Dne 6. listopadu 1955 byl vůz Maserati Tipo 300S s Juanem Manuelem Fangio za volantem prvním vozem, který projel pod károvaným praporkem na velké ceně Venezuely. Zahájil tím dva roky zásadních úspěchů, které posílily reputaci značky s trojzubcem v logu na mezinárodní úrovni. Oslavou tohoto vítězného výročí si Maserati připomíná své silné propojení se světem automobilových závodů.

Maserati se totiž zrodilo na závodním okruhu díky jedinečnému spojení závodní DNA, neohrožeností bratrů Maseratiových a později dalších řidičů závodních vozů značky. Tradice a nespočet úspěchů na silnicích i okruzích po celém světě udělalo z vítězství Maserati symbol italské excelence. Závodění bylo pro značku s trojzubcem v logu vždy naprosto přirozené, a právě v tomto prostředí se začala rodit pověst Maserati. A i v dnešní nové éře staví značka svou budoucnost na svých kořenech.

Maserati Tipo 300S

Tipo 300S vzniklo v roce 1955 přerodem z jednosedadlového vozu 250S a stalo se symbolem značky Maserati na poli mezinárodních závodů až do roku 1959. Už v roce 1954, během vývoje prototypu 250S s 2,5 litrovým motorem o síle 230 koňských sil převzatým z vozu 250F určeného pro závody F1, začali technici Maserati pracovat na zvýšení zdvihového objemu a výkonu. Výsledkem byla řadová 3,0litrová jednotka s větší silou a výkonem, ale menším mechanickým zatížením díky nižšímu kompresnímu poměru a výrazně nižším otáčkám za minutu, a to navzdory vyšší rychlosti pístů.

Zbytek architektury motoru a jeho detaily byly stejné jako u řadové 2,5l jednotky, a to včetně dvou vačkových hřídelí v hlavě a dvojitého zapalování. Koncept konstrukce pro velkou cenu byl přeměněn na sportovní vůz a v budoucnosti se stejná mechanika začala používat i ve standardní produkci.

Z konstruktérského hlediska byl model 300S skutečným mistrovským dílem – usazení ventilů s vysokým průměrem a prohlubně pro dvě zapalovací svíčky v systému dvojitého zapalování jsou jasně viditelné ve spalovací komoře motoru, která má tvar polokoule. Přední náprava se skládá z dvojitých ramen a spirálovité pružiny s koaxiálním teleskopickým tlumičem. A také bubnové brzdy byly skutečně geniálním dílem – lehký ocelový odlitek měl otvory pro rozptylování tepla.

Aby podvozek zvládal silnější námahu způsobenou vyšší hmotností, dostalo se mu také úpravy, a to v podobě podpůrné konstrukce z oválných a kruhových trubek.

Externí konfigurace s karoserií Fantuzzi a sportovními liniemi byla pevná, a přesto atraktivně tvarovaná. Přední sací vzduchový otvor nesl tradiční hliníkové profily ve tvaru trojzubce a sedadlo řidiče chránilo malé okno. Po stranách se nacházely větrací otvory osazené ploutvemi, které bránily stagnaci vzduchu v prostoru motoru.

Dvojitý výfuk vedl po spodní části levé strany vozidla a končil za zadním kolem. Zadní strana pak byla o něco objemnější, protože se v ní nacházela 150l palivová nádrž, 20kg postranní zásobník na olej a náhradní kolo. V polovině 50. let 20. století se začaly rozvíjet nové teorie aerodynamiky, takže karoserie modelu 300S prošla za dobu své výroby sérií stylingových úprav vedoucích ke zlepšení výkonu vozu.

Při zpětném pohledu na závodní kariéru toho vozu lze říct, že hned při svém debutu v roce 1955 odhalil model 300S svou soutěžní sílu. Jeho úspěch na trati stvrdilo velké množství objednávek od závodních týmů i běžných řidičů.

Giulio Alfieri představil sérii experimentálních vylepšení vozu, které měly zvýšit jeho konkurenceschopnost a patřilo k nim třeba vstřikování paliva. Zaznamenaly úspěch na italských i mezinárodních závodech a z modelu se na dvě sezony stal nejlepší vůz značky ve sportovní kategorii. Spolehlivost jeho motoru a dokonalá reakce podvozku byly hlavními vlastnostmi, které vozu Tipo 300S umožnily dosáhnout zaslouženého úspěchu.

V roce 1955 vyhrál vůz Tipo 300S s Manuelem Fangiem za volantem Velkou cenu Venezuely, ale rokem největších triumfů byl rok 1956, přestože mu těsně uniklo mistrovství světa sportovních vozů.

Ve vozech 300S vyhráli v roce 1956 Stirling Moss a Carlos Menditeguy závod na 1000 km v Buenos Aires, Pietro Taruffi zvítězil na Giro di Sicilia (1. místo ve třídě do 3000 cc) a na Targa Florio (1. místo ve třídě do 2000 cc), Jean Behra v závodech na okruzích Bari a Castelfusano a Franco Bordini v pětihodinovém závodě v Messině. Ve stejném roce uspěl vůz i na závodu na 1000 km na okruhu Nürburgring, kdy se za volantem střídali Stirling Moss, Jean Behra, Pietro Taruffi a Harry Schell.

V roce 1957 byl představen nový a výkonnější vůz 450S, ale 300S se dál vyráběl až do roku 1959. Celkem se vozů Tipo 300S v letech 1955 až 1959 vyrobilo 27.