řady 40808 pro Maserati Merak, patří k nejpropracovanějším designům, které vyšly z boloňské továrny. Kola Turbina byla často k vidění na Alfách Romeo a mnoho dalších modelů bylo tovární volbou pro Abarth, Ferrari, Iso Rivolta, Ducati, Laverdy a podobné značky snů. Poté, co se Campagnolo prosadilo jako výrobce kol pro řadu italských značek, stalo se dokonce v 70. letech na určitou dobu dodavatelem vozů Formule 1 pro Ferrari a to na nádherném 312BB. Nesmíme zapomenout na mytické Alfy 33. Vyjmenovat všechna auta na kolech Campagnolo je obtížné, ale snad všem opravdu sluší.

Pro pořádnou nostalgie se podívejte na dobovou fotografii továrního doprovodného vozidla Dodge Tradesman první generace. V barvách Campagnolo a se sadou kol řady 40608 by se mohlo jednat o jednu z nejúžasnějších dodávek vůbec, a to i bez plexisklové kopule a silničních kol na střeše.

Koncem 70. let se společnost stáhla z automobilového průmyslu a opět se zaměřila výhradně na výrobu špičkových dílů pro jízdní kola. Campagnolo zemřel v roce 1983, těsně po uvedení mistrovské Gruppo del Cinquantenario (50. výročí sady Campagnolo). Tato sada byla vyrobena převážně z vysoce kvalitního hliníku a měla speciální díly ve zlaté barvě. Gruppo číslo 0002 bylo později téhož roku představeno papeži Janu Pavlu II. při soukromé audienci pro delegaci italských cyklistických nadšenců.

Po velkých úspěších dosažených v 70. a 80. letech vývoj značky zpomaluje. Největší konkurent, společnost Shimano, v té době přichází na trh s řazením pro horská kola, které bylo integrováno do brzdových pák. Následovala neúspěšná odpověď ve formě sad, které byly příliš komplikované a těžké. V roce 1994 firma zcela opouští své aktivity na poli horských kol, kde se na špičce udržela do dnes.

Od dob kdy bylo Campagnolo k vidění v automobilových časopisech rozšířilo portfolio o použití hliníku, titanu a uhlíkových vláken, a pokud byste náhodou měli zájem o pákovou vývrtku, kterou údajně také vymyslel Tullio, mají pro vás i tu. Bohužel sehnat originální kola pro vaše auto či jen jedno jako dekoraci je obtížné, nebo velmi drahé, jednak proto, že se přes 40 let nevyrábí a mnoho disků vzplanulo díky příměsi hořčíku při pokusech o opravu svařením. Sice je škoda, že Campagnolo ztratilo slávu mimo vrcholovou silniční cyklistiku, na druhou stranu je hezké, že u toho nakonec zůstali.